Návrat k vítězství

Nechápu nízké hodnocení tohoto snímku. Vítězství je skvěle natočené sportovně-válečné drama s celou plejádou hereckých i fotbalových hvězd. Jako příběh je to sice možná dost naivní, ale stejně jsem si to užil od začátku do konce. Tohle není dokument z druhé světové války, ale tak trochu pohádka pro dospělé. (12.09.2010)

Jako fotbalový fanoušek a bývalý aktivní hráč, jsem měl v dětství NEROVNÝ ZÁPAS velmi rád. A to hlavně kvůli Pelému a přítomnosti dalších světových hvězd míče kopaného. Až později jsem samozřejmě docenil i filmové persony, kterých se tady sešlo a to požehnaně. Vedle hlavního hrdiny, kterého si s chutí střihl Sylvester Stallone, jsou zde přítomna taková herecká esa, jako Michael Caine či Max von Sydow. Režíruje legendární John Huston a hudba Billa Contiho není také vůbec špatná. Líbí se mi celý film, ale nejlepší je samozřejmě závěrečná půlhodina, kdy se hraje fotbalové utkání. V sázce je ta nejcennější trofej - svoboda! (24.11.2020)

Něco mi lehce chybělo k většímu zážitku, ale rozhodně tu nechyběl s přehledem hrající Michael Caine a Max von Sydow, Sly v bráně a nejen Pelé v poli. Dobrý, válečně-sportovní film, který úplně nenadchne, ale rohodně neurazí. Závěr s tunelem a hráči, kteří se vrátili dohrát utkání a po zápase se ztratili v davu za pomoci fanoušků je super. (16.09.2020)

Dialogy Michaela Cainea a Maxe von Sydow jsou senzační (stejně jako Sydowova scéna v závěru). Celý film je pak sice takovou sportovní variací na legendární Velký útěk, Stalloneho útěkářská postava dokonce v lecčems připomíná postavu Steva McQueena, ale vůbec mi to nevadilo. Nejsem žádný velký fanda fotbalu (a možná proto se mi film tak líbil, pokud jsem si nevšímal čutálistských chyb), ale Vítězství patří k mým oblíbeným druhoválečným kouskům s útěkovou tématikou. Tři a půl zaokrouhluji nahoru za nejlepší soundtrack, jaký kdy Bill Conti složil. (12.04.2010)

Úchvatný športový príbeh zasadený do obdobia 2. svetovej vojny. Svojím spôsobom hrdinské víťazstvo nad nepriateľom aj na tomto poli, svojím spôsobom komédia a odľahčenie od hrôz vojny. Keď som videl obsadenie tak som sa dobre zabavil. Typický americký hrdina, ktorý pozná len to svoje americké, v osobe Stalloneho, najlepší futbalista sveta do tej doby Pelé, ktorý ponúka svoju zábavnú taktiku na tabuli a následne na ihrisku alebo hru s rukou pri tele, či kľučky s efektným zakončením nožničkami nakoniec, to je taká nádhera ako vystrihnutá z propagandy, či rozprávky. Filmu sa dajú odpustiť niektoré hlúposti, keďže bol vyrobený ešte v roku 1981. Taktiež kvôli tej kráse futbalu a zábave aj niektoré iné veci. Najmä podpora od divákov k spojencom spievaním francúzskej hymny alebo záverečný útek zo štadióna práve vďaka nim, to sa len tak často nevidí a preto sa v tom dajú nájsť rôzne metafory, motivačné prvky a podobne. Čo sa tomu dá vyčítať je, ale nepochopiteľný zvrat. Keď všetci chceli utiecť a zrazu jeden vyhlási pri stave 4:1, že môžu zápas ešte vyhrať. Chýba tam úplne rozum, keď všetci s tým súhlasia, akoby bez rozmýšľania. Takisto, to čo sa dialo v tábore bolo hlúpe a nerealistické. Zastúpenie skutočných futbalistov tomu dáva šťavu ako napríklad v osobe Bobbyho Moorea. Dobrá klasika, možno prvá polovica ma až tak nebavila, ale za to Stalloneho chytenie jedenástky, ktoré som predpovedal tomu nič nezoberiem, lebo to zachránil vetou: "Jdi do hajzlu skopčáku!" :) Ardiles taktiež zahviezdil tým prehodením lopty nad hlavu. Taktiež záverečné zatlieskanie bývalého futbalistu, ale vo filme už nacistického pohlavára, kráse futbalu, len poukazuje na hlúposť vzájomných nezmyselných sporov. Keď chcete zažiť príjemné popoludnie, tak toto je jedna z možností, hlavne ak chcete poraziť "náckov" bez vraždenia, ale fyzicky a morálne. (18.02.2012)