Na prahu války

Tříhodinová artovka o duševních projevech alpských obyvatel, kteří jsou daleko v divočině a přesto tak blízko hrůzostrašné mašinérii nacistického hnutí proti lidství, která z části zasáhne i je, nejen propagandou. Typické širokoúhle čočkovité snímání postav k maximálnímu zobrazení vnitřních pochodů častokrát na hranici únosnosti ve vězení či nevinné lehkosti bytí daleko na kopečkách mezi polemi. Konkrétně u tohoto Malickova filmu bych měl jeden sen. Zkrátit vyprávění a namíchat to se syrovým pohledem na ozbrojený střet třeba s Nolanovým pojetím boje o Berlin. To by byl teprve majstrštyk. 70% (16.07.2023)

Franz žije jednoduchý život sedláka v idylických Alpách, ale odmítne narukovat do války za Hitlera načež to odskáče. Tříhodinový poetický film, který sice i přes svou délku nepřejde do nudy, ale pro běžného diváka těžko stravitelný - méně slov, umělecké dlouhé záběry, permanentní voiceover, bezvýchodnost tématu... August Diehl se tu sešel s Markovicsem jako v Ďáblově dílně, jediném rakouském oscarovém filmu, ale ten je o dvě třídy jinde. (06.12.2020)

Nejjemnější podání hrůz Hitlerovy války. A přesto emocionálně devastující. Poetický pomník jednomu rakušáckému sedlákovi se svědomím, kterého příběh je až mrazivě podobný příběhu jisté československé historické osobnosti (fašizmus a komunizmus jsou to samé, akorát jeden z nich zašel dál). Místama možná zdlouhavější, ale ve výsledku přehledně strefující všechny styčné myšlenky a pocity příběhové koláže. Navíc, prostředí rakouských alp je pro mě každé léto hlavním přírodním útočištěm a meditativní katarzí, takže jsem se do tohoto Malickova propojení života s přírodou ponořil jak na pozvání. Krásný film. [Cannes] (21.05.2019)

Nový filmový rok jsem rozhodl započít nějakou poetikou a řekl jsem si, Hidden Life by mohla být ta správná volba. Na urážky vůči tomuto dílu jsem však už unaven, takže je přenechám těm, kteří byli/budou patřičně ohromeni tímto velkolepým eposem o životě sedláků na vsi. Od Malicka už nechci vidět ani fotku. (01.01.2021)

Asi jako Stezky slávy roztažené na zbytečně dvojnásobnou stopáž, moc divácký film to opět navzdory krásné filmařině i hudbě není. Nesmyslnost války je silnou výpovědí, o to víc, že snímek pramení ze skutečné smutné události, ale stejně bych dal raději přednost bezchybné klasice jako třeba Sophiině volbě. Chtěl bych zkrátka víc, ale musíme se smířit s tím, že Terrence Malick poslední dekádu točí filmy jen sám pro sebe. Kde jen ty časy strhující Tenké červené linie jsou... 65 %. (20.01.2020)