Sorjonen

Finský kriminální seriál mi nabídl přesně to, co od severské tvorby s touto tématikou očekávám. Zpočátku jsem dokonce chvílemi uvažoval o tom, že se tvůrci až příliš inspirovali seriálem Bron, postupem času se ale Finové vydali vlastní cestou a já můžu konstatovat, že se jim na ní vcelku dařilo. Jejich snaha nebyla bez chyb, hlavně druhá řada měla velmi nestálou kvalitu, vadila mi i určitá nedotaženost a uspěchanost v závěrech většiny z jednotlivých případů, ale s celkovým výsledkem jsem byl spokojen. (26.09.2021)

Aby Finové nebyli pozadu, tak i oni se museli ukázat a natočit nějakou tu depresivní kriminálku s originálním vyšetřovatelem a zahrnout to do jejich světa. Vždyť už to ze Skandinávie udělal snad každý, takže Sorjonen bylo hned v řadě. A osobně musím říct, že spokojenost. Vyšetřovatel je správně divnej, prostředí je poctivě ponuré, industriální, zalesněné, zamrzlé…no prostě standardně, dobře, finské. A to já oceňuji a rád se do toho světa vracím. Třeba právě prostředím této detektivky. (07.01.2020)

Teď budu hodnotit seriál jako celek...Rozhodně je to pro mě nový typ severské krimi, poněvadž je finský a to u nás není absolutně známá kinematografie...Hlavní hrdina, tedy Sorjonen je opravdu zvláštní, ale ne zas tak moc, aby začal být divný...Navíc má rodinu, což taky nebývá obvyklé a tím pádem to z něj děla i přes jeho "zvláštnost"celkem normálního člověka...Rozhodně je to pro mě přínos, protože tohle prostředí tzn. území mezi Finskem a Ruskem je zcela určitě pro jednoho zcela nepoznaná a neznámá krajina...Co mě, ale dostalo nejvíc je, že Sorjonen jezdí škodovkou :-) ...Za mě 85% (09.06.2020)

Zasnežené Fínsko pôsobí upokojujúco, často sa v scénach vyskytuje meter snehu alebo padá sneh, ale ako sme už zo severských kriminálok zvyknutí, za tým tichom sa skrývajú temné prípady. Čisté tvary architektúry, v príjemných a jednoduchých krivkách zariadené domácnosti protagonistov potešia dušu všetkých minimalistov v dizajne. Príbehy sa odohrávajú v reálnom meste Lappeenranta (v okolí je množstvo jazier) blízko Petrohradu a tak aj prepojenie fínskej a ruskej problematiky sedí. Postavy obsadené v seriáli pôsobia dôveryhodne, najmä Kari Sorjonen (Ville Virtanen) je uveriteľný a so svojou mentálnou výbavou aj mimoriadne sympatický vyšetrovateľ. Pravdepodobne si vás získajú aj postavy Nika, Leny, Pauliiny. Je možné nájsť niekoľko spájajúcich prvkov so Sorjonenom a švédsko – dánskym Mostom. Ale. Prekážalo mi niekoľko momentov, vďaka čomu nehodnotím seriál s maximálnym nadšením. Po prvé – tá fínština, nech je mi odpustené – ale za 31 dielov som dokázala identifikovať minimum slov: áno, ďakujem, ahoj, nie. Je možno trápne, že vás originálny jazyk vyrušuje, ale v mojom prípade to tak bolo. (Uznajte - výraz „Erikoissairaanhoitaja“ znamená zdravotná sestra! Pochopila som len niekoľko pojmov - firma, politiikka, eroottika) Horšie to však bolo podľa môjho názoru so scenárom, nevadí delenie častí – väčšinou sa prípad rieši v dvoch epizódach. Skôr v ich nie vždy logickom progrese a tiež pri práci polície. Niekoľkokrát sa po čase vracali na miesto činu, kde našli taký dôkaz, o ktorý už pri prvej návšteve museli priam zakopnúť. Zaujímavý fínsky darček. (09.01.2021)

Spadla jsem do bubliny severských krimi, to spíš nepopřu, ale vnímám rozdíly, které mezi nimi jsou. Na Kariho Sorjonena jsem dostala vřelá doporučení a je pravda, že postavy, prostředí a i ten skvělej nápad postavit děj na hranici mezi Finskem a Ruskem je snad i lepší než Dánsko a Švédsko. To, co mi nebylo pochuti, je epizodický charakter. Mám mnohem raději, když se linka táhne celou sérií a klidně i víc. Bordertown má 11 dílů a případy trvají dvě až tři epizody. Za mě nejlepší příběh byl první (chtěla bych zmínit i poslední, ale ten konec byl tristní) ... (a má to fakt krásnou kameru a výpravu) (02.07.2018)