Postav dom, zasaď strom

V roce 1980 byl snímek uveden na mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, kde byl interpretován jako film o rozkrádání, které je pro socialistické Československo typické. Proto byl u nás postupně stahován z distribuce. Hlavní hrdinové filmu, Žiga, Jozef a Helena jsou další Jakubiskovou trojicí lidí, která težko hledá místo ve svém prostředí a době, podobně jako Andrej, Yorick a Marta ve Vtáčkovia, siroty a blázni, Pepe, Prengel a Ester v Sedím na konári a je mi dobre a Nona, Ester a Robert v Lepšie byť bohatý a zdravý, ako chudobný a chorý. Na konec filmu byla původně zařazena ještě jedna scéna, ale kvůli cenzuře musela být odstraněna. V ní po roce přicházeji k Jozefovu polorozbořenému domu dva muži, okukují zarostlé piano a ještě zachovalé dveře. Druhý: „Koho to jen může bejt, tohleto?“ První: „Ničí, to je vidět.“ Druhý: „Musíme přijet s náklaďákem, nebo nám to někdo rozkrade.“ Čas v komunistické společnosti neběží dopředu, ale prožívá věčný návrat v kruhu. Na scénáři se podílel také Lubor Dohnal, ale v titulcích se z „dobových důvodů“ jeho jméno nesmělo objevit. (07.04.2008)

Na Jakubiska nezvykle civilní a přítom stále pečlivě komponované a velice pěkné obrazy obalují příběh, který ač pojednává o nátuře socialistických vidláků, jenž se - s patetickými budovatelskými ódami na rtech - realizují výhradně skrze podrazáctví a rozkrádání , nezabředává do tuposti, nepříjemné hřebejkovské hořkosti ani k moralizovaní na pětikoruně. Poeticko - symbolické pojetí zkrátka vítěží nad tím kritickým a výsledkem je film maličký co do nákladů a epičnosti, ale veliký zážitkem a uměleckou hodnotou. (18.09.2008)

Neumím rozšifrovat, o co ve filmu vlastně jde. 1) Spoiler. Začalo to jako sofistikovaný psychologický příběh jednoho samorostlého maníka Jozefa Matuše (přitažlivý 31letý Pavel Nový), v jehož chování se projevovaly jakési nepatřičné tóny dávající tušit, že to s ním nebude jednoduché. Rýsoval se milostný trojúhelník Matuš - Ziga (24letý Ondřej Pavelka) - Helena (Jana Březinová). Někde v polovině však Ziga z nejasných důvodů odjíždí a film se zvrhává v tuctovou moralistickou agitku o rozkrádači majetku v socialistickém vlastnictví._____ 2) Nevím, jakým možným tlakům musel režisér odolávat a jakým kompromisům se nakonec podvolil, jak naznačují někteří komentátoři. Vím pouze, že výsledek se moc nepodařil._____ 3) A přesto výborná kamera, skvělá poetická hudba, dobré herecké výkony i psychologická kresba postav se zdají nasvědčovat tomu, že mohlo jít o výborný film. Mohlo. (31.07.2011)

Jakubisko se dokázal se ctí vyrovnat i s prorežimní zakázkou a propustkou k dílům jako Tisícročná včela či Sedím na konári a je mi dobre (oproti Menzelovi tedy skutečně toto zaprodání dokázal vykoupit opravdu mistrovskými díli) a přitom nezradil ani svůj styl. Přesto z díla stále kouká kompromis, jenž si Jakubiska podmaňuje čím dál více a vzletná a poetická romance s existenciálním podtónem se mění v dosti protivnou moralitu o hodnotách socialistického člověka, které nestrpí žádné výjimky. Jakkoli je děj v závěru dobře vygradovaný a tragické vyvrcholení působivé (i když děsivě nešetrné k nádherné přírodě, což se týkalo i předchozího dění jako jízda náklaďákem čistou bystřinou), přesto se musel Jakubisko sklonit před diktátem shora a vzdát se i ironického a velmi kritického konce, jenž by přesáhl i samotnou epizodu s rozkrádáním majetku. Díky vynikajícím hercům, Hapkově podmanivé hudbě a několika magickým momentům v nádherném prostředí však přece jde o dobový nadprůměr. (04.11.2010)

Už úvodná skladba bola taká rušivá, že žlté z ucha samo chcelo vyliezť von. Každopádne to známe postav dom, zasaď strom, urob syna už dnes neplatí. Dnes najprv urobíš syna, potom možno aj ten strom zasadíš, ale ten dom už nepostavíš. Hypotéku ti nedajú, dediť nie je po kom a stavebné materiály šli o 300% hore. Takže môžeš bývať akurát na tom strome. (17.05.2022)