Velká hra

Pominu tradiční (a oprávněné) výtky k svébytnému překecaně monologo-dialogovému deklamačnímu stylu Sorkina, protože nyní to už buďto milujete či nesnášíte. A na tom se nic nemění ani zde; naopak Sorkin si svou silnou (či slabou, jak chcete) stránku režijně ještě podtrhuje a tak to, co lepší režiséři adaptující jeho látky v minulosti ještě jakžtakž zaonačily, je zde o to znatelnější. Každopádně i tak je co vyčítat. Je to delší než by se slušelo, bijí se v tom echt stylizované pasáže à la Sázka na nejistotu s dialogovými, které jsou režírované jak na divadle, Molly z toho vychází až příliš kladně (ono je to vůbec takové celé uhlazené), vůbec se neřeší její osobní život (což by nevadilo, kdyby nebilo do očí, jak je to podstatné) a chybí tomu pořádný konec. Což souvisí s tím, že to možná přeci jen vzniklo s až příliš malým odstupem od oněch událostí čili ne vše je/může/chce být řečeno. Jenže zároveň platí, že Mollyiny osudy jsou natolik strhující a nosné, že by utáhly i výrazně horší film než jaký vznikl. Navíc Jessice s Idrisem jdou vymazlené Sorkinovy repliky "do huby" jako málokomu a oba si je evidentně s gustem užívají. A já s nimi. (05.01.2018)

Jessica Chastain je královna rolí silných nezávislých žen, na kterých stojí celý film (kdo neviděl Miss Sloane, měl by napravit) a Aaron Sorkin je králem slov, to už všichni víme, ale neznamená to, že jeho přístup musí sedět všem. Ve filmu se 140 minut na diváka nepřetržitě valí jeden dialog a monolog za druhým a není zde žádný prostor nechat diváka oddechnout. Věřím, že pro někoho to může být až vysilující, pokud diváka film nezaujme během prvních 15 minut, zcela se ztratí a nevěřím, že se do filmu může zpátky dostat. Mě film vtáhl od první minuty, Aaron je výborný vypravěč. A pak samozřejmě je tady ten faktor, že jsem žena a příběh Molly Bloom je velmi zajímavý a inspirující, snad každá žena si během filmu musí říct, že by chtěla mít alespoň trochu takové síly, jakou měla (má) Molly. Zároveň jsem nečekala, že závěr filmu může zapůsobit i po emocionální rovině. Velmi silné 4* (06.01.2018)

Televízor bol zapnutý, bežala v ňom Veľká hra s mojou obľúbenou Jessicou Chastain a aj keď som vnímal iba dialógy a nie demonštrované poprsie, film stále viac upútaval moju pozornosť, takže si ho pri najbližšej príležitosti pozriem pozorne, aby som sa uistil, že štyri hviezdičky nie sú darom, ani tipom, ale racionálnym ocenením zážitku. Po štyroch mesiacoch som si film pozrel. Je vyčerpávajúci podobne ako Prípad Sloane. Diváka zavalí množstvo dialógov, odborných termínov a komplikovaných vzťahov. A to všetko trvá viac, ako dve hodiny. Nemusím ani zdôrazňovať, že k lyžovaniu, ani k pokru nemám blízky vzťah. Napriek tomu pôvodné štyri hviezdičky ponechávam. Považujem ho za ďalší mimoriadny film s touto skvelou herečkou, ktorý som mal možnosť vidieť. (16.12.2021)

Prsa (resp. výstřih) Jessicy Chastain jsou ve filmových kuloárech 21. století novým fenoménem, který rozhodně není radno podceňovat! Měl jsem velikej problém, dívat se herečce do obličeje a nestíhal kvůli tomu dokonce ani číst titulky, takže vím o čem píšu. Což je zároveň odpověď na otázku, proč měla výše zmíněná ve všech vážných, dramatických scénách ve filmu svetr. Sorkin nemohl líp ukázat, že umí pracovat nejen se slovy, ale i s divákovýma očima. (27.05.2018)

Velká hra je ze všeho nejvíc aktuálním příspěvkem do neutuchající diskuze o (ne)přípustnosti a vhodnosti dabingu. Je totiž natočená rychlým tempem a přinejmenším v první polovině i s velmi dynamickým střihem a do značné míry stojí na dialozích, takže za prvé titulky jsou schopny zachytit jen menší část toho, o čem postavy vášnivě diskutují, za druhé mizí dřív, než je stihnete přečíst za předpokladu, že chcete aspoň část pozornosti věnovat dění na plátně. Zkrátka a dobře, kvalitní dabing by v tomhle případě byl jednoznačné plus. Navzdory přítomnosti mé oblíbené Jessicy Chastain, slušným recenzím i ohlasům představuje Velká hra snímek, který mě ani v jednom momentě neuchvátil a po většinu času vyvolával spíš rozpaky. Nejde mi ani tak o výkon spolehlivé Jessicy, jako spíš o scénáristické uchopení postavy. Po druhé v krátké době mám pocit, že se mi autorský tým pokouší prodat feministicky laděné drama o silné ženě vystavené tlaku okolí, jenže v případě Šťastného údolí to na mě působilo mnohem přesvědčivějším dojmem a dokázal jsem se s jeho hrdinkou ztotožnit a feministický tón odpustit. Ve Velké hře mi to drhlo a postavu Molly Bloom vnímám úplně jinak než Aaron Sorkin. Tedy ne jako oběť, ale jako manipulativní ambiciózní mrchu, která nakonec přecenila své možnosti a jen s velkým štěstím srážku s americkým soudním systémem vybalancovala. Kdyby snímek pracoval s takovým typem postavy, s jakým přišlo např. drama Až na krev, které je zbavené jakékoli idealizace a sentimentu, bral bych Velkou hru mnohem vážněji. Tady mi přišlo, že přes všechnu snahu o vytvoření silné ženské postavy snímek ze všeho nejvíc prodává kostýmy předních návrhářů, fyzické vnady herečky a její dokonalý make-up, tedy takové to hollywoodské pozlátko. Film může být problémem i pro ty, kterým je pokr ukradený, protože je ho tam trochu moc na úkor charakterů. Tři hvězdičky nechám, protože přes všechny výhrady Sorkin umí, no a zkrátka Jessica, ale jsou to tři hvězdičky s odřenýma ušima. Celkový dojem: 50 %. (04.02.2018)