Proč? 13x proto

Všechny 4 série mě bavily, na díly se dobře kouká a měla jsem to jako oddechovku, se kterou můžu klidně strávit večer až do ranních hodin. Seriál je napínavý, děti fajn, i když v poslední 4. sérii na mě bylo až příliš moc coming-outů. Nicméně abych to shrnula - příjemná značně návyková podívaná, jen u jednoho dílu zkrátka nepřestanete. (21.06.2018)

// 13 Reasons Why je jinde. Když to přirovnám k letošním seriálům, kde na jedné straně stojí extrémně odlehčený Riverdale a na druhé zase extrémně seriózní Sedmilhářky, 13 kličkuje tak nějak mezi obojím. Potíž je, že řeší zatraceně těžké téma sebevraždy, a podle mě hlavní výtka většiny lidí, kteří s ním budou mít problém, je ta, že občas je ta sebevražda, ten čin, podáván až příliš uměle. Sleduju fikci, sleduju polovinu času docela přesvědčivou fikci, jenže pak začnu přemýšlet, ptát se proč a přesně v tuhle chvíli tvůrci začnou fatálně selhávat. Chování postav je tady další velký problém, především té hlavní. Zároveň ale plně chápu, že to spousta jiných lidí v klidu zvládne přejít a seriál si užijí jak jen to v rámci možností jde. Mě to nestrhlo a byť tomu nelze upřít řemeslnou kvalitu a silný závěr, ten pocit, že z toho šlo vytřískat mnohem víc, toho už mě nikdo nezbaví. 7/10 (03.05.2017)

Tohle není tvůrčí dílo, tohle je edukativní videíčko do kvinty o tom, proč jsou drogy, znásilnění, (kyber)šikana, stalking, školní střílečky a sebevražda špatné, áno, z produkce někoho, kdo o těchhle věcech ví přibližně tak píču a čtvrt. Nemá se tudíž vůbec cenu zabývat čímkoli, co není ta velká Myšlenka ™ (třeba řešit nucenou retro stylizaci, schematičnost postav, nebo že kdokoli psal ty přemoudřelý sebeuvědomělý dialogy, neviděl za posledních pár let puberťáka ani z rozjetýho vlaku). Na první pohled je jasné, že tvůrci nemají do problematiky ani povrchní, natož hlubší vhled, tyjou z aktuálně vnímané závažnosti a o depresi, coming outu nebo mentálních problémech obecně nedokážou říct cokoli objevnějšího, než že teda existujou a jako bacha na ně, děcka. Což by samo o sobě nebylo ještě tak strašný, kdyby si svou skoro až agresivní ignorancí narativně nepodrývali to málo, co k věci říct mají. Sice je tu například patrná snaha zprostředkovat divákovi tu enormní díru a bolest, kterou po sobě sebevrah zanechává, ale i sebelepší okamžiky se zdevastovanými rodiči, kterým kvůli absenci dopisu na rozloučenou nezbývá než číst si čmáranice na stěnách školních záchodků, jsou hned podkopány samotným konceptem, který vyžaduje, aby protagonistka buďto ustavičně mlela svůj ultra vyrovnaný, stylizovaný voice-over, figurovala ve flashbacích, nebo ze záhrobí ovlivňovala současnou zápletku. Hannah se nám tu holt nade vším vznáší jako enormně otravný duch, a je nejenom neustále přítomná, ale prostřednictvím svého plánu pomsty hlavně aktivní i po smrti, ne-li aktivnější než zaživa. V jejím podání tak smrt není konec, ale brána do světa, kde to svým mučitelům konečně parádně natřete. A to nemluvě o aspektech, kde má seriál potenciál aktivně škodit, jako když detailně a anatomicky správně zobrazí podřezání žil v přesvědčení, že psychiatrická obec se plete a názornost od sebevražedné ideace odrazuje, nikoli ji podporuje, nebo když každou cestu, jak vyhledat pomoc, vylíčí jako od počátku odsouzenou k nezdaru. Ve výsledku je 13 Reasons Why něco, co svět pro svou osvětu a empatii potřebuje asi jako křesťanskou filmovou produkci o závislosti a potratech. (18.03.2019)

13 Reasons Why není další z řady bezduchých teenage serialů, ale upřímná, bolestivá skládačka o dospívání a o tom, co se může stát s těmi, které zklameme a necháme stát tam někde v koutě za sebou. Temnější variance na The Perks of Being a Wallflower okořeněná o atmosféru Life Is Strange. Absolutně #nofilter zážitek bez zbytečných klišé a zatím nejsilnější seriálový počin letošního roku. (02.04.2017)

Oříšek k hodnocení. Filmařsky relativně nápaditě odvyprávěný příběh (byť scenáristická konstrukce je dost vychtěná), který v epizodách 10, 11 a především 12 a 13 dospěje k silnému závěru. Boha jeho, proč ale to skutečné drama muselo přijít až tak pozdě? Více než dvě třetiny celého seriálu jsou o tom, jak se ufňukaná přecitlivělá kravka snaží přesvědčit příčetného diváka o tom, že si za své problémy může de facto sama. Vzhledem k rozuzlení v posledních epizodách považuju za obludné, že je ten seriál vystavěný tak, že ta idea "může si za to sama" může člověka při sledování vůbec napadnout. Ale opravdu tomu tak je, protože až do těch několika posledních dílů se řeší hrozné malichernosti, které v té či oné (a mnohdy horší) podobě musely na střední potkat většinu lidí. Výsledkem tak pro mě bylo, že jsem velmi brzo začal nesnášet všechny postavy a vůbec nejvíc právě nešťastnou Hannah. Její voiceoverová teenage moudra mě ubíjela, rovněž tak i věčně zadumaný výraz jediného spravedlivého, pane Claye. Ty poslední epizody dojem zlepšují, ale faktem zůstává, že jsem se k nim dostal jen silou vůle. Malichernosti se nabalovaly a nabalovaly, až už z nich malichernosti nebyly, ale antipatie k postavám prostě zůstala. Mimochodem, opravdu si myslíte, že člověk autenticky zdeptaný takovým způsobem, že spáchá sebevraždu, bude v roce 2017 před oním aktem natáčet 13 audiokazet, kde o svém utrpení bude relativně bez emocí a leckdy i s "vypravěčským nadhledem" sáhodlouze vyprávět? A dělat u toho ladné narativní piruety jako "tuhle část příběhu si nechám na potom"? Ten seriál podává sebevraždu jako romantické gesto, a to se mi zdá velmi nebezpečné. Kdyby přišel před deseti lety, kdy frčel emo styl, měli bychom tu, tuším, o pár mrtvých teenagerů víc. (17.04.2017)