Jsem nebe

Dejove mi film pripomina ceske filmy dnesni doby, ktere jsou taky vicemene o nicem (ve velke mire). No budiz, rekneme, ze toho mlada ctverka v tom casovem horizontu moc nestihla..:-). Kamera je hezka, jinak mam stejny pocit s onou navaznosti na sedesata leta jako uzivatel "Schlierkamp", a i v teto dekade bylo spousta hluchych filmu. Jeden z duvodu, proc film videt je urcite Miluska Vobornikova, po ktere se musel otacet kazdy normalni chlap. (27.06.2014)

Jediný co se na tomhle filmu dá ocenit je Miluška Voborníková v minišatičkách. Už vidím holku, kterak si na rande s klukem, kterýho ještě nemá sbalenýho bere svou hezčí kamarádku. To já když jdu rande s holkou, nahlasím na radnici, že se ve městě v ten den chystá demonstrace Dělnický strany, radní to rozhlasí s doporučením ať ten den radši nikdo nechodí ven a voala..... nevinný Enšpíglíček má vyklízený celý prostor od nežádoucí klučíčí konkurence a slečna se tak může plně koncetrovat výhradně a pouze na mě !!! Čili milá Lenko, příště se uč od nejlepšího a možná si pak vrzneš ty a nebudeš zajišťovat šoust pro svou hezčí kámošku. Přesně jak to řekl Čtvrtníček, silnější pes mrdá a to platí pro všechny i pro hlavní hrdinku tohoto, jinak spíše trapně zbytečného filmu. (10.05.2010)

Naprostá konverzační slátanina u které pouze hrdinové socialistické práce vydrží 15 min.Miluška Voborníková velice prudce dosedá svou krásnou nahou prdelí na pařez plný třísek, ani nesykne! Zkusili jste si někdy v lese sednout holou prdelí na pařez? Zkurveně to bolí! Viktor Sodoma hraje intelektuála na skútru ale vypadá jak dement. Vyskočil jde na rande, ale má hubu plnou strupů a odřenin, jak kdyby se den předtím potkal se silnicí. Nač je u filmu maskér? Jenže Radkin Honzák vece: Najděte si v každé tragedii něco hezkého. Hezká je tu hudba Petra Skoumala. Kačera tedy do režie nepouštět. Ať dělá vánoční koncerty, to mu jde. (12.06.2018)

Při druhém sledováním vytanul jiný rozměr tohoto filmu. Jsou znát dozvuky šedesátých let, kdy se mnohem větší důraz kladl na přirozený civilní projev a improvizaci. Tenhle příběh dospívání obsahuje přesně tu dávku rozpaků a nejistoty, jakou prožívali mladí při navazování prvních vztahů. Z tohoto pohledu jde o autentický obraz. Dnes lze ocenit navíc i atmosféru doby s dnes již zaniklým světem (Podolský most ještě před napuštěním Orlické přehrady). Musím říct, že jsem si snímek podruhé mnohem víc vychutnala a docenila i dobrou kameru a střih. Hudba se mi líbila už napoprvé. I přes nízké hodnocení uiživtelů a shazující text oficiálního distributora bych tento snímek nezatracovala, určitě se hodí pro líné letní odpoledne a je důležitým schůdkem v tvorba Jana Kačera. (27.06.2014)

Kačerův pokus o zachycení milostné dezorientace dospívajících je na jednu stranu úspěšný v dokonalé sugesci vnitřního tápání, bloudění mladosti v sobě samé, v komunikačním troskotání; na druhou stranu je ale téměř nesnesitelný svou trvalou hysterickou atmosférou. Postrádal jsem zde nadhled, vymanění se z personalizovaného (a bezmála odysseovského) vyprávění o jednom letním dni a skutečnou konfrontaci (a to nejlépe mezigenerační, k níž trochu naváděli muzicírující staříci v zahradě) různých niter. (07.02.2010)