Obluda z 20,000 sáhů

Modelově nádherný příklad, na kterém by se snad daly vyučovat zákonitosti amerických vědeckofantastických filmů, které vznikaly v padesátých a šedesátých letech dvacátého století. Monstrum oživené díky nukleárnímu výbuchu, pohledný dřevěný hrdina, doktor vysvětlující zcela vše co by mohlo filmového diváka zajímat, jeho krásná asistentka a ve vzduchu láska jako trám, plus touha šokovat. To vše se myslím povedlo a z rozpočtu 210 000 amerických dolarů se nám vyklubal pětimilionový zisk, který producenty více než zahřál u srdce. Ten asi dost podstatně odstartoval jedno filmové období a nechali se jím zlákat dokonce i v Japonsku, kde se o rok později objevila vše demolující Gojira. Inspirací tomuto filmu je povídka Raye Bradburyho z novin Saturday Evening Post. K tomu si přidejte jméno trikového mistra Harryhausena a specialistu na režii sci-fi snímků Louriého. Jedna persona vedle druhé by měla zcela určitě zajišťovat kvalitní podívanou. Tou Monstrum z hloubi dvaceti tisíc bezpochyby je a dá se mu vytknout snad jen malá dramatičnost, absence ztotožnění se s hlavními představiteli a proměnlivá kvalita triků, která je v tomto případě více než nečekaná. A ještě něco. Příšerné krabicové studiové kulisy místností po tomto snímku asi vytvořily nějakou normu, protože se s nimi můžeme setkat prakticky v každém filmu podobného ražení. Krásná pohoda na pohodové sobotní odpoledne... (15.01.2005)

Bohužel spíše nuda, která je nejprve zajímavá díky úvodním atmosférickým arktickým minutám a pak už vlastně jen díky fantastickým trikům Raye Harryhausena. Útok ještěra na město očividně inspiroval Emmerichovu Godzillu a je tou nejlepší scénou z celého filmu, oproti tomu závěr v zábavním parku je tak vážně míněný a tak nenápaditě natočený, až je směšný. Pobavila mě rolička Lee Van Cleefa, který obří filmové monstrum dorazil radioaktivním granátem o dva roky dříve, než jeho budoucí spaghetti westernový kolega Clint Eastwood poslal v tryskáči do pekel obří tarantuli. (28.09.2017)

Zaciatok na Antarktide je vylozene super a slubuje velke veci. Potom sa to sice zlomi do klasickeho monster movie, no stale zabavneho. Sceny s priserkou su cool a je skoda, ze su zaobalene do klasickej vaty. V tomto su ovela silnejsie (o rok mladsie) Godzilla alebo Them!. Na druhej strane je to urcite atraktivnejsie nez It came from beneath the Sea alebo Tarantula 7/10 (02.04.2020)

To, ze sa tento snimok nestal takou klasikou ako King kong, ci japonske Godzilly (alebo neskorsie kusky Raya Harryhausena), je sposobene slabuckym dejom, ktory nema absolutne co ponuknut. Cela prva polovica je vyplnena nudnymi ba az zbytocnymi dialogmi. Ta druha polovica je uz cisto v rezii Harryhausena, kamera sa dostava z uzavretych miestnosti aj do ulic (posobive zabery na vyprazdnene ulice velkomesta) a to uz sa veru je na co pozerat. Pre fanusikov monster filmov povinnost, ostatnym vsak fillm vela neponukne. (6.5/10) (15.09.2007)

The Beast from 20,000 Fathoms je veľkolepý a smrtelne vážne myslený monster-movie. Čo do zábavnosti ale hapruje. Snaha o polodokumentaristický prístup ide ruku v ruke s držaním si odstupu od postáv, čo ani nevadí, pretože hlavným hrdinom tu nie sú vedci, detektívi ani novinári, ale práve ona prahystorická príšera. Paradoxne, tých scén, kedy si ju môžeme užiť, navyše v kvalitných vizuálnych efektoch, je príliš málo. V 50. rokoch by som si film isto užil, ale v dnešnej dobe Jurských parkov je príliš ukecanou a nezáživnou snahou o hollywoodsky blockbuster. Banálne scény kráčania príšery ulicami New Yorku už nie sú tým diváckym vrcholom, ktorým boli vtedy. A finále v zábavnom parku mohlo byť tiež nápaditejšie a rozvinutejšie. (20.11.2002)