Čarodějná láska

----- "Tomu, aby se mrtví vraceli, zabrání jediné: Oheň." ----- Jenomže oheň, který "Čarodějná láska" přináší, je nadobro zkrocený - a potupně uvězněný v pečlivě udržovaném, všestranně zabezpečeném krbu, který s velkou rezervou splňuje všechny protipožární předpisy. Příběhu tak chybí vášnivá živelnost a nefalšovaný žár, které by společně výše uvedený oheň živily, aby se v případě potřeby mohl nekontrolovatelně rozhořet a všechno spálit na uhel ... aby se mohl stát živlem, jemuž se nelze ubránit - a před nímž se nelze skrýt. Ale třeba jsem jenom prachobyčejný (ne)kulturní barbar, který pro Carmela, Candelu a precizně provedená taneční čísla nemá dostatek pochopení ... 3,5* (31.03.2014)

„Moje hniezdočko je horúce a nikde žiadny vtáčik...” • Vskutku som sa predsa trocha viac obával práve toho, že akurát v tomto prípade už akosi teda i obzvlášť naskakujem do »idúceho vlaku« s tým azda naprosto automatickým upozornením, že som zatiaľ vôbec nenastúpil ani v úvodnej stanici v podobe Krvavej svadby; ba dokonca ani hneď na tom nasledujúcom nádraží v podobe Carmen, a tak tým pádom som sa ani nijako extra zvlášť nestihol poriadne zoznámiť i s ústrednými dvomi cestujúcimi/predstaviteľmi v danom kupé - elektrizujúcim Antoniom Gadesom a temperamentnou Cristinou Hoyosovou; zatiaľ ale čo trebárs povedzme takého rušňovodiča - Carlosa Sauru; jednako trošku poznám, pričom táto špecifická, «muzikálna-tanečná-spevácka» trať, mi bola napokon máličko nezrozumiteľnou, v čom podstate zároveň spočíval i jeden z rozporuplných pocitov, prečo vlastne ma táto »pomalá železnica,« až tak príliš e-x-t-r-a neoslovila, resp. trošku „naivný príbeh s neustále sa opakujúcimi motívmi.” • Normálne by som ešte aj podotkol, že ústrední protagonisti boli mierne odsunutými na vedľajšej koľaji, kedy zrovna zase vtedy - mašinista znovu prehodil výhybku smerom na opačnú koľaj, ktorej smer následne smeroval do akéhosi formového cieľu namiesto toho obsahového - inými slovami chcem teraz naznačiť najmä i to, že obidva cieľové prvky [obsah + forma], sa postupným časom prestali držať v jednej línii či harmónii; áno, presne tak - rozdelili sa každý oddelene; kedy tentoraz si už hádam i konečne prichádzam na svoje v tom ponímaní, nakoľko - pomaly švenkujúca, až by som dôkladne zdôraznil, že fetišistická kompozícia obrazu + miestami i úplne nadštandardne prevedená choreografia z pohľadu účinkujúcich aktérov, vrátane aj samotnej umelohmotnej výpravy zo štúdiového, španielskeho ateliéru, ktorý sa mi mimochodom celkom na začiatku náramným spôsobom pred mojim zrakom prekrásne doširoka rozprestrel, aby proste začínajúci divák aspoň na malú chvíľu nazrel do hlavných kulís, kde sa bude vzápätí inkriminovaný dej pomaličky odohrávať, ktorý takpovediac zúplna zatienila technická stránka veci; citovaná o pár riadkov vyššie. • V takejto celej podobe by som tento španielsky, muzikálový, tanečný a spevácky titul - viackrát absolvovať už nechcel, za to ale niektoré špecifické čísla/výstupy - rozhodne áno; napríklad ihneď s tými tancujúcimi, sympatickými dievčatami, ktoré vešali mokrú bielizeň..., alebo možno i podaktoré ďalšie. PS: Ak by dajme tomu dostala viacej hereckého priestoru - predstaviteľka Lucie - charizmatická španielska tanečníčka - Laura del Solová, ktorá mi pripomínala svoju budúcu, hereckú kolegyňu -  Natáliu Portmanovú, tak pevne verím, že konečný výsledok by bol minimálne aspoňže i o rovný stupeň priaznivejším, pretože na hlavnú protagonistku Candelu v podaní Cristiny Hoyosovej - som si nemohol ani za svet zvyknúť, keďže mi z jej strany chýbala pravá ženskosť. (04.05.2024)

"Láska je jako bludička, utíkáš přes ní a dožene tě, utíkáš za ní a uteče ti...." Musím přiznat, že podobně paradoxně, jako se o tom zpívá v té úvodní písni tohoto muzikálu, na mě působil i celý film. Někdy toho tancování bylo na mě až přes příliš a já měl tendenci před tím obrazně řečeno "utéct". Svou působivou (řekl bych až erotickou) atmosféru a výbornou hudbou mě ten film nakonec ale stejně "dohnal". Děj moc raději nekomentuji, protože mi místy přišel podivný (duchařinu nemusím), ale musím uznat, že natočeno to bylo vážně krásně (viz třeba scéna s ohněm s retrospektivami z celého předchozího děje). (14.05.2024)

No to je výborný - žena, která se nedokáže vyrovnat s minulostí, kde ji milovaný muž podváděl s jinou a kvůli tomu zemřel - vyvolá jeho ducha, kterého se pak nedokáže zbavit, a tak místo sebe obětuje tu, kterou miloval (a která se do té doby dokázala s minulostí vyrovnat a šla v životě dál)! Příběh postavený na hlavu, všechno špatně. Pro mne nejslabší část trilogie, navzdory tomu, že má příběh. Vyprávěn je ale jaksi rozvlekle a postrádá tempo ostatních dvou, které jsou víc o tanci. Ale tanec je tanec. Pakobylka mi rozumí. (30.08.2014)

Takový zážitek jsem vůbec nečekal. Zatím nejlepší Saurův film, který jsem viděl. Všechno v něm bylo na svém místě a nevadily ani studiové kulisy cikánské osady. Oslava národa, který má hudbu v krvi, podobná jako ve filmu Cikáni jdou do nebe, ale zase úplně jiná. Oheň a vášeň v srdcích, která spojená se žárlivostí dovede zabíjet. Flamenco, hra ladných pohybů těla, tleskání, rytmického podupávání a ovšemže kytar, samotný tanec souzní s dějem a my pohlédáme přímo do duší tanečníků. Žádný záběr nebyl zbytečný, žádná melodie, tanec, vše přesně umístěné. Samozřejmě jasných pět hvězdiček. Tragédie neblahého rozhodnutí otců v dětském věku hrdinů, nádherný svatební tanec, boj nožů, noční zjevování mrtvého Josého. A zase rozpustilá erotická píseň pradlen, ta mě přímo dostala. Ani čas jsem nevnímal. (06.09.2014)