Carmen

Zklamání? Spíš nespokojenost. Taneční výkony i hudba zaujmou, ba strhnou. Scénář osciluje kdesi mezi novelou P. Meriméa a libretem H. Meilhaca a L. Halévyho. Chybí něžná postava Micaëly jako protiváha ke Carmen (libreto), film postrádá původní drsnost prostředí a postav - místo cikánů, pašeráků, dělnic v tabákové továrně, vojáků a zlodějů zde jsou tanečníci, překupník drog. Drama současných hrdinů je nepřesvědčivé, působí jako podruhé vyvařený čaj! V předloze je Carmen divoká a nezkrotná, svobodná cikánka, Carmen Saurova je záletná vdaná žena, která si něco začala s režisérem. Místo vášně románek, místo osudovosti znuděnost. Jsem schopna pochopit vášeň a její destruktivní dopady na životy zúčastněných, co nechápu je flirt a nevěra z nudy. A tak na mne, ať se nikdo nezlobí, tahle Carmen působí. Nepřesvědčivě působil i Antonio Gades, snad se na jeho hereckém (ne)výrazu podílelo i to, že on sám byl ve svém občanském životě 5x ženatý a 4x rozvedený. Ta poslední manželka s ním vydržela až do konce jeho života - celý rok. Vášnivá láska? Nebo spíš nestálost a poživačnost? (23.11.2013)

Ano, tancem se dají dokonale vyjádřit jakékoli emoce - ale čeho je moc, toho je příliš, takže přibližně v polovině mě snímek začal mírně nudit. ONA byla Carmen každým coulem - při nácviku představení i v civilu ... a ON to nechtěl pochopit, což mi bylo v podstatě jedno, neboť moje sympatie si nezískal. Za vášnivá, smyslná taneční čísla přihazuju trochu zdrženlivé 3* (21.02.2012)

Když nepočítám Pedra Almódovara, nemám se španělskou kinematografií moc zkušeností, proto každou příležitost zhlédnout španělský film vítám. A když je to ještě v rámci školy, kdy zabiju dvě mouchy jednou ranou, není nač si stěžovat. Tato verze Carmen samotného Bizeta odsouvá trochu na vedlejší kolej (pominu to, že už Bizetova opera je adaptace), ale to vůbec nevadí. Rytmy flamenca jsou živé a málem vás nutí vyskočit ze židle a tancovat, hudba a zvuk kastanět, to vše je tak vášnivé a typicky španělské, že vás to prostě strhnout musí. A do toho zajímavé prolínání zkoušení Carmen v divadle a osobního života protagonistů, zajímavé spojení filmu na divadle (ne že by to byla novinka, ale tady to dobře funguje). Ke konci jsem možná očekávala větší výbuch vášně, ale i tak mě film rozhodně zaujal. (03.04.2012)

Je to čirá radost moci pozorovat proces, jak vzniká něco dokonalého. Jednoduchoučký příběh, který slouží jako kostra, na níž se navlékají dokonalá tančení čísla. Čiší z toho nenamyšlená hrdost těch lidí, kteří ji nehrají, která v nich je, a oni vlastně jen překovávají stud a zjevují ji. Tahle přirozená lidská invence suveréně překrývá všechny herecké pihy, které by se tam (možná) daly najít. (23.06.2012)

Rok 1983 v kinematografii mj. jako rok možná největších perel tanečního filmu? ...a za mě může být, tahle Carmen mě hodně nadchla, podobně jako již mnohem dříve (i opakovaně) viděná Tančírna, i když každý z těch dvou filmů mě zároveň dostal jinak. Pojmout adaptaci slavné opery, resp. baletu ve stylu série navazujících zákulisních zkoušek bylo velmi poutavé, všechny ty taneční, zkušební a předváděcí scény, ať už za doprovodu tleskotů, kytar nebo puštěných árií oplývaly úžasně autentickou atmosférou, že mě od první chvíle provázel pocit sledování čehosi výjimečného. Ten film může místy působit jako dokumentární záznam zkoušek, Carlos Saura však na pozadí tohoto dění a během leckdy velmi krátkých "meziscén" a pronesených dialogů rozehrává stále patrnější napětí, mistrovsky ho postupně vnáší i do více tanečních čísel a poslední půlhodina přináší nejedno excelentní vyvrcholení, kdy se děj zkoušené baletní opery a reálný příběh mezi tanečními umělci začnou stále více prolínat či doplňovat a nejeden taneční souboj nebo naopak souhra uprostřed hromadné taneční i divácké sešlosti podtrhují krásně gradovaný umělecký zážitek. Na základě pár dávnějších zkušeností s panem režisérem jsem to nečekal, ale dneska mě Carlos Saura jednoduše dostal do kolen! [90%] (19.04.2024)