Kam, pánové, kam jdete?

"A pivo tu máte aspoň dobrý?" "To víte, pokrok nezastavíte!"                                                                                              Stovku jsem nikdy nedala, na 75 km jsem si natáhla achilovku (Omnibus byl prostě lepší). Ale nějaký padestátky byly. Za sylové oblečení (sako, šlajfka, polobotky) a fiktivní běh přes překážky rozhodně za 4!! :o) (01.09.2014)

Citlivý a s humorným nadhledem vyprávěný příběh krize středního věku jednoho obyčejného architekta „za vrcholem sil“, excelentně ztvárněného Karlem Heřmánkem, která kulminuje během 100km pochodu na nějž se vykolejený hlavní hrdina vydává v lakýrkách a s aktovkou. S fyzickou krizí během pochodu se vynořuje i jeho krize existenční, pracovní a rodinná a z pochodu, ke kterému se hlavní hrdina dostal jako slepý k houslím, se postupně stává iniciátor jeho vzdoru proti životním okolnostem, které ho semlely. Přestože je konec otevřený, problémy nevyřešené a hlavní hrdina klopýtá na osmdesátém kilometru, zůstává v divákovi hřejivá naděje, že ona katarze, kterou během pochodu prošel, povede k dobrému konci. Pro mě spolu s Krávou nejlepší film Karla Kachyni. (13.02.2012)

Film Karla Kachyni, kterým reflektuje zaprděnost reálného socialismu na story dálkového podnikového pochodu, který absolvuje v nesportovním outfitu Heřmánek se svou milenkou v podání Mirky Pleštilové.  Je zvláštní jak tento druh filmu na rozdíl od jiných dobových témat je naprosto nepřenositelný v čase. Vidět to někdo kolem dvaceti, tak nepochopí. (21.01.2023)

Neminulo to ani mě. Ani ten film, ani ten socialismus, ani tenkrát ty dálkové pochody. Taky z hecu. Jen jsem je naštěstí, na rozdíl od pana Heřmánka, neabsolvoval v polobotkách... (ale zase jsem při své první stovce zcela zanedbal pitný režim, zkolaboval na 85 tým kiláku a do cíle mě potupně dovezli. Za měsíc jsem zregeneroval a jako správný blbec, bylo mi ovšem tenkrát jen sladkých –náct, jsem vyrazil na další stokilákovej pochod, na Haškovu Lipnici. Tu už jsem dal. Jen na ty sexuální hrátky na posedu mi nějak nezbyly síly... :-) „Film pro pamětníky“ , který mě ani tenkrát bůhví jak nezaujal, pro mě asi žádnou kultovní klasikou nebude. Protože ale uznávám jeho kvalitu, mé oblíbené herce v něm a taky pár povedených hlášek, dávám 3. Jen nějak nemám chuť a hlavně asi ani odvahu ho doporučovat ke shlédnutí dnešním mládežníkům. Dálkový pochod, to už je asi dnes, tváří v tvář virtuálnímu prožívání čehokoli, prd challenge... (17.01.2013)

Heřmánek ako rebel, ale nenašiel som jediný dôvod, prečo mu fandiť, teda okrem toho, že Valentová fakt nie je môj typ, skôr antityp. Samozrejme som si vedomý režisérskeho presahu, ako sú detailne zábery na hustého bobra Miroslavy Pleštilovej, že až filcky skoro do objektívu vyskočili, ako aj umelecké stvárnenie prepichovania pľuzgiera na Harmančekovom dôstojnom chodidle - to ma dojalo viac ako dielo sfetovaného kubistu, ale predsa len, asi som na tak vysoký umelecký štýl ešte nedorástol. (20.10.2023)