Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Píše se rok 1944. Konec války je ještě v nedohlednu a nálety na Prahu jsou čím dál častější. Paní Havelková proto pošle dcerku Dášu (Z. Smrčková) k dědečkovi Baudyšovi (J. Koza), který žije na horské samotě jménem Chmura. Ta je se zbytkem světa spojená jen malou železnicí, vybudovanou kvůli dopravě dřeva. Dál za Chmurou je už jen konečná zastávka jménem Nebe. Dáša se spřátelí s dětmi ve škole, do které dojíždí vláčkem. Ona sama se nejvíc líbí Frantovi, synovi topiče na lokomotivě. Chlapec si jednou dokonce lokomotivu vypůjčí a přijede s ní pro Dášu na Chmuru. Výlet ovšem nedopadne příliš dobře a Franta, který si dobrodružství doma odskáče, se rozhodne utéct k partyzánům. Jenže vesnici a trať obsadí němečtí vojáci, kteří si ve výtopně zřídí sklad střeliva. Franta a Dáša se pokusí zmocnit se jejich nákladu… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (49)

troufalka 

všechny recenze uživatele

Parní vláček, který čeká na posledního, co musel podojit kozu ... U toho škarohlída Kachyni mě vždycky fascinuje ta jeho poetika. Podle jeho manželky a dcery to byl velký morous a suchar, jakoby všechnu svou něhu a citlivost dal pouze do svých filmů a na jeho blízké mu nezbylo. Právě kousek pod Nebem v dědově chalupě si vyhrál přímo neskutečným způsobem. I když má film hodně dramatické okamžiky a pojednává o vážných věcech, přesto máme pocit, jakoby šlo o bezbřehou idylku viděnou dětským pohledem. Vždy jsem obdivovala s jakou lehkostí se obsazovaly dětské filmy, sázelo se na přirozenost, děti byly nejne fotogenické, ale uměly se nenuceně pohybovat před kamerou. Dospěláci jaky by byli jen do počtu. Celý příběh má navíc správně podchycenou atmosféru, zachycuje svět, který už není, ale prostřednictvím filmového záznamu se do něj můžeme přenést a takřka dýchat stejný vzduch. Propracované scény zaujmou v průběhu celého filmu, mě však utvěl závěrečný záběr na kolejích - Franta s krávou, děda se psem - velké zvíře, malý člověk, velký člověk malé zvíře, vycentrovaní přesně do středu. Film, který má všechno, jak má být - hudba podtrhuje děj, ale nikde nepřekáží. Illík za kamerou dokázal vždycky vykouzil pěkné obrazy a Hájek jako nejlepší střihač 60. let zase dokáže vybrat přesně to správné ani o chlup víc. A to dává dohromady pohodový divácký zážitek. ()

hous.enka 

všechny recenze uživatele

Já tyhle válečné filmy pro děti zkrátka můžu. A pokud jsou natočeny pod taktovkou Karla Kachyni, je to pro mě záruka kvality, dobrosrdečného humoru a poetických záběrů. Film Vlak do stanice Nebe vypráví o malé holčičce Dáše, která odjede před válkou od maminky z Prahy do horské vesničky ke svému dědečkovi. Tady se Dáša seznamuje s místními dětmi, zvyky a taky lokomotivami. Z celého filmu jsem měla dojem, jako bych listovala knížkou s několika na sebe volně navazujícími příběhy, které propojuje právě houkání lokomotiv a všudypřítomný sníh, led a dětský smích. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Vlak do stanice Nebe projíždí po trati dětské fantazie, zastaví se uprostřed všedních i nevšedních starostí a znovu se plnou parou rojezde vpřed... aby přinesl v doprovodu ruchotu nová dobrodružství pro ty nejmenší, kteří v horské vesničce nalezli s rodinou své dočasné útočiště před traumatizující válečnou situací. Z pohledu dospělých může tento film zanechávat v sobě lehce naivní jednání dětských postav, ale ty spolehlivě ladí s celkovou stylizací včetně napínavého vyvrcholení. Vedle skvělých výkonů pečlivě vedených dětských herců se pro mě hlavní devizí stávají i hudba a kamera... také Hájkův nápaditý střih, který uprostřed jízdy několikrát skvostným způsobem zrytmizuje vizuál přesně do taktů znějícího valčíku. VLAK sice není pro mě zdaleka ten nejlepší či nejoblíbenější film pana režiséra, ale když se i ten obyčejný děj rozjezde ve znamení typické Kachyňovy poezie jako onen vláček cestou zasněženou krajinou, sjíždí na vlnách dětských pocitů v celé řadě nádherných poetických záběrů, moje srdce za jízdy vlaku plesá a vznáší se v doprovodu Liškových tónů až k onomu Nebi... S Vláčilem, Menzelem a Kachyňou v čele pro mě zůstává československá kinematografie nadále tou nejbáječnější studnicí jedinečných poetických filmů. „Pozor, přejedeme závoj! Hurááá! Huráá!“ 90% ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Nechcii zde polemizovat o době vzniku filmu, kdy normalizačním restrikcím podlehli i Hutka, Třešňák a Vodňanský, a do "kulturního kouta" musel zalést každý, kdo chtěl něco tvořit. Partyzánská parodie Karla Kachyni však patří mezi úspěšné "dětské" filmy, které k nám přicházejí většinou z románsko-arabské provenience a které dnes tolik obdivujeme. Nejednoznačný konec - spánek šípkové princezny a její probuzení - patří zajisté i k pohádkám pro dospělé. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Karel Kachyňa je mojim obľúbeným režisérom. Vlak do stanice Nebe je 25. filmom, ktorý som si pozrel. Považujem ho však iba za priemerné dielo, ktoré trpí neujasnenosťou, čo vlastne chcel režisér nakrútiť a aké posolstvo divákovi vyslať. To však vôbec neznamená, že vo filme nie sú pasáže potvrdzujúce Kachyňov umelecký dôvtip, zrelosť a najmä jeho talent pri vedení detských hercov.. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (2)

  • Rozprávková vlaková mašinka mala pôvodne zvážať naťažené drevo v údolí Čierneho Váhu. (Raccoon.city)
  • Filmovanie prebiehalo v údolí Čierneho Váhu. (dyfur)

Reklama

Reklama