Obsah
-
Jedenáctiletá dívka Jitka tajně chodí k nemocniční zdi, kde se setkává s neznámým mladým mužem. Ten při autonehodě utrpěl úraz páteře, teď je upoután na kolečkové křeslo a nevěří, že by mohl znova chodit. Jitka ho den za dnem při svých tajných výletech přesvědčuje o opaku. Oba spolu prožijí několik těžkých chvil, odehrají se mezi nimi hádky i opětovná sblížení. Jitka si přitom neuvědomuje, že vlastně prožívá první, zatím nevinný milostný vztah... (Peta_N)
Jedenáctiletá dívka Jitka tajně chodí k nemocniční zdi, kde se setkává s neznámým mladým mužem. Ten při autonehodě utrpěl úraz páteře, teď je upoután na kolečkové křeslo a nevěří, že by mohl znova chodit. Jitka ho den za dnem při svých tajných výletech přesvědčuje o opaku. Oba spolu prožijí několik těžkých chvil, odehrají se mezi nimi hádky i opětovná sblížení. Jitka si přitom neuvědomuje, že vlastně prožívá první, zatím nevinný milostný vztah... Komentáře uživatelů k filmu (13)
-
dobytek
Neskutečně nudná, lehce pedofilní (holt Kachyňa) záležitost o tom, jak jedna holka pořád leze přes zeď za Olmerem, kterej se zotavuje po úrazu. Tenhle film prostě asi nemůžu pochopit, protože jsem nikdy nebyl 11-letá holka, která prožívá první lásku, ani pedofil. Hvězdičku dávám akorát za ty téměř půl století starý záběry Prahy.(21.5.2011)
-
tahit
Režiséru Kachyňovi a scenáristu Procházkovi se podařilo vykouzlit v neobvykle zpracovaném příběhu citový nářez, který je příjemně vystupňován hudbou. Za zmínku rozhodně stojí také skvělý výkon ústřední dvojice rolí Radky Dulíkové a Víta Olmera, kteří nepochybně v rozdílných postavách pojali roli hodně uvěřitelně s jakýmsi vzájemným pochopením. A to jsem od tohoto filmu moc nečekal, maximálně podmanivou historku citů, ale to, co jsem dostal, mě opravdu udělalo radost. Československý starý film zase zaválel.(18.2.2011)
-
Iggy
Lyrický příběh o asi 12ti leté dívce, která během letních odpolední utíká z domova po pražských střechách, zlobí domovníka a přelézá vysokou zeď, aby učila mladého muže (Vít Olmer) po autonehodě znovu chodit. Mladý muž je rezignovaný a skeptický a dívka ho svou vitalitou přinutí chodit a on jen díky ní udělá pokaždé o pár kroků víc. Film o zvláštním přátelství malé dívky a dospělého muže. Lyrické, velmi hezké! Film mi připomíná francouzské impresionistické filmy z prostředí Paříže (nemám na mysli fr. impresionismus 30. let) jako Nikdo mne nemá rád, Červený balónek či Tarkovského Válec a housle.(1.12.2005)
-
Tatatranka
Dětské tužby schované do krabic, do skříní, do puklin, škvír, pod vykotlané stromy. Do skrýší nevyditelných pro dospělé (zkušenost jim zauzlovává,oči) ukrývají děti své vydobyté předměty. Obdarovávají je sny. Pak jako vratcí akrobati procházejí nejprve podél zdí, aby se nakonec dotknuly své "kořisti". - Trochu se znečistí, než je láska přiváže na špagát a provede je všemi slzavými údolími až k dospělosti.(30.4.2012)
-
Sandiego
Tohohle Kachyňu opravdu můžu a ne jeho dramatické a zalidněné příběhy jak napsal kdysi Boček, právě jeho umění vytvořit z banálních situací a minimalistickými prostředky příběh, který chytá nebo se spíš jemně dotýká srdce se u nás nemá obdoby. Zde je výrazným prvkem několikavýznamová symboličnost zdi a niterně vykrelsená postava dívky, která krátkodobě osciluje mezi dětstvím a prvními citovými problémy, které výborně pomáhá přirozená dětská představitelka. A ani Olmer mi tentokrát nevadil, i ve vypjatějších chvilkách byl stále uvěřitelný. Některé momenty však přeci jen spoléhaly na doznívání poetického kouzla, které již mezitím vyprchalo a zbyl jen dojem natahovanosti, jako by se chtělo dosáhnout celovečerní stopáže a klasické distribuce.(6.1.2010)
-
Arrietty
Tak mám v poslední době takový zvláštní pocit, že jsem uvízla někde v půli cesty mezi dětstvím a dospělostí. Zamilovala jsem si Kachyňovy dívky, které prožívají první milostná vzplanutí pod rouškou nevinnosti, naivity a lehkovážnosti. Jitka je temperamentní diblík, oscilující mezi dívčím a chlapeckým stylem chování. Mladík po autonehodě dívku nevědomě využívá k uzdravení vlastního těla i duše. Hořkosladký příběh naštěstí končí stejně nevinně jako začíná.(28.10.2010)
-
Přemek
Dále účinkují Radka Dulíková, Helena Kružíková, Ivana Bílková, Josef Koza, Marian Jirásko(1.2.2008)
-
sator
Hezký film s očekávanou pointou,příjemná a suverénní Radka Dulíková-dnes redaktorka Svobodné Evropy. Akorát variace na Beethovena v Novákově hudbě bylo na můj vkus mnoho...Film oceněn druhým místem na festivalu v Locarnu !!(24.8.2009)
-
Renesco
Film o bariérách prostorových i věkových - a o odvaze je z lásky překonávat.(20.1.2007)
-
fragre
Film, který spolu s Trápením a se Závratí tvoří jakousi trilogii, a který je z této trilogie asi nejzdařilejší. Procházka a Kachyňa byli silná dvojka čs. filmu šedesátých let, která s přehledem stačila celé nové vlně, kam až tak nepatří. Skvělí vypravěči, kteří při vší jemnosti svých filmů se vyhnuli jakémukoliv intelektualizování a samoúčelnému formálnímu experimentování (k čemuž měli mnozí tvůrci nové vlny sklony). Tenhle film vytvoří magickou atmosféru pomocí obrazů běžných věci. Moc se mi líbí exteriéry (uličky, dvorky, říční navigace), které vypadají často dost stínadelsky. Výkon R. Dulíkové je úžasný, ale V. Olmer, V. Lohniský a ostatní zdatně sekundují. Velice čistý film.(12.2.2011)
-
zla.ovce
K obdobnému námětu zamilovanosti dvanáctileté dívky do mladého muže se režisér Kachyňa vrátil ve filmu Čekání na déšť. Oba velmi pěkné snímky od sebe dělí 14 let. http://www.csfd.cz/film/4942-cekani-na-dest/(12.5.2011)
-
DoneyGal
Vysoké zdi našich srdcí. Stále vylézáme na své zdi, znovu a znovu vylézáme na vysoké zdi našich životů, s lehkým mrazením v zádech se blížíme k vrcholu a tak jako balónky z pouti vypouštíme naděje třináctých komnat, uložené ve svých srdcích. Naděje, že až dosáhneme vrcholu svých zdí a znovu pohlédneme přes jejich okraj, přeci jen nalezneme to, v co věříme. Naděje, že uvidíme naplněné lásky, které ve skutečnosti rozrývají naše duše, zahojené rány, které jsou ve skutečnosti věčně živé. Oč lépe jsou na tom děti, dětské duše, které příroda obdařila milosrdným zapomínáním. Dětské duše, které mohou bezstarostně stoupat k vrcholům zdí a znovu a znovu věřit, že to, co za nimi uvidí, bude dobré. Milostný cit malé dívky k dospělému muži nepřinese štěstí, avšak srdce dítěte se rychle hojí a za chvíli, za několik chvil bude ona dívka opět vylézat na další nové zdi, protože tak to v dětství má být. My dospělí již víme, že když dosáhneme vrcholu své zdi, nalezneme za ní zas ten svůj život, který nás jen málokdy překvapí…(15.1.2012)
-
Fifer
Má to atmosféru jak hrom. Úžasná kamera a práce s hudbou. Sice je to záměrně nedějové, taková filmová báseň, ale i tak mně tam ta výraznější zápletka chybí. Chápu, že pro Jitku je to záležitost života a smrti, jestli ji Olmer uvidí v šatičkách, mně to ale bylo celkem u pr.(22.2.2012)
