Zlaté časy rádia

Stejně jako vymizel elegantní a malebný společenský styl života oné doby, stejně jako později vymizel způsob toho jak lidé vnímali a prožívali zlaté časy rádia poslechem krásné hudby, společeného života s lidmi, které v rádiu poslouchali a (jak jsme viděli ve scéně s Polly Phelpsovou) i s dalšími lidmi, kteří seděli u svých přijímačů, tak stejně dnes umírá i film, to jak určoval jak se díváme na svět a i to, jak se s filmem nádherně žilo (neskutečně sentimentálně, ale dokonale fungující scéna návštěvy kina, kdy šlo o víc než jen se podívat na snímek, ale opravdu o to žít a vychutnat si, dnes to v multikinech vypadá spíše, že se jde člověk přecpat popcornem a vymývat si mozek odpornými komečními snímky, samozřejmě, že kdysi by se daly filmy 30. a 40. let také nazvat komerčními, nicméně s gráciíí, která nikoho neurazí). Výborně, pane Allene. (20.07.2011)

[3,5*]     "You speak the truth, my faithful Indian companion."     Autobiograficky ladená snímka Woodyho Allena, plná jeho špecifického humoru so satirickým náhľadom na spoločnosť. Dielo je to inak veľmi farbisté, so skvelou dobovou hudbou, parádne vystihnutou atmosférou doby a citeľnou nostalgiou za starými časmi. Zrejme preto, že je to tak zakotvené v realite, sa Allen dosť miernil vo svojej uletenosti a myslím, že to filmu prospelo. Nezabudnuteľná je úvodná scéna s dvoma vlamačmi, ktorí hádajú melódie v rozhlasovej súťaži "Guess the tune" (takmer som sa udusil smiechom).     "When Mr Manulis called for a date the next week, she told my mother to say she couldn't see him. She had married a Martian." (31.12.2022)

Kouzelné. Jak naznačil Douglas, postavičky v tomto vzpomínkovém filmu bizardností připomínají Felliniho Amarcord: tlustý strýc, který stále loví ryby (až ze všech členů rodiny udělá amatérské ichtyology), věčně randící tetička s hroznou smůlou na muže, sestřenice, která celé dny odposlouchává telefonem sousedy nebo třeba otec (úzkostlivě tající své zaměstnání) s matkou, kteří se vášnivě hádají i o to, zda je větší pacifický nebo atlantský oceán. A do toho řada historek o lidech spjatých s rádiem - třeba ta, jak se prodavačka tabáku (ztvárněná rozkošnou Miou Farrow) marně pokoušela uchytit reklamou na projímadlo, až se díky kurzu správné výslovnosti stala celebritou první kategorie. Tenhle film je podstatně sentimentálnější než ostatní Allenova dílka, což by někomu mohlo vadit. Ale šlo to snad natočit jinak? 40. léta, ve kterých malý Woody vyrůstal, byla prostě zlatými časy rádia. (05.03.2005)

milá nostalgická vzpomínka na woodyho dětství, hlavně závěr na střeše a odeznívající hlas je působivej, ale zatímco většině lidí se woodyho filmy líbí, vím pouze o dvou lidech, kteří jsou k jeho filmům dost kritický, jedním je woody sám, který nikdy nepovažoval své filmy za "great", a druhým je godcomplex, který má evidentně woodyallen komplex. Zdá se, že někerý lidi maj své filmové sympatie a antipatie zakódovaný v sobě, jsou totiž naprosto iracionální. Proč se jednomu líbí, to co druhýmu příde stupid? Goddam it´s unexplicable. Update: 23.12.2013 - My opinion on that havent changed a bit, víc než pět dát nelze, takže není co měnit... (16.07.2008)

Allen se tentokrát vyznamenal především námětem. Vzal své vzpomínky na dětství a různé skečovité scénky a všechno poslepoval do nostalgické koláže, jejímž pojivem je vysílání rádia coby média, jež nejen doprovází, ale i určuje osudy postav. Díky téhle koncepci pak film může sledovat několik dějových rovin a přepínat z veselé do posmutnělé atmosféry, aniž by to působilo rušivě, neboť zde vlastně není hlavní rolí nějaká postava, ale právě rádio. Vymyslet na takovýchto základech film, který by držel pohromadě a fungoval by, je obdivuhodné. (21.11.2011)