Quills - Perem markýze de Sade

Obrazovo a herecky brilantné. Ale obsahovo rozporuplné. Cynizmus a provokácia sa bijú s dramatickou romantikou a dôveryhodnosťou vzťahov. Zmiešané pocity z neuvážene premiešaného koktejlu. Tvorcovia si zrejme mysleli, že táto obsahová rozporuplnosť zaistí filmu nevyhnutnú kontroverziu. To možno zaistila. Ale k jeho kvalitám neprispela. (18.04.2003)

,,UŽ SI MI VZALA SRDCE. ROVNAKO TAK AKO INÍ VÝSOSTNÝ ORGÁN JUŽNE OD ROVNÍKU." __ Najprv musím napísať, že film splnil všetky moje očakávania a právom ho radím také historické, dobou nasiaknuté skvosty ako Amadeus či Nebezpečné známosti. Čo ďalej o Quills povedať? I keď by sa to dalo od historickej romance očakávať (ak by sa však samozrejme dala snímka takto radiť), film má predovšetkým skvelé tempo kde mi prvá hodina ubehla ani som nemrkol, miesto na nudu sa tu teda prakticky nenájde, navyše väčšinu času je film neotrelo zábavný. Samozrejme nájde sa aj niekoľko chybičiek. Zhruba v tretej štvrtine začne všetko trocha hasnúť a zdalo by sa ako by film už nechcel čo viac ponúknuť. To sa však ale razom kompenzuje keď de Sade začne pomedzi steny diktovať svoj (mnohými myslený posledný) príbeh a všetko má úžasné grády, humor a neuveriteľný šmrc a veci nasledujúce začnú robiť z trocha ľahkovážneho rozprávania vskutku dojemnú drámu z boľavým koncom, kde aj keď je vývoj (či koniec) postáv jasne čitateľný i tak chytí za srdce. Tragický Geoffrey Rush (aký koniec si to len zaslúžil) je vo svojej úlohe absolútne fantastický, za pomoci jeho perverzných hlášok skvelo posúva dej, no nezaostať sa zdarne snažia aj zvyšní traja hlavní predstavitelia. Oscarové nominácie sú zaslúžené i keď film je zahalený do ľahko priehladného televízneho hábitu a nomináciu pre výpravu by som zamenil za krásne zvrhlý scenár z množstvom dvojzmyslov (,,POĎ KU MNE, VEĎ MÁŠ KLÚČ. VRAZ MI HO DO TEJ MALEJ DIERKY.") _ P. S. komentár č. 600. (17.11.2009)

Tahle uznávaná Britka jednou pronesla: „Doufám, že se budu s postavami, které hraji, trápit a ničit po zbytek života, protože v okamžiku, kdybych si řekla, že něco lehce zvládnu, nemá smysl, abych v tom pokračovala. Když se člověk uchýlí k podobnému postoji, přestane se zlepšovat a učit se.“ V případě Kate Winslet by to byla sakra škoda. Její prostá a vstřícná pradlena, která je jedinou spojkou výstředního literáta se čtenáři, je určitě tím lepším, co tahle solidní látka přinesla. Ostatně jako zbývající ústřední herecké trio téhle podívané o jednom deviantním grafomanovi. Vděčné role se s bravurou zhostil Geoffrey Rush, který sestoupil až na dno nemocné duše. Odvážný Rush šel až na doraz a oscarová nominace byla na místě. Potěšil i charismatický abbé Joaquina Phoenixe, o krapet hůř pak dopadl Michael Caine, který pojal svou roli sadisty trochu nevzrušivě. Přilepený konec zamrzí, zbytek je soustředěný kus, který si pohlídal řemeslnou stránku (výprava, kamera, kostýmy) i tempo. Dle mého ideálně uchopené, herecky nadprůměrné. (28.10.2014)

Nemůžu než jinak než pět *. Proč? Dvě slova: Geoffrey Rush. Jeho výkon je opravdu uchvacující a já se cítím, jak ty ženy z filmu, co mu propadly. Markýzova osobnost mu padne jak ulitá a je vidět, že si to celý film náležitě užívá. Za zmíňku rozhodně stojí i další postavy, Joaquinovi i Kate to v kostýmech sekne, a už dlouho jsem nepotkala film, kde by mi byli všichni hrdinové sympatičtí. Postavy se vyvíjejí zcela přirozeně vzhledem k událostem, přesto nespadají do stereotypu a kýčovitosti. Pravda, i když jde o příběh o de Sadovi, je ve filmu perverzních scének a řečí podstatně méně, než jsem očekávala, v tomto směru bych i přitvrdila. Nebýt toho výkonu Rushe, byly by to dobré tři *. Ale s ním.... (18.11.2009)

"Věřím, že se v našem skromném blázinci budete cítit jako doma."                                                                                 Nehodlám zde řešit zda byl markýz de Sade zábavný či zvrhlý. Film o něm zábavný je. Uchopí vás od prvních minut, vtáhne do děje a už nepustí. Naprosto rozboří vaše představy, pošlape vaše zábrany, odbourá vaše tabu, rozpoutá vaše emoce a vysměje se vašim předsudkům. Markýz de Sade je zde představen jako neskutečně živá a plnokrevná postava, inteligentní, plná humoru, pohotového sarkasmu a duchaplné ironie, který je oproštěn od konvencí a uhlazenosti. I ve své zvrácenosti je pozoruhodnou osobností, která fascinuje a přitahuje všechny kolem. Figury jsou nejen šikovně napsány, ale i typově vybrány a zahány, což je dalším kladem této skvělé podívané. Obě dvorní dámy, jak Madeleine LeClerc tak i Simone jsou zahrány s citem. Rovněž postava abbého du Coulmier učaruje rozporuplností a především svým přerodem. Byť srovnávám velice narada nedá mi, abych nezmínila jiného chlípníka. Lid versus Larry Flynt Miloše Formana také popisuje osudy muže, který pobouřil veřejnost, ovšem na rozdíl od markýze neměl jeho fluidum ani jeho inteligenci, grácii a šarm. I když vnímám pohnutky díla jako boj za svobodu tisku, Larry si moje sympatie nikdy nezískal. Ale u markýze se nám nabízí vytříbená podívaná ve všech směrech. Takhle má vypadat brilantně vystavěný příběh s pointou. Není divu, když je scénaristou nositelem Pulitzerovy ceny Doug Wright.                                                                                                                                      "Já jsem tenhle svět nestvořil, zaznamenávám ho."                                                                                                          Velmi výstižný komentář: Faidra (01.03.2015)