Quills - Perem markýze de Sade

Mně tedy veškerá provokace a kontroverze zcela unikly. Zahráno a okostýmováno to bylo skutečně bravurně, ale opět mám ten pocit, že forma převálcovala obsah. Je to stále to stejné pořád dokola. Moc zvratů na diváka ve filmu skutečně nečeká. Veškerý děj je vlastně krásně shrnut v obsahu. Jen se tam nepíše, že vlastně nic moc není vidět a veškeré nechutnosti si člověk musí pouze představit. Strašně slabé 2*. (01.06.2013)

Jsem fanda nemravnosti všeho druhu. Nicméně na prvním místě upřednostňuji osobní zkušenost, následuje sledování vizuálního ztvárnění, pak je knižní zpracování a až na posledním místě je film o psaní nemravností. Quills tak u mne rozhodně měl šanci na úspěch, ale promarnil ji tím, že jsem z něj žádnou vášeň necítil. Když jsem v jednu chvíli dokonce začal fandit panu doktorovi, aby panu markýzovi pořádně naložil, tak jsem pochopil, že s tímhle snímkem jsme se prostě minuli. (16.07.2013)

Vizuálně hezký, dějově však lehce sinusoidní film, ve kterém má zvrhlá duše od prvního okamžiku sympatizovala s hlavním vězněm. (Dílo Markýze de Sade jsem nečetla a o jeho skutečném životě také prakticky nic nevím, tudíž hodnotím jen postavu v podání Geoffreyho Rushe.) Jsem nemorální? Možná ano, možná ale prostě jen věřím tomu, že psaní fiktivních knih ještě nikomu nijak vážně neuškodilo a že činy, které nikomu neubližují, nemusí být odsouzeny jen proto, že nekorespondují s jednou starou, moralisty tolik oblíbenou, knihou. Zkrátka a dobře, ty čtyři hvězdy si Quills nezaslouží jen proto, že se dle mého názoru jedná o lehce nadprůměrný film; zaslouží si je i za příznivé ztvárnění myšlenek, se kterými se možná plně neztotožňuji, ale mé liberální duši toužící po svobodě názoru a vyznání udělaly radost. A nakonec si je zaslouží i za čtyři dokonalé herecké výkony v podání Rushe, Winslet, Phoenixe a Caina. (24.01.2011)

Skvěle, vskutku "filmově" a velice zábavně natočený jakožehistorický příběh, u kterého jsem si až teď, po asi pátém shlédnutí, uvědomil, jak je pomýlený. Nejde o to, že se Francouzi z konce osmnáctého století chovají jako současní Američané - ani o to, že se kněz běžně na veřejnosti prochází s odhalenou hrudí jak nějaký seladon. Nemůžu překousnout, že postava programově vulgárního a všemi opovrhujícího narcistního sadisty je tu představena jako ztělesnění svobody a mučedník, zatímco všichni ostatní jako pokrytci anebo morálně naprosto nestabilní osoby (postava Madelaine je vrcholem - považuje se za "dobrou ženu v životě", přičemž svádí kněze a distribuuje pornografii). Pak jsou tu už jen blázni a svině od podstaty. (nedopsáno) (06.04.2005)

Mám vždy nesmírnou radost, když shlédnu film, který mě naprosto pohltí a nadchne. Nyní mám nesmírnou radost. Ačkoliv jde o vcelku úchylný příběh (markýze de Sade), je natočen dle mého názoru vkusně a v jakýsi mezích. Další veliké plus za brilantní obsazení, kdy jsem si s definitivní platností oblíbila herce Joaquina Phoenixe. A v neposlední řadě musím vyzdvihnout jeho milostnou scénu, kterou hodnotím jako jednu z nejpůsobivějších a nejerotičtějších filmových milostných scén. (12.05.2011)