Láska bez bariér

Ale jo, je vidět, že žabožroutská komedie ještě zcela nezemřela. Krásná představitelka francouzské školy zralých žen kontra levná imitace Alaina Delona (ta podoba) v tomhle mírně naivním ale naštěstí ne úplně dutém dílku (před tímhle jsem sestřelil To je ale bláznivý svět - tak ať se shodím úplně) mezi sebou v zásadě slušně "chemizují". Celkové napětí kdy a jak to praskne se příjemně stupňuje, narážky invalidního simulanta docela pasují, scéna v kostele to hezky podtrhne a filmové adieu Clauda Brasseura zahřálo u srdce. Originální a bez servítek ale přitom důstojné a ne moc trapné. A navíc mě film navedl přes jeden song na jiný super snímek. (06.01.2021)

Oslizlý, nesympatický, přehrávající a místy ukrutně trapný PseudohomoDelon se snaží retardovaně vyprcat vozíčkářku, i když je mrtvá na spodek. Navíc místo toho, aby si nechal přerazit páteř a bylo by to za pět z voleje, sníží se na její úroveň jen jako a toho kripla pouze předstírá. No hihň! Je z toho parakomický, paraúčelový, parapřiblblý až paradebilní pohřeb obvykle šarmantní a zábavné žabožroutské komedie (pokud zrovna děsně tumorně neasimiluje migranty), určený výhradně pro enormně otylé uklízečky a dělnice, toho času na pracáku, co doma lačně 24/7 přepínají mezi megahity TV Hovna a Primitive Love, aby si taky užily trochu té chitré a fťypné romantyki. No, možná že to upřímně pobaví i pár postižených, co vědí, že dva plnotuční paraplegici do sebe mohou leda tak vášnivě narážet vozíkama a předstírat paraorgasmy, pokud ona nemá bezbariérovou kundu a on nájezdovou rampu, parkovacího asistenta a elektromotor v prdeli. Pro kohokoliv jiného merde terrible par excellence. (30.09.2018)

Začátek ani konec mě zrovna dvakrát nenadchnul, ale jinak jsem se většinu času docela dobře bavila. Mému oku lahodila například krásná bazénová scéna, mému sluchu zase příjemná hudba a k tomu všemu jsem se občas i od srdce zasmála. Prostě jsem si jistá, že se na tuhle poměrně originálně pojatou romantickou komedii někdy znovu podívám. (75%) (07.06.2021)

„Víš, lesknou se ti oči. Když se ti lesknou oči, tak máš buď nové boty, nebo pocit viny.“ Je celkem osvěžující vědět, že se dá ještě také narazit na novější francouzskou komedii, která není zatížená řešením „multikulti“ problematiky, jak se bohužel stalo smutným pravidlem…no, přejdu k filmu. Říká se, že příležitost dělá zloděje…a v případě tohoto snímku falešného vozíčkáře. Já osobně proti stárnoucímu a nenapravitelnému sukničkáři s vizáží lázeňského šviháka nic neměl, i když nejen v jeho případě je herectví kapánek stylizovanější (sluší se ale dodat, že nijak zvlášť otravně…snad s výjimkou hodně střelené Marie). Humor je trochu jednodušší (a stejně jako příběh předvídatelný), spíš se sází na hodně pohodovou a úsměvnou atmosféru (v žánrech film zvládá spíš ten „romantický“ než „komedii“). Čímž se dostávám k mému trochu nenaplněnému očekávání; myslel jsem, že se zasměju podstatně víc. Nicméně zklamaný nejsem, film mi příjemně utekl, snad jen ten závěr nemusel být tak odfláklý. S hodnocením končím na lepším průměru. (20.10.2018)

Opravdu nechápu, proč tu všichni čtyřkujete jak splašení galští kohouti... Tradiční francouzský humor se kamsi skryl (nejspíš pod burku) a nahrazen byl tentokrát trapným švihákem lázeňským hrajícím si na vozíčkáře podle ukrutně prvoplánové a nanejvýš předvídatelné šablony. Kadence dva úsměvné momenty na film taky nemyslím, že by stačila ke čtyřem hvězdám, takže dnes to máte, milí žabožrouti, za dvě a laskavě vytáhněte hlavy z té pseudohumorné a multikulturou vypláchnuté žumpy a začněte opět točit něco, co diváka pobaví. Mersí z boku! (30.09.2018)