Yojimbo

Můj první Kurosawa. Na první pohled to vypadá, že se charizmatický Toshiro Mifune přišel do vesnice jenom najíst a vypít pár lahví sake. Skrytá podstata filmu ale vychází ze samurajských životních hodnot, resp. hodnot, které se mění v závislosti na samurajově postavení a údělu - rónin (samuraj bez pána), yojimbo (tělesná stráž) nebo ašigaru (vesnický voják). Souboje jsou sice krátké a ve filmu se jimi šetří, za to jsou přesně takové, jak bych si je v provedení samuraje představoval: rychlé, přesné, smrtící. Stejně tak se mi líbí japonská kultura, detaily. Kurosawova režie na mě působí dobře a jistě, některé prvky jsou výborné (hudba, atmosféra připomíná již klasické westerny - písek rotující ve větru, samuraj s koltem). V určitých momentech možná mírně zdlouhavé, ale celkově ostré jako katana. (22.03.2008)

Jak se praví už na začátku, padl rod Tokugawa a samuraj Sanjuro (Toshirô Mifune) přišel o svého pána, císaře. To jsou prosté okolnosti, ze kterých vychází první film Akiry Kurosawy, který jsem zatím viděl. Tento legendární japonský režisér je jednoznačně právem nazýván mistrem. Jeho film Yojimbo má mnoho kladů od nominací na Oscara oceněných kostýmů, po syrový humor, přesvědčivé charaktery postav nebo velkou podobnost s westerny, na čemž se mimo jiné podílí i pěkná hudba Masaru Sata. Akce, zejména pak šermování samurajským mečem, je zde minimum, zato je však skvěle ztvárněná, rychlá a svižná. Ale myslím, že to vůbec není to hlavní, o co ve filmu jde. Tím je totiž příběh samuraje Sanjura, který přišel o pána, jinak řečeno - ronina. Okolnosti jeho cesty jsou dané a vše, co se přihodí, je očekávatelné. Ale samuraj musí být služebníkem, aby byly jeho činy správné, nebo alespoň omluvitelné. Bez zavedeného principu mu zbývá pouze bojový výcvik, který se velmi úzce váže na přísnou disciplínu. Boj nastává, jen když není zbytí. Samurajovým účelem není prolévat krev, pokud to není nezbytné (i takový případ může nastat, o čemž i tento film vypráví), nebo pokud si důsledky nežádají opak a zabití si ze své vůle přeje pán. Co se však stane, jestliže čestný bojovník a ochránce zájmů svého ctěného pána pozbude svého účelu? Nevyhnutelnou cestou je stát se yojimbo - tělesnou stráží. Tento film zkoumá propastné morální rozdíly mezi dvěma zdánlivě totožnými životními cestami. Yojimbo je osobní strážce, ale také placený zaměstnanec za prolévání krve pro dobro svého zaměstnavatele, čili z jiného pohledu i vrah. Na této cestě už není žádné ospravedlnění činů, žádný cíl, žádná vznešenost ani čest. Yojimbo je pro samuraje, který přišel o pána a tedy i o účel bytí, nevyhnutelnou, ale i nepřijatelnou změnou. Tento film vypovídá právě o této změně, která je krvavá, krutá, občas i syrově směšná a hořká. Kým je Sanjuro na jejím počátku a kým na jejím konci? Hrdinou, který ubližuje jen těm zlým? Tento film mi nejvíce připomněl jeden důležitý axiom o životě těchto legendárních bojovníků; Samuraj nerozhoduje, činí. Nikdy naopak. Kdo zemře a kdo ne, to není jeho volba. (18.02.2006)

Špičkové drama z japonského prostředí 19. století, které je vykresleno opět naprosto perfektně (on to Kurosawa snad ani jinak neuměl). Snímek, ze kterého čerpal první Leonův western Pro hrst dolarů. Bůh ví, kde by byl Leone, kdyby Kurosawa tenhle snímek nenatočil :). Toshirô Mifune stejně jako Clint Eastwood v "dolarové triologii" mají oba obrovské charisma, díky kterému s přehledem utáhnou celý snímek a ani na moment od nich neodtrhnete zrak. Samozřejmě, že na někoho může tenhle snímek působit zastarale, ale černobílá kamera, prostředí starého Japonska, Kurosawova režie a hlavně Toshirô Mifune jsou důvody proč nemůžu dát jinak než pět hvězdiček. Další ze snímků, který by si neměl nechat ujít žádný milovník filmů........ (01.07.2008)

Tak teď si, přátelé, svorně zachrochtejme blahem. Obecně mám problém s asijskými filmy i s Kurosavou jako takovým - uznávám ho jako überzdatného filmaře, ale některé podivnosti ve scénářích a hlavně japonská herecká škola mi často kazí zážitek z jinak velmi povedených snímků. "Ochránce" je první film, u kterého odhazuji všechna "ale" - ukázkově napsaný scénář, mistrně rozehraná zápletka, Toshiro Mifune v roli mlčenlivého bohatýra a mstitele, širokoúhlé záběry soubojů na prašných ulicích zametaných větrem. Napínavý útěk pochroumaného samuraje a závěrečný souboj si budu v myšlenkách přehrávat ještě hodně dlouho. Chro. (21.02.2010)

- Jak se jmenuješ? - Třicetiletý Sanjuro z Morušového pole, i když mi už dávno není třicet let. - To není tvé pravé jméno, že? - Třicetiletý Sanjuro vám bude stačit. "Špageťák každým coulem". Takmer celá prvá polovica je skvelá nielen vďaka fantasticky charizmatickému prejavu Tošira Mifuneho (na ktorého sa Eastwood, nech robí čo robí, nechytá), ale aj vynikajúcej dynamickej akcii (tak bleskovo sa oháňať katanou len tak niekoho nevidíte) a takmer satirickému nadhľadu (nečiernobiele postavy a ich parodizovaná pozícia v spoločnosti, vplyv západu a niekdajšie pomery a spoločenské postavenie samurajov zapadnuté prachom času a zosmiešňované vidieckymi odpadlíkmi hrajúcimi sa na yakuzu). Druhá o kúsok slabšia. Zaujímavé je sledovať ako tvrdohlavo a presne od týchto filmov opisujú ich americké remake až do takých detailov, ako je steblo trávy v ústach či súboj na pravé poludnie... a dôjde aj na kolty! Hlavné klady: Mifune, niektoré hlášky, skvelý humor a jednoducho parádny Satov soundtrack, ktorý som si nevýslovne užíval. 85% (23.04.2014)