U pokladny stál...

Dneska už se to musí brát trošku s nadhledem, protože je to všechno tak naivní a jednoduché, že to s realitou moc společného nemá. Na druhou stranu se podobným filmům nedá upřít promyšlený scénář, perfektní herecké výkony a překvapivě velká vtipnost. Na plný počet to ale nikdy nebude, na to už je to moc jinde. 80% (01.01.2017)

Neskutečná komedie, kde Vlasta Burian hýří takovým vtipem, až jsem se musel místy za břicho popadat. Tohle jsou tak neuvěřitelné hlášky, že je mi až líto, jak jsou ty filmy staré a že už tu tenhle geniální komik není. Mezi současnými komiky prostě není nikdo, kdo by byl tak inteligentně vtipný a přicházel s tak neuvěřitelnými hlody. (03.02.2015)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Prostředí 10/10/// PLUS: co vypíchnout jako první?, herecký koncert Buriana s Marvanem, perfektně naplánované gagy, dokonale využití prostředí MÍNUS: závěrečná scéna dlouho vypadá, že nemá pointu a je nadbytečná (mýlil jsem se), Adina Mandlová tu má méně prostoru, než by se možná dalo očekávat/// Shrnutí: Já to fakt myslím viděl poprvé a fakticky jsem se u toho hodně moc bavil a nasmál. Ten film funguje i dnes a asi ještě dalších sto let fungovat bude. Snímek jsem si užil na dovolené v hotelu a z televizního programu jsem si nemohl vybrat lépe./// Celkem 89%/// (20.11.2021)

Jedna z vůbec nejlepších českých komedií vůbec. Nesmrtelný film mistra Karla Lamače a Vlasty Buriana. "Když skončen myší boj, zas jiné hnusné stvůry, z děr zemských vylézají housenky, štíři, můry, odporní chrobáci, lepkaví slimáci, vyzáblý líh pakobylek, stíny mátožné...a s rukama sepjatýma........KUDLANKY NÁBOŽNÉ!! (Balada o Deliriu tremens :)) (25.02.2007)

Rozruch vyvolává rozruch, kamkoli přijde. Úvodní tobogan v nemocenské pojišťovně, kam přichází směnit zuby za bahno, absolvuje ještě co by bezvýznamný a všemi přehlížený prosťáček s ostrým jazýčkem, ale v luxusním lázeňském hotelu už se dík bezděčné záměně stává vykonavatelem rafinované pomsty. Je nabíledni, že Vlasta Burian se tu cítí jako ryba ve vodě, sype jeden geniální vtípek za druhým, vychutnává si své spoluhráče a na závěr si střihne geniální a dosud nepřekonanou baladu o deliriu tremens. Byla by ale chyba domnívat se, že film stojí a padá jen s Burianem, na place se tehdy sešla plejáda špičkových partnerů, kteří si na nepoměrně skromnějším prostoru vydobývají zaslouženou pozornost. Jaroslav Marvan obohatil svůj tradiční fond o precizně vyvedenou figurku nedbalého doktůrka holdujícího v míře ne právě malé alkoholu, Trégl kráčí k divácké nesmrtelnosti s doutníkem a legračním slamákem na hlavě a Čeňku Šléglovi, který je v závěrečné etudě vydán napospas Burianovým fantasmagoriím v oboru léčení zaníceného palce, se dostává velké herecké satisfakce za všechna příkoří, jímž musel později čelit. Pokladna jasně dokazuje, o jak velkou a nenahraditelnou osobnost jsme Lamačovou vynucenou emigrací přišli. A zdá se, že nejen my. P. S. Pane kolego, co si dáváte na noc? – Já si dávám rolety dolů. (04.10.2008)