Slepice a kostelník

Že do toho uvrtali i pana Buriana… Měla to být asi komedie, ale nějak se nebylo čemu smát. Nářečí sem tam tahalo dost za uši, ale taky to někdy vyvážila docela hezká hudba. Je to těžko hodnotitelný film, poplatný době svého vzniku a hlavně komančům, kteří si toto veledílo objednali. A tak je i mé hodnocení tomu poplatno témuž. (01.07.2015)

Filmové JZD sice plní plán na 114,5 procenta, nicméně film samotný ho splnil s odřenýma ušima na padesát. Vlasta Burian, ať se o jeho angažmá říká cokoliv ("asi nejostudnější film," tvrdí distributor), je hlavním důvodem, proč Slepice a kostelníka vidět. Z obyčejné a doopravdy "za trest" role směšného záškodníka dokázal vykřesat docela štědrou dávku humoru a to se cení. Pokrytecké by také bylo nepřiznat, že celý film, ačkoliv bídně napsaný, je alespoň zručně natočený. Jinak samozřejmě jde o agitku se vším všudy včetně velkých portrétů Gottwalda a Stalina, brigádničení, stavby vodovodu a závěrečného přípitku na rozorávání mezí. (28.05.2016)

Film je volnou adaptací stejnojmenné Zrotalovy vesnické veselohry, která z dobového průměru vyčnívala snad jen postavou pokrokového faráře (což autorovi dala kritika řádně sežrat) a celkem příjemně uhozeným humorem, který ve filmu dal příležitost dočasně omilostněnému Burianovi k několika hezkým situačním rozpustilostem. Přesto je smutné tuhle Burianovu sebekritiku pozorovat, protože většinou úděsně vaří z vody a devalvuje své komediální schopnosti v hlušině scénáře. Všechny ostatní stránky Lipského a Strejčkova snímku jsou v dobové normě – lidový humor, alegorické traktory, agitace za blahodárný vliv JZD. To vše prokládané střípky lidového folklóru a dotvořené bodrým slováckým nářečím. Slepice a kostelník se odehrávají v době fašangu (masopustu) a jsou výmluvným důkazem infiltrace ideologizované nové mytologie šťastné budoucnosti se všemi úderníky, plány, závazky a dalšími newspeakovými pojmy do vesnické tradice, jejího přetváření a re-interpretace. Trochu mě mrzí, že vypadla scéna s fašangovskými maskami, které tvoří výhradně tovární brigádníci, měla v sobě hodně výmluvnosti. Z hlediska nezaujatého diváka nemá tahle veselohra nic zvláštního, nic oslnivého, nic, co by mohlo zaujmout a zanechat hlubší dojem. (03.12.2006)

Ryba na suchu. Shodou okolností název jiného filmu s Vlastou Burianem přesně vystihuje to, jakým dojmem působí král komiků v této nepovedené budovatelské agitce o zakládání JZD a stavbě vodovodu. Je to smutný pohled vidět zlomeného, ale stále se snažícího Buriana ve filmu, do nějž očividně nepatří a který mu tím pádem ani nemůže poskytnout dostatečný prostor pro uplatnění jeho talentu. (02.07.2017)

Nikdy by som nemal záujem o túto boľševickú agitku, keby v nej nehral Vlasta Burian. Niekdajší kráľ komikov bol po znárodnení v nemilosti komunistov a nesmel hrať. Keď mu ponúkli postavu dedinského záškodníka, okamžite ju prijal, lebo jeho túžba po filme bola príliš silná. Postava kostelníka bola dehonestujúca a ponižujúca, nie pre samotnú postavu, veď niekto musí hrať aj záporné úlohy, ale pre súvislosti. Pochopiteľne, Burianova postava bola najlepšia, jeho komika navzdory smutnej dobe prevyšovala ostatných, hoci to už nebolo ono. K samotnému filmu sa nemienim vyjadrovať, lebo som slušný človek. (28.08.2017)