Slepice a kostelník

Že do toho uvrtali i pana Buriana… Měla to být asi komedie, ale nějak se nebylo čemu smát. Nářečí sem tam tahalo dost za uši, ale taky to někdy vyvážila docela hezká hudba. Je to těžko hodnotitelný film, poplatný době svého vzniku a hlavně komančům, kteří si toto veledílo objednali. A tak je i mé hodnocení tomu poplatno témuž. (01.07.2015)

Československý komediální film popisující situaci při zakládání jednotného zemědělského družstva na vesnici v uherskohradišťském regionu, čemuž odpovídá mluvený projev postav ve zdejším nářečí. Zámožný velkostatkář Voznica (V. Řepa) by rád zastavil založení tohoto produktu komunistického režimu a k tomu účelu využívá záškodnických služeb místního kostelníka Kodýtka, po němž požaduje, aby tuto budovatelskou činnost sabotoval a vnášel mezi obyvatele obce sváry. Onoho popleteného a nepříliš chytrého kostelníka nehrál nikdo jiný než V. Burian, pro kterého to byla první poválečná role, a komik ji přijal, aby si udobřil režim a mohl pokračovat v herecké kariéře. Přestože je postava hloupého kostelníka diametrálně odlišného rázu, než jsme byli u V. Buriana zvyklí, lze nalézt i v této poměrně ponižující roli prvky neobyčejného komického nadání. Zejména ve scéně, kdy Burian ukazuje svému komplici, malému chlapci, stroj na rozmnožování tiskovin určený k výrobě letáků šířících protidružstevní nálady nebo když vyšlo najevo Burianovo záškodnictví v podobě vytopení sklepa sedláka Pěknici, jsem se pobavil. V závěru pod dozorem příslušníka SNB J. Beka dochází k napravení prostoduchého kostelníka Kodýtka do správného budovatelského smýšlení a jeho veřejné kání před nastoupenou vesnicí mi obrazně připomnělo stejnou situaci, v níž se herec ocitl po únorovém převratu a potřeboval si udobřit soudruhy. Kromě unikátního vystoupení V. Buriana v budovatelském filmu mě zaujala i místní folklorní slavnost plná lidových písní a tanečníků v krojích. Ve filmu se objevil O. Korbelář jako sedlák Pěknica, J. Štěpničková coby jeho žena zpočátku nekompromisně stojící proti vstupu do družstva nebo L. Lipský v jedné z prvních rolí představujícího brigádníka provokujícího družstevníky na dožínkách. V malých rolích dalších brigádníků se ukázal J. Kemr a B. Švarc. Filmový debut geniálního O. Lipského se pochopitelně nemohl vymanit z požadovaného černobílého vidění světa, praktiky velkostatkáře podkopávající důvěru obyvatel v socialistické zřízení byly překaženy a do společného zemědělského družstva tak s nadšením vstoupili všichni ostatní občané. Pro úplnost dodávám, že slepice vyskytující se v názvu filmu měla přesvědčit paní Pěknicovou, aby zmírnila své negativní stanovisko na družstvo, neboť měla tento druh drůbeže v oblibě a její muž jí daroval celý koš kuřat narozených v družstevních podmínkách. (06.01.2020)

Smutná družstevní křeč. 1) Tož pane velkostatkářu, já su člověk duchovní, povídá 59letý Vlasta Burian po osmileté filmové odmlce (švec, hodinář a kostelník Kodýtek v jedné osobě). Bohorovní družstevníci se radují a divákovi je smutno a stydno za vlastní dějiny. 2) Taky sa plkoce, že výstižný koment tentokrát dal Adam Bernau. (16.03.2015)

V anotacích k tomuto snímku se můžeme z několika zdrojů dočíst, že jde o nejostudnější film s Vlastou Burianem. I když se může toto označení na první pohled jevit jako relativní, neboť aniž bych někomu vnucoval svůj názor, vůbec nejsem obdivovatelem československé prvorepublikové kinematografie a filmů s Vlastou Burianem nevyjímaje, po absolvování tohoto snímku je skutečně zřejmé, že nic horšího už Burian natočit nemohl. Má jít o komediální a odlehčený pohled na vznik a rozvoj vesnického JZD a o sametové vypořádání se s těmi, kteří si užitečnost družstva uvědomili až pozdě. Výsledkem je však taškařice s neuvěřitelně se pitvořícími herci, v čele právě s Vlastou Burianem, kdy úsměv na tváři vyvolává leda úroveň a výsledný efekt tohoto díla, nikoliv už samotný obsah a záměr tvůrců vytvořit vtipnou komedii. Režisér Oldřich Lipský naštěstí svou reputaci napravil pozdějšími komediemi, které se u nás staly kultem, pokud však jde o pomocného režiséra Jana Strejčka, který bývá uváděn jako spoluautor, ten se posléze ještě prezentoval pouze režijním podílem na televizním filmu z roku 1971 „Svatba Krečinského“ a pak se zcela po zásluze ztratil neznámo kam. Ale u filmu jsem se bavil výtečně, né že né:-) (23.11.2012)

Filmové JZD sice plní plán na 114,5 procenta, nicméně film samotný ho splnil s odřenýma ušima na padesát. Vlasta Burian, ať se o jeho angažmá říká cokoliv ("asi nejostudnější film," tvrdí distributor), je hlavním důvodem, proč Slepice a kostelníka vidět. Z obyčejné a doopravdy "za trest" role směšného záškodníka dokázal vykřesat docela štědrou dávku humoru a to se cení. Pokrytecké by také bylo nepřiznat, že celý film, ačkoliv bídně napsaný, je alespoň zručně natočený. Jinak samozřejmě jde o agitku se vším všudy včetně velkých portrétů Gottwalda a Stalina, brigádničení, stavby vodovodu a závěrečného přípitku na rozorávání mezí. (28.05.2016)