Dívčí sen (S01E01)

Podle samotného velkého autora bude mít celý cyklus 13 (slovy třináct) dílů a ukáže nám osudy lidí, kteří skončili na okraji společnosti. Myslím, že jeden díl úplně stačil a tuším, že se další díly ani netočí. Jinak nekoukatelné - jedna * snad jedině za úchylácké scény z bordelu a trocha erotiky v podání důchodce Niederleho a Bivoje Krytináře. 11/2014 - nakonec tu hrůzu natočil (03.01.2014)

Toto chlapa snad ani nemohlo zaujmout. Příběh Slovenky, která po příchodu do Čech získá výtečně placenou práci, aby ji brzo ztratila a pak místo aby se jako mladá postarala o živobytí rozumným způsobem, stane se z ní děvka. Samozřejmě z toho zcvokne a skončí po nepovedené sebevraždě na psychině, kde postupně vypráví svůj příběh. Pozornost jsem vydržel tak 10 min., víc nešlo. Hrozné. Hudba: Lukáš Černý & Veronika Zaňková (07.12.2013)

1 hvězdička pouze za to, že na rozdíl od předchozích Magnuskových počinů to není technicky tak velký hell - je vidět že minimálně za kamerou seděl svéprávný člověk. Jinak samozřejmě čirá hrůza, počínaje Magnuskovou režií, přiblblou hudbou a scénářem, konče některými parodiemi na herce - ve světle jejich výkonů jsem o to víc litoval ty skutečné herce, kteří se tomuto skvostu upsali. (28.10.2014)

Nevím co je horší jestli Magnuskova příšerná režie, jak jinak než ‘‘kvalitní‘‘ herecké výkony nebo scénář u kterého se dá jen nechápavě kroutit hlavou především rozhovory slovenské představitelky o které je první díl s Andrlovou jako lékařkou jsou trýznící proto že se snaží působit rádoby filozoficky, chápavě a intelektuálně ovšem působí přesně naopak a slečny jen kecají nesmysli.Závěrem snad jen dodat že konec těchto českých filmů je zřejmě v nedohlednu..bohužel. (06.12.2013)

Případy z praxe dodal psychiatr Jan Cimický, takže v druhém plánu se líčí dění na psychiatrii, kde lékařku Ivany Andrlové z pilotní epizody doplnila v roli primářky – jak překvapivé na barrandovské obrazovce – Kateřina Brožová. Proti „jedničce“ má však „šestka“ tři výhody. Je technicky čistší včetně zvuku, takže divák slyší každé slovo (bohužel i písně zpívané opět Brožovou), Josef Abrhám si drží noblesu a jeho role sbormistrova přítele nese zajímavý motiv spoluviny, živené výčitkami i vnucené veřejným lynčem.Ovšem vypravěčsky je to zase bída s nouzí. Zřejmě ani za dveřmi nestál profesionál, který by naznačil, že nelze celý příběh nasadit do jednotvárné melodramatické polohy, kde se tklivost hřmotně povzbuzuje dramatickou hudbou. Že dialogy nejsou konverzační vata, od projevů na koncertě přes zdravice se sousedy po přípitky na sbor „úspěšný u nás i v Japonsku“, navíc v úředně strojeném jazyce z románových salonů. Že v roce 2014 nestačí snímat akci jako výstup ochotníků hledících do objektivu a že pohyb kamery prostorem, kde se nic neděje, postrádá smysl. Že tam, kde lékaři neznají profesní odstup a jsou rozervanější než pacienti, kde všechny postavy mají bez ustání zavlhlé chápavé oči a mluví tragicky jako v posledním tažení, se rodí telenovela. (07.07.2020)