Televizní společnost

,,Milí diváci, protože jsem dostal padáka, rozhodl jsem se na tomto kanálu za týden spáchat sebevraždu." Super, říká si Cimr po pěti minutách sledování, to je naprosto výborný výchozí bod vyprávění, to jsem zvědavý, kam to vygraduje! ,,Musíme tě okamžitě vyhodit z UBS. Ale Diana z FCG říká, že to zvýší rating, tak přesvědčí Andersona z QBI, aby odkoupil licenci, sledovanost se zvýší, ale po čase to lidi nudí, sledovanost se sníží, šéf Rodgers z FUA říká, že klesla pod 40%, když přitom NSI má 42%, takže Howarda vyhodíme. Jenomže on se z toho zblázní a lidi se začnou zase dívat a sledovanost stoupne na 45%, což je suverénně víc, než má FBS i QPI dohromady, a to i po započítání ratingu z EFE, jenomže on zase začíná říkat blbosti, sledovanost zase klesá, ale zamiloval si ho ředitel Smith z UFB, takže to musíme nějak vyřešit..." A tak dále, a tak dále. Na plánovanou sebevraždu se zapomene, toto téma se dále nerozvíjí a film přejde spíš k statistikám a výjevům z korporací. Geniální satira na zpravodajství? Asi jo. Možná jsem v těch vedrech na LFŠ s rouškou na ksichtě byl jen nepozorný a netrpělivý divák. Možná jsem od filmu čekal něco jiného. Ale taky je možné, že Network prostě zastaral a v době, kdy si lidi v reality shows prohazují manželky, soutěží v prdění, či poznávají vlastní sestru podle jejího holého zadku, už nešokuje tak, jako před 45 lety. Každopádně kvůli nepřehlednému příběhu, co se motá pořád kolem toho, jestli Howardovi zrovna stoupá nebo klesá sledovanost, pomalému tempu (monology, co pět minut rozvíjejí jednu myšlenku) a nesympatickým, uječeným postavám mi upřímně činilo problém tento snímek dokoukat. Byť obsahuje beze sporu skvěle kousavé hlášky. I nezapomenutelné scény. Asi dvě. (13.08.2020)

Network je skutečně znepokojivá podívaná. Rozhodně nejde o konvenční hollywoodský příběh v jakémkoli slova smyslu. V podstatě tu není hlavní hrdina, ani kontinuální děj, který by směřoval z bodu A do bodu B. Brilatntní monology Howarda Beala tu mají obvykle víc prostoru, než rozhovory a vše ještě zcizuje hlas vypravěče, který jednou za čas suše oznámí, jak se posunuly ratingy vysílání. Ale v čem je tahle satira opravdu nadčasová, vynikne, když se člověk podívá, jak se něco, co v zlatém věku televize vypadalo jako sci-fi, změnilo v realitu - ať už jde o zkonzumování kontrakultury mainstreamem nebo zážitkovou instagramizaci lidského zoufalství. A Faye Dunaway! Okouzlující a úžasná, s obrovskou hereckou paletou. (20.10.2019)

Ano. Ano. Ano. "Břitká satira" na rdousící krutost televizního šoubyznysu, do něhož se v té době už bez zástěrek překlápí i hrdé lodi zpravodajství. To všechno. *** A navíc divadelně silné mistrné monology, a to nejen v odkrývání mechanismů financemi poháněného systému, ale i v partnerských, kolegiálních a intimních vztazích. Chvílemi jako byste přepínali na Kdo se bojí Virginie Woolfové, a to je asi vůbec největší poklona. *** A navíc Faye Dunawayová se tu až nepříjemně uvěřitelně vtělí do cílevědomé kariéristky neschopné soucítit a sbližovat se s druhými tak bytostně, že fakticky úplně postrádá se appeal. To bych nečekala.*~ (05.12.2020)

Neuvěřitelně pravdivý fiktivní příběh o fungování televizních stanic a médií vůbec. Vlastně se divím, že se už něco podobného opravdu nestalo. Hvězdné obsazení hraje pod taktovkou dirigenta Sidneyho Lumeta jako symfonický orchestr a obzvláště sóla pro Faye Dunaway a Williama Holdena stojí za to. Na doprovodných nástrojích více než potěší Robert Duvall a další. (01.08.2011)

Podařený film z televizního prostředí, jehož výpovědní hodnota je přenosná i na dnešní dobu. Velice chytrý scénář to hraje na obě strany a kromě kritiky lidí stojících za televizních vysíláním se chytře naváží i do samotného publika. Film navíc skýtá jednu z největších moderních pravd o té pravdě, že kdo je v televizi, má "pravdu". Tenhle film si zaslouží každého Oscara, kterého dostal v hereckých kategoriích i nominace, které posbíral v těch dalších. Chytrá satira, kterou asi nikdy neuvidíte na televizi Nova. (04.01.2010)