Rambo: Poslední krev

Není až tak překvapivé, že Stallone nikdy nedokázal pochopit, že jeden z největších úspěchů jeho kariéry prostě nemůže replikovat. Jméno Rambo nemá pražádný význam ve vztahu k oné fiktivní postavě. Jeho kulturní kapitál a ikoničnost se odvíjí čistě od "Ramba II" a jeho tehdejšího prolnutí s dobou zahnívající Studené války. Stalloneho sveřepá snaha navázat na kasovní úspěch byla ještě roztomile zábavná v třetím díle série díky campovému rozměru filmu. Čtyřka už byla jen otravná a toxická svou stařeckou umanutostí a konzervativností. Jelikož Stallone nemá žádný smysl pro humor ani sebereflexi, naplňuje svou kariérou název parodického snímku "Popstar: Never Stop Never Stopping". Bohužel podobně jako Sly, také někteří jeho diváci stále ještě doufají alespoň v lehké smočení se ve starých vodách. Dodnes si pamatuju to otrávené zklamání prostupující celým sálem kina. Pravda, že bylo ještě znásobené tím, že jsme "Poslední krev" uvedli v Aeru v den premiéry jako double feature právě s onou ikonickou dvojkou. Marné digitální efekty a rozvleklé ideologicky angažované melodrama o potřebě bránit jižní hranici USA vyloženě distancovalo diváky natěšené na bombastickou akci. Ta sice nakonec po úmorných 90 minutách přišla s vpravdě zdrcující sadistickou explicitností, takže ji vítal úlevný ryk zpruzelého publika. Ale to nic nemění na faktu, že všechna další pokračování jen drolí dědictví a význam "Rambo II" coby popkulturního milníku. Což je na druhou stranu vlastně dobře, protože už žijeme v jiné době a jiném světě. Škoda, že Stallone to nikdy nepochopí. (01.10.2023)

Vždy jsem měla Johna J. Ramba ráda a to i přes fakt, že mi zmasakroval tolik soukmenovců, že by to stačilo snad na vyvraždění celé Sapy a blízkých večerek. Jelikož však vím, že jsme občas kromě trhovnictví, trávy ,a oněch večerek, pěkně zvrácený sadistický svině (viz já), tak Ramba plně chápu, že nám během let zredukoval stádo a navíc nejen nám. Přes píču od něj dostali i amíci, rusáci, skorosoukmenovci a nyní mexikánci. Což jasně ukazuje na fakt, že je na čase dát po píči neg...afroameričanům či afričanům. Marně vzpomínám kdy od něj nějaký černý Dikembe dostal přes kokot. A jak dopadlo jeho vyměňování názorů s mexikáncema? Po piči dobře !! Chápu, že se najdou lidé, kteří budou žvatlat, že už to není ono a že Rambo 1, 2, 3 , 4 byl víc Rambovský a akčnější a bla bla bla. Ehm...Víte, lidičky, Sly má občanku a v ní má datum narození léta páně 1946. A jelikož se Vám určo nechce počítat, tak já Vám to napíšu - Je mu 73, během natáčení 72. Takže pokud netrpíte demencí nebo nejste po nezdařilé lobotomii, dojde Vám, že film bude lehce odlišný. V tomto případě se jedná (jak zde pár vnímavých jedinců napsalo) o mix 96 hodin (první hodina a čtvrt) a erkovou verzi Sám doma (cca dvacet minut). Kdy lítají ruce, nohy, hlavy, mozky, střeva nebo Rambo ukazuje, že má srdce na dlani. Každopádně jatka za který by se nemusel stydět ani predátor byly krásná tečka po hledání a nalezení skoro dcery. Film párkrát mocně šukuje a když se rozběhly nejlepší titulky, co jsem kdy viděla, tak jsem začala historicky hystericky brečet, protože každému během těch pár minut dojde, kromě mocnýho dopadu nostalgie, jak měl John J. celej život kolosálně na píču, že si opravdu zasloužil alespoň tu trochu dobra a lásky a že mu kromě houpacího křesla a nových jizev nezůstalo opět vůbec nic než další hromada vnitřních démonů. Málokomu bych přála štěstí. Rambo si ho zaslouží, ale osud je zvrácená děvka, co s Váma holt vždy vymrdá. Úžasně depresivní záležitost až člověk dumá, jestli nemá spáchat sebevraždu dokud není vše relativně v pohodě (čti na píču) než bude pozdě a stane se z Vás vyhořelá troska. Pro fanoušky série Ramba povinnost a ostatní ať taky zvednou prdele a podívají se jak to vypadá, když naserete válečnýho veterána z Vietnamu. (22.09.2019)

Kde začít při hodnocení jednoho z nejzbytečnějších filmů poslední doby, který nikdy nemohl fanoušky série potěšit. Pokud jsme si mysleli, že se Rambo v roce 2008 krásně rozloučil u arizonského ranče, měli jsme prostě smůlu. Stallone přestal být soudný a ví moc dobře, že jediné dvě jeho postavy, které diváky zajímají jsou Rocky a Rambo. Takže nám servíruje starého dědu, který by měl hodně rychle vyhledat psychiatra, protože vykopal kolem domu síť tunelů, ve kterých plánoval dělat bůhvíco. Ani mě tolik netrápila nudnější půlhodinka, jako spíše fakt, že se z Ramba stal Kevin, který je Sám doma cinknutý navrch Jingsawem. Dlouhodobě mě mrzí přístup Hollywoodu, k mým oblíbeným sériím. Takto divák v podstatě musí ignorovat Smrtonosnou past 5, Predátor dostal minule taky solidně naloženo, Terminátor 5 jakbysmet. Není lepší podobně jako u Jamese Bonda prostě jednou za čas vyměnit herecké osazenstvo a pokračovat v novém dobrodružství dál? Člověk se pomalu začíná obávat, jestli se Rambo za dalších 5 let skutečně ještě jednou nezvedne ze své verandy a nevyrazí na svou další krvavou pouť, protože rodinu sice nemá, ale chuť zabíjet lidi tam pořád kdesi ještě zůstala. 50% (12.12.2019)

Osmdesát minut šedé stařecké melancholie bez špetky akce a patnáct minut zrychlené vykrádačky Sám doma. To je ve zkratce poslední Rambo. A něco takového někdo chtěl? Po kvalitní, akcí nabité a hlavně kulervoucí čtyřce, u níž celá série měla důstojně skončit, přišla prakticky neopodstatnitelná ukolébavka, stavící na banálním scénáři a uměle vykonstruovaných emocích k jednorozměrné vedlejší postavě, která je najednou vsazena do zažité série, a diváci z toho mají být naměkko. Zapomenutí hodné pokračování s ošklivými CGI efekty a snímek nehodný jakéhokoliv angažování postavy Johna Ramba. (13.01.2021)

Divácky nenáročné snímky, které cílí zejména na milovníky sladkého popkornu, logicky nemohou hororového experta jakkoliv oslovit, avšak každý máme nějaké to své guilty pleasure. Loučení s ikonickým zabijákem bohužel vyústilo v pouhé guilty, jelikož ostříhaný John Rambo zde připomíná kultovního hrdinu asi jen svým jménem. Vzhled patří k důležitému rysu postavy a každá výraznější změna může mít fatální dopady na vyznění celého filmu. Byla by například Samara Morgan děsivá i bez svých dlouhých vlasů spuštěných do tváře? Pochopitelně nikoliv. Koneckonců již biblický Samson nám ukazuje, že vlasy jsou ukazatelem životní síly, a tak není divu, že charismatického Johna Ramba nahradil jakýsi nevitální dědula, který na nás po celých sto minut tupě zírá prostřednictvím neměnného výrazu á la Kristen Stewart. Tvůrci si evidentně nebyli jisti, zda za těchto okolností vůbec dokážeme hlavní postavu správně identifikovat, a tak nám v průběhu snímku pro jistotu ukážou i její občanský průkaz. Rambo: Last Blood nabízí klišoidní zápletku, dle očekávání předvídatelnou snad již už od úvodních titulků, kdy zároveň upevňuje stereotypní představy o Mexičanech, kteří jsou zde téměř do jednoho vyobrazeni jako bohapustí násilníci. Většinu času jsem se nudil a nic na tom nezměnilo ani bezzubé finále, které bylo točeno vyloženě na efekt. Nemám tedy jinou možnost, než snímek ohodnotit odpadem. (19.09.2019)