Nikdo nic neví
-
Nobody Knows Anything
Komedie / Válečný
Československo, 1947, 75 min
Režie:
Josef MachHudba:
Josef StelibskýHrají:
Jaroslav Marvan, František Filipovský, Eduard Linkers, Jana Dítětová, Stanislav Neumann, Ota Motyčka, Jaroslav Seník, Robert Vrchota, Josef Kotapiš, Richard Záhorský, Eman Fiala, J. O. Martin, Karel Dvořák, Rudolf Princ, Antonín Jirsa, Jiří Vondrovič, František Marek, Irena Švingerová, Bedřich Bozděch, Josef Pehr, Mnislav Hofmann, Karel Urban, Alois Dvorský, Josef Příhoda, Marie Grossová, Viktor Očásek, Zdeněk Šavrda, Oldřich Hoblík, Otomar Krejča st., Valja Petrová, Eva Šenková, Oldřich Slaný, Karel Effa, Václav Švec, Jaroslav Štercl, Ferdinand Šafránek, Jiří Sovák, Jan W. Speerger, Josef Kemr, Milka Balek-Brodská, Jindra Hermanová, Josef A. Stehlík, Božena Helclová, Jaroslav Orlický, F. X. MlejnekObsah
-
Martin Plechatý a Petr Nový brázdí se svými tramvajemi okupovanou Prahu. Doba je těžká a přežít leckdy není jednoduché - zvlášť když se člověk ve snaze pomoci ohrožené (a půvabné) sousedce zaplete s esesákem, praští ho po hlavě a zabije. Tak si alespoň situaci vysvětlili oba kamarádi, když se jejich protivník svalil na zem. Co si teď počít s tělem? Začíná nekonečná anabáze, v níž se uplatní i dětský kočárek... (oficiální text distributora) -
Okupační groteska Josefa Macha Nikdo nic neví je jednou z prvních československých poválečných komedií a na dlouhou dobu byla jedinou crazy komedií odehrávající se v protektorátních časech. Komedie stejného ražení, film Stůj, nebo se netrefím! (1998), vznikla až o více než 50 let později.
Z dnešního pohledu lze ocenit režisérovu odvahu, který se už necelé dva roky po válce nebál nahlédnout na temnou dobu protektorátu optikou bláznivé komedie, jež neváhá zesměšňovat nejenom okupanty, ale nebojí se střílet i do vlastních řad (falešná odvaha rádoby vlastenců a odbojářů).
S takovým přístupem to film neměl lehké u diváků a především u filmové kritiky. Ta jej strhala, vytýkala mu nedostatek odstupu a nadhledu, nevhodné scény zesměšňující české vlastence a především hojně kritizovala šťastný konec filmu. Z protagonistů byl jednomyslně vychválen Eduard Linkers, jehož četař SA Fritz Heinecke je přesně odstíněnou karikaturou neschopného, úlisného přisluhovače gestapa.
Většího uznání a respektu se Machově režijní prvotině dostalo až s odstupem několika desetiletí. Z dnešního pohledu je tento snímek mnohem živější a přesvědčivější než většina filmů natočených ve druhé polovině 40. let. V porovnání s dnešními díly má nezvykle vysoké tempo, kdy jedna akce střídá druhou, takže nevadí stereotypnost několika scén a jednoduchá zápletka. Přes spolehlivé výkony všech herců je nejjasnějším kladem filmu herecký výkon Eduarda Linkerse, který si takřka identickou roli zahrál ve filmu Hermíny Týrlové Vzpoura hraček (1946).
Josef Mach si téma filmové grotesky vyzkoušel v režijní spolupráci s Václavem Kubáskem, a to ve filmu Velký případ (1946). Po nadějném samostatném debutu zabředl v 50. letech jako mnozí další mezi budovatelské komedie (Vzbouření na vsi,1949) i dramata (Akce B, 1951). Z filmového průměru se mu podařilo uniknout pouze dvakrát, a to v dodnes oblíbené, ladovsky stylizované pohádce Hrátky s čertem (1956) a v napínavé kriminálce s majorem Kalašem Na kolejích čeká vrah (1968). S československou kinematografií se bohužel rozloučil normalizačním, značně tendenčním špionážním dramatem Tichý Američan v Praze (1978). - Jan Šulc (Letní filmová škola)
