Veselý souboj

Druhý celovečerní film Miloše Makovce tematizoval dobové slučování sportovních organizací pod hlavičkou socialistických závodů. Bývalé tělovýchovné spolky (v tomto případě Sokol) byly začleňovány do podniků za účelem větší kontroly volnočasových aktivit obyvatel a prosazení ideje sportu jako prostředku k utužení zdraví, kolektivu a pracovní morálky zaměstnanců. Propaganda byla v případě Veselého souboje vtělena do příběhu o mladé lékařce pražských dopravních podniků, která nadšeně prosazuje své tělovýchovné ideály i přes odpor starších soudruhů. Ovšem nic se nejí tak horké. Ideologické hledisko v tomto případě zcela selhalo, kritika společnosti se nekoná a jediné, co skutečně zůstává, je poměrně svěží humor a funkční scénář, navzdory době a novým principům československé státní kinematografie. Vedle herců mladé a nejmladší generace se suverénně prosadili také představitelé předválečné komediální tradice (Marvan, Řepa, Pištěk, Mrázek, Plachý a další), kteří si drží svůj zavedený standard. Milovníkům technických kuriozit se pak nabízí cenná příležitost v podobě dokumentace dnes již neexistujících tramvajových souprav a zaznamenání původního zázemí Ústředních dílen Dopravního podniku hlavního města Prahy. Fotbalovým fanouškům pak v několika záběrech připomene, v čem spočívala romantika nedělní kopané. ( -Ponrepo 27/2/13- ) (28.02.2013)

Tento film propagující zdravou tělesnou kondici v práci i ve volném čase byl včetně nové mladé doktorky inspirací pro natočení o čtvrtstoletí mladší komedie Parta hic. Já v něm žádnou agitku nevidím a když, tak rozhodně kvalitativně lepší než ukazuje letošní film roku Kobry a užovky, který je propagandou současného životního stylu – podvodů, lenošení, drog a násilí. Každý z těchto filmů prostě reprezentuje svou dobu a každá doba má svá filmová zrcadla. Veselý souboj je nepříliš veselý film o sportu, práci i lásce s řadou kvalitních herců, ale nic moc hereckými výkony. Příběh je jednoduchý, naivní a pro mne neholdující fotbalu i nudný, bez nějaké dramatičtější zápletky, prostě trochu o ničem. Vtipných situací je málo, snad jen to pochodové cvičení. Taky jsem jako školačka na ně chodila. Pokud by neexistovaly filmy z té doby, tak některé tehdejší aktivity by už naši vnuci vůbec neznali. Na jedno podívání pro vzpomínky dobré. (22.03.2016)

Výstižný komentár k filmu poskytol sanitár (J. Kemr): "Puchejř, co bys čekala?". Veru, vznikol zbytočný a nudný ideologický otlak. Bez humoru a normálnej zápletky. Prácou strhaní robotníci montážno-opravárenskej dielne pre električky sa pod Marvanovým vedením, za prispenia drbnutej doktorky nadšenej armádnymi povelmi a disciplínou, a premotivovaného futbalistu, vrhnú do plnenia Tyršovho odznaku zdatnosti. Popritom vyladia svoje drobné morálne pochybenia, ako je chuť na pivo, príliš emotívne povzbudzovanie futbalu, či nedôvera k žene, ako doktorke. Cieľom bolo podporiť spoločnosť v nadšenom kolektívnom zapojení sa do dobrovoľných telovýchovných aktivít. Čo by samo osebe mohlo byť chvályhodné, no rozhodne nie spôsobom aký je ukázaný vo filme Veselý súboj. V rozpore s názvom, nemá ani zamak humoru. Telesné aktivity sú pod bdelým okom dozoru Čs. ľudovej armády. Pri turistike všetci šliapu na čas, oddychu si nedoprajú, čumia na hodinky (čo úplne popiera zmysel a význam zdravotnej prechádzky prírodou). Film vyvoláva falošný dojem, že firemné futbalové zápasy plnia tribúny štadiónov. Na výber športového lídra dozerá triumvirát portrétov Gottwalda, Zápotockého a Stalina (zvrátená obdoba svätej trojice). Vidieť Marvana, nedlho pred dôchodkom, s vzorne zapraveným tielkom v trenkách, ako šplhá na lane na čas, je podobne útrpne strelené, ako nadšený pochod obéznych starších robotníkov, nakladajúcich si dobrovoľne batohy zbytočným nákladom naviac, len aby im cesta vo voľnom čase nebola príliš príjemná. (21.02.2021)

"Píseček, ten se nese" Hláška, která mi v dětství utkvěla v paměti, ale dlouhou dobu jsem nemohl přijít na to, z jakého byla filmu. Teď jsem to tedy konečně zjistil, což mi udělalo radost. Samotný film mi už ale bohužel moc radosti nepřinesl. Hodina a půl nudy, v podstatě žádná zápletka ani žádný humor (bohužel ani takový ten nechtěný agitační) (20.09.2019)

Kdo chce vidět Marvana šplhat po laně nebo Kemra házet oštěpem, tak má v tomto snímku jedinečnou příležitost. Já mám sport rád a proto jsem smutný z toho, že sehnat pár lidí na fotbálek nebo nohejbal je takřka nadlidský úkol, neboť se při sportování nepoužívá tablet ani nekouří jointy, takže to vlastně ani není zábava. V tomto snímku se pouze podporuje tělesná zdatnost a proti tomu já nic nemám, protože se to dělá s úžasně naivní pozitivitou. Jinak snímek nabízí jen drobný náznak romance, pozitivní přínos sportu pro pracovní výkonnost a párek hooligans v důchodovém věku, což sice není moc, ale jistě to pomohlo ke splnění plánu první pětiletky. (28.07.2015)