Scénář:
Florian Henckel von DonnersmarckKamera:
Caleb DeschanelHudba:
Max RichterHrají:
Tom Schilling, Paula Beer, Sebastian Koch, Saskia Rosendahl, Oliver Masucci, Cai Cohrs, Ina Weisse, Jevgenij Sidichin, Mark Zak, Lars Eidinger, Rainer Bock (více)Obsahy(1)
Kurt (Tom Schilling) se poprvé s moderním uměním seznámil jako dítě na výstavě „zvrhlého umění“ pořádané nacisty. Po válce pak prokáže svůj talent a studuje výtvarnou akademii ve východoněmeckých Drážďanech. Zde potkává Ellie (Paula Beer) a je přesvědčen, že našel lásku svého života. Její otec, prominentní lékař Carl Seeband (Sebastian Koch), s jejich vztahem však zásadně nesouhlasí a snaží se jej jakýmikoliv prostředky zničit. To, co nikdo z nich zatím netuší, je skutečnost, že jejich životy jsou již dávno propojeny hrozným zločinem, do kterého byl Seeband za války zapleten. Kurtovi a Ellie se nakonec podaří odejít do západoněmeckého Düsseldorfu. Kurt pokračuje ve studiu a hledá ve svobodném světě svůj nový, moderní výtvarný styl. Životní prožitky a traumata se Kurtovi nakonec stávají inspirací, díky níž začíná tvořit osobité obrazy, které odrážejí nejen jeho vlastní osud, ale i pocity celé poválečné generace. (Cinemart)
(více)Videa (11)
Recenze (173)
Mnoho nadbytečných, až kýčovitých scén. Líbivě naranžované erotické scény. Slavní herci a skvostná výprava. Hodně zjednodušování. Ale diváci jak je vidět dle hodnocení jsou nadšení. Já se s námahou prokousával třemi hodinami Donnersmarckovy neslané nemastné manýře vlastním nakynutým scénářem. Z biografie nyní sedmaosmdesátiletého Gerharda Richtera, jednoho z nejdráže prodávaných žijících výtvarníků, si ovšem snímek bere jen některá fakta a také přidělil hrdinovi jiné jméno. Navíc při vší úctě k výkonu Toma Schillinga, jenž malíře představuje v dospělosti, se herecky daleko silněji prosazuje Sebastian Koch coby jeho filmový tchán s temnou minulostí, a to přesto, že jeho postava lékaře oddaného nacistické vizi čisté rasy je nositelem až příliš jednostrunného zla. Celkově je to snímek pohledný, precizní a podmanivý. Éra budovatelských hesel sahá k tuctové politické šabloně dělníků a rolnic, naštěstí prosvětlené humorem studentské romance. A hravý sestřih potrhlých tvůrců rádoby modernistů odlehčuje úmorné výklady o bolestném hledání vlastního uměleckého výrazu. ()
První půlka by byla klidně za pět, ale zhruba od...nechci moc spoilerovat..."stanice ZOO" už děj trochu rozbředl a ubíral se uličkami, které mne tolik nezajímaly, až to vypadalo, že hlavní zápletka s doktorem vyšumí (což se naštěstí nestalo). I tak to i přes vražednou délku uběhlo velmi rychle, Paulu i Saskiu doufám, že ještě někde uvidím, a po delší době jsem si i sehnal soundtrack (ale boužel ty nejlepší skladby na něm buď nejsou, nebo (to spíš) bez obrazu jsou poloviční...). ()
Nádherný film, který mi připravil asi jeden z nejhezčích filmových zážitků. Byl jsem v závěru zcela ohromen, a celkově to ve mně vyvolalo obrovské emoce. Ten příběh je strašně silný, celá řada momentů v něm mi vzala dech, byl jsem u toho střídavě dojatý (osud Elisabeth, která má btw. stejné jméno jako pozdější Kurtova manželka), střídavě šťastný (první konfrontace Kurta se svobodným západním uměním), hlavní postava Kurt (kterého skvěle ztvárnil ten sympaťák z výtečného černobílého snímku Sakra, kluku!), resp. jeho umělecký vývoj, je neuvěřitelně zajímavý, a v dějové lince s jeho maželkou (velmi atraktivní Paula Beer) jsem mu bezvýhradně fandil, aby ti dva našli konečně štěstí. Můj asi nejoblíbenější německý herec Sebastian Koch zde ztvárnil fascinující postavu - zcela odpudivý typ (ten jeho požadavek, aby se mu vždy říkalo profesore), o kterém by šly popsat stovky stran psychologických analýz. Scéna, v níž vlastní dceři (coby nejlepší gynekolog v zemi) provede osobně interrupci, aby neměla dítě s Kurtem, mi přišla ohromujícím způsobem děsivá. Asi jsem trochu doufal, že v závěru to ta svině odskáče víc, ale ten konec je relativně otevřený různým interpretacím, z nichž jedna může být, že došlo i na něj. Každopádně ale způsob, jakým je do tohoto filmu zakomponováno výtvarné umění a jak se celým filmem prolíná, až v závěru zcela převezme vládu nad výsledným dojmem na diváka, mi osobně přišel zcela dokonalý a zbavil mě všech slov (komentář píšu až po dvou dnech, kdy jsem to konečně trochu trochu rozdýchal). Každá minuta z těch 3 hodin stála za to a v závěru mi bylo líto, že už je konec, protože bych chtěl ještě. Nic působivějšího jsem dlouho neviděl a vzpomínky na ten krásný večer ve společnosti tohoto filmu si chci uchovat navždy. ()
Tak asi takle, kdyby film netrval 3 hodiny, tak bych tomu snad dal i plnou palbu hvězdiček. Takle je to zbytečně rozvleklý a ke konci film zbytečně ztrácí tempo. Začátek byl famózní... Moc se mi páčilo sledoval tyto propletený osudy během několika desítek let v německu. Co mi přišla trošku skoda, tak že toho tchána na konci nezavřeli nebo že ho aspoŇ zeťák nezflákal tyčí od koštěte. Ale jinak fakt hodně vydařenej kousek, kterej je rozhodně netradiční... ()
Tak to mi zec kokot s takým filmom. Trojhodinová píčovina o umelcoch a chabých tieňoch minulosti. Rozťahané, nudné, vyšklbal som si kotlety. Koho to do piče toto zaujíma? Dejovo nudná, sterilná dráma, ktorú dezolát natočil na tri hodiny a svet sa z toho pojebal. Ty bláho, aj by ma zaujímalo konanie postáv, absencia rozprávača, kde sa všetko vyjadruje emóciou, hudbou a podobnými keksami, ale v takej stopáži a v takom tempe som to mohol jebať. Za cecky a každodennosť 2 z 5 ()
Galerie (47)
Zajímavosti (4)
- Sochařem v klobouku na Düsseldorfské škole umění, který tvoří jen z plsti a tuků, je Joseph Beuys (12. 5. 1921 – 23. 1. 1986). Jedno z jeho děl vlastní i Národní galerie v Praze (Auto). Milan Knížák jej pro galerii koupil za neuvěřitelných 500 000 €. (dana32)
- Celosvětová premiéra proběhla 4. září 2018 na filmovém festivalu v Benátkách. (ČSFD)
- Natáčení probíhalo v Berlíně, Düsseldorfu a Drážďanech (Německu). Dále také v Polsku a České republice (v Praze – v Barrandovských ateliérech, Paláci Orco) a na zámku Buštěhrad, ve spolupráci s produkční společností Wilma Film. (ČSFD)
Reklama