Ženy v běhu

Čo sa týka uniformnej nekonfliktnosti, od českého mainstreamu by sa mohol učiť aj stredný prúd v Hollywoode. Našťastie v tomto prípade ide o tak feel good záležitosť, že absolútnu uniformnosť a zameniteľnosť mu nakoniec asi odpustíte. Lenže... tvorcovia mali super nápad, ktorý by mal byť v centre pozornosti, lenže onen beh a tréning je tu len ako pozadie pre milostné vzťahy. Ak by to bolo naopak, film by šľapal určite lepšie a pôsobil by v našich vodách originálnejším dojmom. Českým komerčným tvorcom však o nič iné, ako striktné dodržovanie scenáristických mustier nejde. Dočkáme sa niekedy českého filmu, kde sa postavy dávajú dokopy z dôvodu, že sú psychicky vyrovnané a šťastné sami o sebe, ako že nájdu to vytúžené šťastie iba vďaka vzťahu? (10.01.2021)

To jako vážně?!? Nasazování kondomů na banány - vlastně nakonec okurky, Rozarka a její trapné výstupy, ehm vlastně každý herec tu má tolik trapných výstupu, že jsem se styděl za ně... Nejde o predvidatelnost, jde o tu nechutnou podbizivost, neschopnost scénu ukončit, nikoliv se v ní neustále pitvat a rozmelnovat do podoby, kdy sebehorsi sitkom má větší kvality nežli toto. Je to neskutečná škoda, neboť výprava, kamera, synopse navozují nádech očekávání, které není naplněno... No, vzhledem k 75% (2019/10) vlastně ano a můj komentář je naprosto vedle. P.S. ano, přiznávám, pocitově horši snímky jsem hodnotil i dvěma hvězdami a v hlubším porovnání by jistě nebyly horší,zároveň si nemůžu pomoct a pro optimální hodnocení je to max.30 % (28.10.2019)

Přeju tomu filmu úspěch a je super, že na český film přijde přes 1,5 milionů diváků. Ale zároveň mám s tím filmem morální problém, a vlastně mi po doukání bylo dost smutno. Asi to ve mně zase probudilo nějaký feministický tendence, ale doháje, tohle fakt mohl napsat jen chlap? Ale abych nekřivdila, stejně jednorozměrně jsou napsaný jak ženský, tak mužský postavy a není to tak šovinistický, jako zbytek tuzemský tvorby (mrk mrk, Kolečko). Ale sakra, to nemůže alespoň jedna z těch ženských hrdinek (vždyť tam jsou 4!) aktivně udělat něco pro to, aby se měla líp? Nejlíp z toho vlastně vychází postava té matky, ale to bude asi tím, že už je vdova, a že její jediný životní cíl už není jenom se vdát nebo otěhotnět. Ale to už bych asi chtěla moc. P.S.: Polívka s tim psem asi příběhl přímo z Dánska, ne? (06.09.2020)

Bez jakékoliv znalosti jsem do toho šla, stačilo mi, že se jedná o nový český film. Již v úvodu na mě juknul Polívka a já zvažovala, že nafále zůstanu bez znalosti o tomto filmu. Naštěstí jbylo jeho angažmá velmi krátké, takže jsem snímek nakonec bez potíží dokoukala. Jeho syn se spíše podobá Vojtovi Dykovi, bohužel i co do herckého projevu. Ale ostsní hráli dobře, až příliš dovře na takový prostinký, místy až prostoduchý scénář. Naštěstí Adamovská, Kostková, Vetchý i Hofmann jsou schopni bavit i v takové oddechovce na jedno použití. Je to film, při němž je vhodné vypnout inteligenci a autopilota přepnout do módu relaxace. Pak si ho člověk může báječně užít. (19.10.2019)

Jindra už to nedal. Zasvištěl si sice ve sporťáku, hupsnul s padákem nebo si nechal manželčino jméno vytetovat na rameno, ale splnění dalšího cíle – zaběhnout maraton – už nestihl. Milující vdova s urnou na zádech v batohu se rozhodne uctít jeho památku tak, že maraton uběhne za něj. Respektive k tomu zlanaří jejich tři dcery (všechny tři solidně zahrané) a více než čtyřicetikilometrovou vzdálenost si rozdělí. Námět solidní, proč ne? Jen je to všechno komplet průhledné a předvídatelné. Do třicáté minuty divák prakticky všechno odhadne. Vedle postupného přicházení běhu na chuť se vše točí okolo toho, že ani jedna ze tří dcer nemá manžela/partnera a všechny by ho chtěly. A každá má jinou startovací čáru. Celé je to sázka na jistotu. Co diváka krapet vytrhne a potěší, je rodina Terezy Kostkové, kdy nejmladší syn naivně přebírá obraty starších „někoho přeříznout“ nebo „ona to nedostala“, což vyvolává úsměvné momenty, a zejména pak přesný (snad jednou manžel) Ondřej Vetchý, který se vysmívá kondici své partnerky. Pánové jsou tady obecně za neschopné a sexistické idioty, případně bručouny, což je případ jinak solidního Martina Hofmanna, který je do téhle melodramatické limonády rovněž natlačen. To Tomáš Hoffman produkoval všechny ty lidičky v pokušení a v naději, se scénáristou Martinem Horským spolupracoval na své prvotině (Bezva ženská na krku) a nyní byl i u Horského režijního debutu a dál cílí na žánr oddechové romance v řemeslně jistém podání. Každému v humoru sedne něco jiného, což je naprosto v pořádku, stejně jako v případě herců, kdy si každý zase najde toho svého favorita. Stokrát použitý námět nepřekvapí, kromě herců nicméně oceňuji i tempo, které nemá moc hluchých míst. A hlavně tam není tolik „té naší“ pověstné křeče. Třemi hvězdami tuzemské snímky „oceňuji“, když ze vší té nesoudnosti nejsem naštvaný, tady půjdu ještě výš. (14.10.2019)