Brankář

Je to skutečný příběh brankáře , který se ze zajetí vypracoval na britskou hvezdu. Do nacistické armády vstoupil dobrovolně což je morální dilema. Posedlost Britů fotbalem a jejich pragmatismus je zde dobře vidět. Romance je celkem slabší. Nejvíce zábavný pro mě byl "okresní přebor" na malém hřišti. Režisér nemecký kolega Krosse umí fotbal točit výborně. Jak Kross přestoupí do Manchesteru, zacne byt priběh obyčejný - nenávist fanousku, , statečný postoj manželky, postupný respekt a úspěch, domácí idylka u moře i památný zápas ve Wembley, kde Trautmann dovedl svůj tým k vítězství navzdory těžkému zranění krku. Režisér Rosenmüller soukromá drama hrdiny moc neuměl, počínaje noční můrou z fronty a konče rodinnou tragédií provázenou přepjatou výzvou „Hraj dál, hraj pro svého syna“. Podle někoho trvůrci své kontroverzní titulní postavě mírně nadržují. Ale jde o druhou šanci že. Aspoň neoslavují jeho pět nacistických vyznamenání včetně Železného kříže nevystavují odpustky za brankářskou bravuru. Zajímavé jsou další osudy Trautmanna. Zemřel až v 89 letech, několik dětí i manželek a do pozdního věku pracoval pro fotbal. (16.04.2020)

Po dlouhé době zase film na základě skutečné události, o které jsem vůbec netušil. Jediné, co jsem před shlédnutím tohoto filmu věděl, že půjde o příběh z období po druhé světové válce a tématem bude fotbal. Oboje mě zajímá, takže jsem neváhal. Němci tu ale rozjeli krásný příběh o hledání lidskosti, což mi na přelomu tisíciletí ve filmech trošku chybělo. Standardně Spojenci byli ti dobráci a Němci ti zlí, co způsobili válku. Ale je to tak jednoduché jak to vypadá? Každý určitě pochopí, že rozhodně ne a tento film má přesně ten příběh, který Vás jednoznačně přesvědčí. Režisér tohoto filmu navíc objevil námět díky Petru Čechovi, se kterým se náhodou sešel, a který mu o Bertovi Trautmannovi řekl. A jsem za to rád, protože tento příběh pak mohl sdělit nejen mně, ale i samotným Němcům, kteří na tento příběh tak trošku zapomněli. A zrovna na takové příběhy by se v globálním kontextu zapomínat rozhodně nemělo. (11.06.2021)

Očekávání byla trošku někde jinde. Asi bych čekal životopisné drama o Němci, který se aktivně zapojil do bojů Druhé světové války, ve které byl zajat a ihned po válce začal žít v Anglii a chytat za místní fotbalový klub, ponese o dost větší dávku kontroverze a vyhrocených situací. Takhle je to až hodně sladkobolné a popravdě ani toho fotbalu tam tolik není. Uznávám že Bert Trautmann ušel neskutečnou cestu od ''nácka'' v koncentračním táboře k legendě Manchasteru City, ale tenhle film by tohoto příběhu mohl využít daleko více. Nicméně herecké obsazení je sympatické a když už nic jiného, tak příjemná sportovní dobovka z toho je. (13.08.2020)

Jako fotbalovej fanda jsem až doted' neměl o Trautmannovi tuchu. Takže v tomhle mi film doplnil mezeru, ale jinak bylo znát, že scénář byl ohleduplnej k co nejširšímu publiku. V podstatě to bylo romantický drama s fotbalovejma momentama. Romantika ve filmu kvete víc jak dvě třetiny, což samo o sobě zní dost nefotbalově, takže mě to chytlo až před koncem a to je málo. (05.10.2019)

Áno, môžeme si tu odškrtávať všetky klišé životopisných športových snímok, ale ak toto nepredstavuje pre vás problém číslo jedna, tak každý fanúšik žánru a futbalu si film užije ako finále európskeho pohára. Ako finále majstrovstiev Európy a sveta už nie, až o zas tak výnimočné dielo nejde. Je ale uveriteľné, civilne zahrané, má tú svojskú anglickú špinavú atmosféru, rozumej dedinský štadión, škaredý tréner, obhrublí foookujúci hráči, zasmradená šatňa. A nakoniec aj staré Wembley. Pokiaľ ale nepoznáte životopis Berta Trautmanna, tak vás, najmä ku koncu, prekvapí viacero dejových zvratov. (28.06.2019)