Brankář

Já vám fakt nevím. Všeobecně nemám rád žádný tým pocházející z průmyslového centra Velké Británie. A když k tomu přidám fakt, že hlavní hrdina je fašista na nepřátelském území, nemám pražádné pochopení pro jeho brankářský um, který ho vystřelil do síně slávy ještě před tím, než se klubu ujal šejk Mansour bin Zayed Al Nahyan. 66 % (23.10.2019)

Od sledování filmu mě dlouho odrazoval název. Fotbal mi totiž nic moc neříká. Ale chyba! Jsem ráda, že jsem nakonec tento zajímavý a pohnutý osud jednoho člověka stojícího na špatné straně společnosti, ne jeho vinou, viděla. Je to totiž hlavně dojímavý příběh o pocitech viny a odpouštění. A Bertovo počínání v bráně jsem překvapivě prožívala hned od samého začátku. (19.01.2020)

Je to predovšetkým o tolerancii, možno viacej, ako by si niekto želal. Divák, ktorý očakáva výsostne športový film bude určite sklamaný, mne táto kombinácia spolu s romantikou a drámou z prostredia povojnového Anglicka imponovala. Výsek zo života legendárneho brankára v službách Manchesteru City je zaujímavou prehliadkou tolerancie, lásky ale i nenávisti a vysporiadania sa s vojnovými hrôzami. (17.10.2019)

Přestože nešlo o žádné hlubokomyslné dílo a všechny problémy se v podstatě jen tak přešly, hodnotil jsem čtyřmi kousky, protože se mi na film tak nějak dobře dívalo. Dokonce jsem se musel intenzívně zamyslet nad tím, jestli se ze mě na sklonku života nestává romantik. Naštěstí se záhy ukázalo, že to byly zbytečné obavy. Nestává. (29.02.2020)

"Každý má být posuzován podle toho, kým sám je". Slova rabína Altmann jsou autentická, jako je v mnohém autentický celý tento životopisný film. Osud Berta Trautmana, nejprve nacistického vojáka na východní i západní frontě a držitele Železného kříže a po válce především dlouholetého brankáře Manchesteru City, který se ve své době zasloužil o usmíření Angličanů a Němců, je mnoha ohledech pozoruhodný. Velmi oceňuji, že se film netočí jen kolem Traumanovy jistě úctyhodné kariéry a rozhodně to tak není jen čistě sportovní film. Silným tématem filmu je odpuštění a odmítnutí principu kolektivní viny. Odpuštění od druhých však někdy nestačí. Trautmanovi se jeho trauma z války vrací jako bumerang v okamžiku, kdy prožívá velkou rodinnou tragédii. Odpustit sobě samému se za této situace zdá být skoro nemožné, možná ještě nemožnější, než bylo dohrát zápas finále Anglického poháru se zlomeným krkem. V obojím ohledu je životní příběh Berta Trautmana naprosto neuvěřitelný a je skvělé, že se jej podařilo v tomto filmu zachytit. (02.02.2020)