Klec

Klec je snímek, který je nejsilnější v komornosti, každý vedlejší motiv je zbytečně rozbředlý a celkovou strukturu narušuje. Marek Epstein bohužel nedokáže spoustu situací řešit elegantně a zbytečně se pouští do odboček a otoček, které dílo jako celek oslabují. Překvapilo mě režijní vedení Jiřího Stracha, který naprosto ctí onu komorní atmosféru. Soustředí se na jeden byt, konfrontaci dvou lidí a dává prostor diegetickým zvukům, jednoduchý hudební doprovod se ozve jen občas. Vizuální stránka bez problému, takhle by měl televizní film vypadat. Extrémně problematický je ale závěr, který sází spíše než na logiku na efekt. Celému snímku ale vráží kudlu do zad a ukazuje slabost scénáře v celé jeho nahotě. (19.05.2019)

Dobře, pane Strachu! S prominutím hnusný film, ale vydařený. Poučný pro starší generaci, která v rámci svého osamění, ráda otevírá dveře cizím lidem. Sice si dobře pamatují, že kamna pálí, ale vysvětlit jim, aby byli opatrní na lidi, bývá problém. Takové je prostě stáří. Bohužel se najdou hajzlové, kteří na toto hřeší. Stejný pocit jako u dokumentu Šmejdi jsem měla... Blbě mi bylo i ze Švehlíka. Ke Kryštofovi jsem si já osobně hledala cestu dlouho, vždycky mi na něm cosi vadilo a to "cosi" senzačně zúročil v této roli. Byl v ní zkrátka odporný. :) Jiřina Bohdalová opět zazářila a to je dobře. Její herecké schopnosti bývají v posledních letech rády znevažovány, což mi připadá nefér. Fany, Ucho, aktuální Klec a dlouhá řádka dalších rolí zaslouží totiž obdiv. Navíc být v takovéto formě v osmdesáti osmi letech, umět lidi stále pobavit, pilně pracovat jak na divadle, tak v televizi, to nezvládne jen tak někdo... 88. Opakuji 88. Z mé strany tedy úcta. (20.05.2019)

Stracha moc nemusím (kvůli Anděl Páně), a možná o to víc mě tenhle film rozsekal, jak jsem to nečekal. Herecky je to absolutně bezchybné (snad až na trapného Etzlera, ale toho lze celkem bez obtíží ignorovat), Hádek s Bohdalovou jsou zcela fantastičtí, a když ten film vyloží naplno svoje karty, napětím jsem ani nedutal, a vrcholně jsem Hádkovu postavu nenáviděl a trpěl tím, jak se k té nebohé stařence chová. Samotný závěrečný zvrat je potom neuvěřitelně silný a emočně mě zcela zničil, a už jenom pro tu razanci nemůžu hodnotit jinak, protože si nevybavuju, kdy se mnou nějaký český film z poslední doby tak zamával. Btw. vzdáleně mi to připomnělo španělský snímek Madrid 1987, v němž se taktéž 2 postavy s velkým věkovým rozdílem zamknou pro změnu v koupelně, ale tím jakákoli podobnost obou filmů končí, a nemůžu se ubránit pocitu, že filmů s podobnou výchozí situací bude určitě ještě víc. (15.09.2021)

Vynikající Bohdalová do dramatu nepustila ani stopu komediální rutiny. Její stará dáma odhalující postupně pravou tvář svého hosta je tichá, střídmá, zkázněná, scénářem odsouzená k bezmoci. Většinu prostředků včetně gesta vzpoury musí soustředit jen do výrazu tváře – ale umí to. A Kryštof Hádek, kterému bohatší postava navenek solidního mladíka bez morálních zábran umožňuje více proměn včetně lahůdky, již představuje dobrý herec v roli herce špatného, se dopracuje až k zosobnění krystalického zla. Jakmile se sami dva ocitnou v důmyslné kleci, odkud není úniku, nabývá válka nervů na síle. Když ona už ví, že jde o vetřelce, a on tuší, že ona ví, jejich riskantní hra podpořená úspornou hudbou Ondřeje Brzobohatého se blíží ukázkové klasice komorních thrillerů typu Čekej do tmy, kde proti zabijákovi stála slepá žena. Tedy tvaru, kdy režisér spolu s kamerou Martina Šece čerpá ze zdánlivého omezení prostoru dusné až hmatatelné napětí. Muž přidává na drsnosti, žena se také zatvrdí a dvě sehrané osobnosti na scéně plně stačí ke vzrušujícímu zážitku. Ovšem ryzí žánr asi znamená pro veřejnoprávní obrazovku málo. Potřebuje společenský přesah, přičemž varování před zneužíváním osamělosti seniorů založené na skutečném případu podává zbytečně okatě, a navíc zkoumá pozadí hrdinů, kde sklouzává až k banalitám. Vdova odkázaná jen na kávu s listonoškou a vděčná za každé slovo přijde o poslední svůj pevný bod ve vnějším světě po výměně faráře, avšak její oddané kostelní aktivity silně připomenou jinou postavu Bohdalové ve filmu Fany. A retrospektivní motivy ukazující útočníkovo rozpadlé rodinné zázemí i nynější existenční potíže zase mají kvůli schematickému ponoru do duše zločince blíž k jeho omluvě než psychologické motivaci: těší se zájmu tvůrců víc než oběť. V rozporu se zákony dramatu též příliš dlouho trvá, než se oba aktéři poprvé setkají, ale od té chvíle už křivka zaujetí stoupá. Pomáhá rovněž fakt, že nejde o fádní prototypy kriminálních zápletek, podvodníka ozvláštňuje marnivá touha po herecké dráze a nesporně vzdělaná bývajhlá učitelka nepatří k důvěřivým babičkám zvoucím do bytu prodavače předražených hrnců. Oba jsou tedy vyzbrojeni inteligencí, jenže souboj mozků zahnaných do kouta přerůstá nutně v měření fyzických sil, na televizní zvyklosti poměrně brutální – a je zřejmé, kdo potom získává výhodu. Ve finále dojde na nejdrtivější tečku, jakou si snad lze představit. Jeden detail, jediný pohyb – a výsledkem je tak čirá marnost nad marnost. (15.04.2020)

Výborné herecké výkony nejen obou hlavních představitelů přece jen nemohou zamaskovat slabiny scénáře. Příběh dvou lidí uzamčených v jednom bytě mohl být pecka, ale většina odboček jinam ho zbytečně drobí. Stejně tak mnohé události nejsou podmíněny logikou, ale tím, že scenárista postavy někam potřeboval dostat. Takže solidní psychologický thriller podle scénáře, který není tak silný jako ostatní složky podívané. (20.05.2019)