Lék na život

Může obsahovat spoilery. Tak drahý sanatorium, a přitom tam za těch 200 let ani nevybudovali pořádnej protipožární systém. Inu, film nám ostatně představí Švýcarsko jako zemi, kde žijí buď šílení dlouhověcí doktoři se sklony k incestu nebo pologramotní retardovaní vesničané, co poslouchají Rammstein, nic mezi tím, takže co se divit. Tvůrci si neujasnili, jestli má být film kritikou konzumu a honby za penězi, (ne)sofistikovanou kritikou světa bez boha, atmosférickým thrillerem se záhadou, hororem či sci-fi. Nakonec je to takové všechno a nic, přičemž se tu míchají prvky dost nechutného artu s těmi nejprofláklejšími klišé hororu/thrilleru, a to včetně těch genderových (takže nakonec "princezna v nouzi" musí být ta, kdo zasadí poslední ránu a podobně, protože představa, že by to bylo naopak, by asi znamenala okamžitou žalobu od spolku přátel babího hněvu). Pátrání po čemsi shnilém v navenek dokonale vyhlížejícím sanatoriu je prosté jak bulharská striptérka, přičemž ústřední (ne)hrdina, jenž je takovým mladším klonem Leonarda DiCapria (i když, vzhledem k jednomu ze závěrečných zjištění, kdo ví :) ), prochází přes četná klišé po více než dvou hodinách ke zjištění, které je jasné někdy v polovině filmu. Personál od poslední recepční až po samotného ředitele se tváří tajemně jako fotbalový svaz před výběrem trenéra národňáku, jenže i když je od první chvíle jasné, že jejich myšlenky nejsou tak bílé jako jejich úbor, nevyřeší záležitost tak, že by dotyčného jednoduše klepli něčím po hlavě. Místo toho ho nechají trajdat všude možně, do všeho strkat nos a nikdo ho pořádně nehlídá. Vím, že se logika ne vždy dá od podobného filmu čekat, ale přece jen, když to porovnám s takovým Shutter Island, tam všechno zapadne na své místo a všechno divné má logické vysvětlení. Mám radši právě ten přístup jmenovaného filmu, kde je krásně vidět, že lidská mysl stižená stihomamem má problém přijmout obyčejnou realitu. Tady si tvůrci (kromě neskutečně přemrštěné délky) ubližují tím, že se tváří strašně chytře a sofistikovaně, a přitom si pomáhají vysvětleními z nejlacinějšího braku. Jestli v něčem excelují, pak v nechutnostech, přičemž se chvílemi opravdu pohybují až na hraně specifického artu typu Miluji tě k sežrání. Film je místy opravdu nepříjemné sledovat. Až jsem si tu a tam říkal, že tak řemeslně brilantně ztvárněné ohavnosti musí o Verbinskim a spol. něco vypovídat, protože mi to přišlo spíš až jako forma masturbace (kterou ostatně ve filmu uvidíme taky, aniž by měla v ději nějaký hlubší smysl). Uznávám, že film není v poměru k rozpočtu sterilní atrakcí, takže tady můžu přiznat tvůrcům i studiu jistou odvahu. Na druhou stranu pro mě osobně zrovna tohle není ten způsob, jak bych tu odvahu při tvůrčím rozletu požadoval. Tak co s tím. Odpad to není už za lokace a nemůžu říct, že by to bylo odfláklé či vysloveně špatné. Na druhou stranu je to vlastně dějově hloupé a místy opravdu nechutné až trochu perverzní, takže tomu nemůžu dát ani tři body. Tedy za dvě a za sebe nedoporučuju. Ovšem pokud máte dojem, že krámy a úhoři v jednom záběru z pod hladiny bazénu jsou to pravé, klidně si pár hvězd přidejte. P. S. Myslím, že jsem se vypsal celkem zbytečně. Takový uživatel Sentido v několika prostých slovech film popsal přesně a naprosto výstižně. (30.08.2017) (méně) (více)