Ohnice

Tak jsem si právě "sedl na zadek", z čeho, ptáte se. Inu, ze zjištění, že Madisonské mosty, pro mě osobně poslední čtvrtstoletí nepřekonatelný film o nenaplněné lásce, mají československý ekvivalent. Ekvivalent starý více než padesát let, co do délky sotva poloviční, přesto naprosto famózní, stále aktuální, s nulovou šancí na zestárnutí. Úchvatná hořkosladká a zároveň bolestná podivaná pro všechny ty, kteří mají toto odžito a už třeba jen přežívají. Radovan Lukavský neskutečný. Chemie mezi ústřední dvojicí bere dech, stejně jako scénář. Herci ve vedlejších rolích je kapitola sama pro sebe. Na tak malém prostoru, ve velmi decentní stopáži, vytvořit toto mistrovské dilo, plné emocí a nespochybnitelných životních pravd, je zázrak. Tleskám , tak jsem byl stržen, viděl jsem totiž kus vlastního života. Plných pět. (22.09.2021)

"Když Vám na něčem hrozně záleží, skoro nikdy se to nepovede…." Tento komorní televizní snímek o vztahu dvou lidí, který se ani neměl šanci pořádně rozvinout, rámuje krásná typicky "fišerovská" hudba. Ta se rozhodně povedla... Radovan Lukavský a Jana Hlaváčová si jinak krásně hledí do očí, on sní "sen lásky, s níž se míjí o dům", ona mu poeticky cituje jeho láskyplné dopisy. Že by název tohoto snímku odkazoval nejen na jednoletou středně vysokou bylinu/žlutý plevel, ale i na název literární skupiny mladých básníků píšících meditativní poezii navazující na Jiřího Ortena? Kdo vi. Ať už je tomu ale jakkoliv, tento film ma potenciál v lecčemž zaujmout. Vedle obou hlavních představitelů zaujme ve vedlejší roli třeba Ladislav Pešek nebo i zpěvák Karel Hála (ač hrající jen sebe sama). Snad jediné hluché místo představuje večerní pitka v závěru. (26.04.2021)

"Kdo ví, snad jsme jen hrnčířská pec, ve které čas vypaluje naši podobu z touhy a bolesti a nenaplnění." Zadumaný spisovateľ Lukavský cestuje do nemenovaného mesta za lokálnou herečkou Hlaváčovou, s ktorou udržuje dlhodobú a vrúcnu korešpondenciu. On je síce rozvedený, ale ona vydatá pani aj s dieťaťom, navyše na malomeste, takže s nejakých citových a nedajbože telesných prejavov vzájomnej náklonnosti skoro nič nebude. "Jestli ti to dělá dobře tak si posluž, ale nedělej to jako domovnice!" Zvláštna atmosféra nenaplnenosti, vynikajúca ústredná dvojka, roztomile otravný Pešek, aktuálnou životnou pozíciou otrávená Čočková a spolucestujúci Hála. Tri párky, čo už nie sú. "Taková krásná hra, jako dělaná pro družstevníky a oni si jdou, troubové, poslouchat Hálu pod okna kavárny!" (24.01.2024)

Vidět se jednou za rok? Vztahy na dálku mají možná nějaké plus ale mínusů....??, vím z vlastní zkušenosti. Však co je ideální? Denně se vídat třeba v bytě v paneláku na pár metrech a hádat se? To musí být ponorka do žluta :-) Nebo nějaký kompromis?.... I tento film bych měl skouknout ještě aspoň jednou tento rok, abych ho více vstřebal, vycítil, pochopil... a možná upravil hodnocení. (12.12.2018)

,,Takový hrozný pocit, že jsem něco zmeškal, že tě ztrácím, že jsme se minuli..." Mají se rádi, ale vidět se mohou nanejvýš jednou za rok. Bělkova hodinová miniaturka na téma přátelského vztahu na dálku mě po umělecké stránce okouzlila především projevem Radovana Lukavského s tolik krásným hlasem a hudbou Luboše Fišera. Scenáristicky s poeticky laděnou četbou dopisů i kamerovými záběry taky originální, v epizodních rolích potěšila i účast Ladislava H. Struny a zpěváka Karla Hály. Osobní přínos z tématu je tentokrát pro mne asi až příliš osobní, než abych ho veřejně sděloval. (25.12.2018)