Dětská hra

Další z řady filmů, ke kterým jsem přistupoval dost skepticky. Nijak se netajím, že nemám rád remaky a tak jsem zhlédnutí tohoto kousku docela dlouho oddaloval. Nakonec se však ukázalo, že to nebylo ani potřeba. Není totiž remake jako remake a záleží, z jakého úhlu pohledu se na to podíváte. Lars Klevberg a hlavně scénárista Tyler Burton Smith totiž použili jen „holou kostru“ kultovní klasiky z roku 1988 a jinak si celý příběh upravili dle vlastních potřeb. Což samozřejmě jedny (skalní fandy starého Chuckyho) dost pobouřilo a nehodlali to akceptovat, no a těm druhým se tento nápad zase líbil. Nová Dětská hra se totiž rozhodla jít s dobou, vykašlala se na převtělování a černou magii a místo toho nám tady nabídla „poruchu systému“, potažmo přeprogramování bezpečnostních protokolů. Což zapříčinilo, že Chucky byl prostě jiný, než tisíce jemu podobných. Zpočátku přátelská robo panenka, se nejen shlédla v hororovém filmu z televize, na který se zrovna dívala, ale hlavně si přebrala chlapcova přání a tužby tak nějak po svém. Když ho prostě někdo zranil, nebo urazil a on už ho nikdy nechtěl vidět, Chucky mu to hodlal splnit. Divák se tak dočká i docela zajímavé krvavé podívané a nebude chybět ani trocha toho gore. Největší problém jsem však viděl v tom, že mi tady velká spousta postav byla až neskutečně nesympatická a vlastně jsem si i přál, aby je Chucky sejmul všechny hodně bolestivou smrtí, stejně jako toho frajera, co dolézal za Andyho matkou. Ta jediná u mne získala plusové body a to nejen svým vzhledem, ale i hereckým výkon. Pak už snad jen hlavní hrdina a policajt snesou trochu více pozornosti, ale jinak to byla bída. Navíc mi přišlo, že to až moc často sklouzávalo do úrovně komedie, přestože tento žánr nebyl vůbec v „nabídce“. Některé momenty mi přišli i vyloženě trapné, nelogické. Slabých 50% (07.08.2020)

Jakožto zdejší hororový expert se domnívám, že Lars Klevberg neměl sebemenší ponětí o tom, co vlastně točí. Režisér očividně tvoří bez jasného autorského záměru, kdy pouze zmatečně přeskakuje mezi jednotlivými filmovými žánry, abychom ve výsledku dostali zcela nefunkční slepenec. Obdobným způsobem bylo patrně naloženo i se scénářem, který je spíše skládankou různých kousků vzájemně k sobě sešitých bez jakékoliv vnitřní koherence. Každý opravdový fanoušek hororu bude u Child's Play pouze ztrácet čas a já tak snímku uděluji naprosto zasloužený odpad. (13.07.2019)

Reboot Dětské hry reflektující aktuální dění od všudypřítomných high-tech zařízení, přes rasismus (watermelon stereotype), až po konzumerismus mileniálů a údajnou podobu panenky s Trumpem. Gore okamžiky ujdou, ale co je to platné, když při budování napětí, atmosféry i humorných vložek evidentně vyndali z Klevberga baterky. Nehledě na to, že ten jediný pravý Chucky z ´88 by tohoto panáčka s vražedným rozhraním přehnul přes koleno, naplácal mu na hardware a pomocí acetylenové svářečky ho poslal vstříc křemíkovému nebi. No Buddi Likes it.. (15.10.2019)

Remake známého hororu jsem si pustil hlavně z toho důvodu, že jsem nikdy neviděl žádný díl a chtěl jsem se seznámit s tématem...a možná i kvůli Marku Hamillovi (který je ale hlasově poznat až v závěrečném aktu když se rozdivočí). No a po zhlédnutí jen musím konstatovat, že to byla totální ztráta času a k tomuto účelu by plně postačila hromada videí na youtube. 90 minut a stejně silná nuda. Hororů je teď jak hub po dešti, takže vás nabádám k opatrnosti. (21.11.2019)

Postupom času, pri sledovaní filmu, som si uvedomil, že vlastne ani nieje žiadny problém v tom, že Chucky už nieje posadnutý duchom masového vraha, ale v tejto verzii ide o obyčajnú, dajme tomu technickú poruchu s nevychytanými muchami v systéme. A to je práve to, čo by sme si mali všetci uvedomiť, kam to vlastne spejeme, aby technológie boli vyspelejšie, ako naše stále chudobnejšie mozgy. Ale ja viem, že trpieť nebudem. Skvelé gore, má to spád a humor na tých správnych miestach. (30.12.2019)