Navždy mladý

Velmi prijemny a povedeny snimek vypravejici pribeh zkusebniho pilota Daniela, kteremu se jeho zena po autonehode propadne do hlubokeho komatu a nikdo nevi kdy a zdali vubec se z neho probudi zpet k zivotu. Pro Daniela je jediniym moznym vychodiskem z teto tragicke situace nechat se zmrazit pomoci supertajneho experimentu, ktery zkouma jeho blizky pritel. Tento vyzkum je vsak v jakemsi stadiu testovani a nikdo nedokaze zarucit Danielovi zdali ho dokazi po zmrazeni probudit a jestli bude po probuzeni v poradku jako drive. Mel Gibson predvadi svuj standart, ktery nikterak nevybocuje z jeho jinak vynikajiciho herectvi. Dale me velmi potesila Jamie Lee Curtis, ktera hraje mamu Elijahovi Woodovi coby malemu klukovi Natovi, ktery Danielovi po probuzeni ze staze za pomoci velke nahody pomuze opet se postupne dostat do zivota ve svete nez jaky znal Daniel pred 50 lety. (18.03.2005)

Zaujimavý námet...zpracovanie nie je špatné, len je všetko také neoriginálne - keby film vznikol o 10 rokov skôr, bola by to bomba, ale takto ma to nezaujalo, aj ked motív rychlého stárnutia po hybernácii je podla mna strašne zaujimavé. Film na popoludnie, povedal by som...večer by som sním nezabíjal. (18.01.2015)

„Uvidíme se později…“ Dezorientovaný „cizinec“, dítě z neúplné rodiny, se kterým se spřátelí, záhadná nemoc, útěk před pronásledovateli a šťastné shledání - už jen scházelo, aby defrostovaný E.T. Gibson proletěl s B-25 Mitchell před siluetou Měsíce.. Ta podobnost tam je, stačí se podívat na jméno autora scénáře, akorát, že Miner není Spielberg... Jako prostředek k tomu, aby si tatínek pospal a maminka poplakala, však naprosto dokonalé. Zadržujíc u konce hrachy jsem usilovně přemýšlel, jestli je slovo „doják“ odvozeno od přídavného jména „dojemný“, či od slovesa „dojit“, protože stačilo málo a ti poletující rackové a maják na pozadí se změnili na zkušené zaměstnankyně romantického kravína a mé slzné kanálky na výkonné dojnice. Jinak maskéři se asi s odstupem času diví, že udělali 85-letého Mela zachovalejšího, než jak nyní před prahem šedesátky vypadá. Holt, pleťový faktor chlastu.. (06.06.2013)

Taky mám občas pocit, že jsem se ocitl v jiné době. Kdesi v bláznivé budoucnosti, kde logika a řád pozvolna mizí a kladu si otázku kam to povede dál. Obzvláště když se dívám na své potomstvo, říkám si jak asi budou zvládat ten binec co tu ještě nastane.. A on nastane. A to mně nikdo nezmrazil. Současný svět se mi zdá čím dál podivnější a stále více se vracím k věcem z dřívějších časů... Ne jen, že mi připadají lepší a hezčí, ale čiší z toho taková nějaká poctivost, jistota a klid. Nevím jestli je to tím jak člověk stárne, nebo tím, že dnešní doba je opravdu šáhlá a bílý heterosexuální jedinec s rodinou, chodící řádně do práce, platící daně a tvořící hodnoty je dneska něčím na což někteří nahlíží jako na dost divnou přežitou věc, kterou už je nutno rychle změnit... Těžko říci. Každopádně film mi sednul. Mám rád ty věci, kde se příběh pohybuje ve vícero časových rovinách. Jen si chtělo trochu více vyhrát s tím údivem Mela ze všech těch nových věcí. Tlačítkový telefon jej vůbec nepřekvapil a zbytek věcí bral snad krom vrtulníku úplně v pohodě... Prostě najednou rok 1992 ! Myslím, že člověk po 53 letech by asi zíral na všechen ten pokrok stejně jako zírají některé naše babičky (ne všechny) na internet, wi-fi atd... Celkem se divím, že mi to v těch kouzelných devadesátkách uteklo. No ale tehdy jsem měl i jiné zájmy než se dojímat u romantiky na plátně a romantiku jsem raději prožíval na živo:-) ! Mně osobně u filmu trochu vadil ten dětský rozměr i jistá přeslazenost, nezatáhnout tam do toho ty děcka a děj lépe vytunit, mohlo to být hodně slušné romantické drama. Takhle doporučuji u filmu spíše moc nepřemýšlet. Jinak ta čtyřicátá léta byla vyvedena pěkně i zalétávání prototypu středního bombardéru B25 Mitchellu, který se skutečně v roce 1939 zkoušel. Jeho různé verze bojovaly po celou válku od Evropy přes Rusko až v Pacifiku a u pilotů byly ve veliké oblibě. Jen byl prý v kabině moc velký randál, protože pilot měl hned u hlavy oba motory. Hvězdnou chvilku si získaly Mitchelly se svými statečnými osádkami při náletu na Tokio po odstartování z paluby letadlové lodi Hornet což byla americká odveta za Pearl Harbor. A v Mitchellu létal i Joseph Heller, který lecos ze svého válečného mládí u amerického letectva přenesl do knihy Hlava 22. Vůbec všechna ta stará krásná letadla ve filmu lahodila mému oku, hlavně ti váleční ptáci na letišti na airshow. Amerika to má dobré. Veterány má doma a divák se tak může blahem tetelit. No není jako u nás kam se lecos druhoválečného pouští jen vyjímečně... Eh a ono taky od toho roku 1992 zase uteklo hodně let nám i těm letadlům, tak se vlastně ani nedivím. Zahlédl jsem tam TBM Avenger, P40, Texan... A kvůli těm letadélkům přisypávám i tu poslední čtvrtou hvězdu. Takže za mne je to za 4 sešity o kryogenice z roku 1939. * * * * (04.05.2019)

Jak je možné, že tento snímek mi tak dlouho unikal? Viděl jsem ho až o Štědrém dnu roku 2011. A musím říci, že se mi to prostě líbilo. Překvapuje mě nízké hodnocení. Proč? Vždyť je to příjemný film na na odreagování. Nemyslíte? Myšlenka filmu, někoho zmrazit a probudit ho po nějaké době je vynikající nápad, a tak jsem rád, že ji scénáristé "předvedli". Gibson zde dokazuje, že je opravdu herec s velkým H. Elijah je zde k nakousnutí. I ostatní herecké výkony potěšily. A pamatujte: Láska je opravdu věčná. Hodnotit nemohu jinak, než čtyřmi hvězdami. (25.12.2011)