Režie:
Wes AndersonScénář:
Wes AndersonKamera:
Robert D. YeomanHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Benicio Del Toro, Adrien Brody, Tilda Swinton, Léa Seydoux, Frances McDormand, Timothée Chalamet, Jeffrey Wright, Bill Murray, Lyna Khoudri, Owen Wilson (více)VOD (4)
Obsahy(3)
Milostný dopis novinářům odehrávající se v detašované redakci amerických novin ve fiktivním francouzském městě 20. století, který oživuje sérii reportáží publikovaných v časopise „Francouzská depeše“. (Falcon)
Videa (2)
Recenze (218)
Wesova pocta Francii, francouzské kultuře a historii, krásným časům papírové reportážní žurnalistiky i závanům nostalgie. Formálně jde o rozvíjení stále téhož, pro Andersenovu tvorbu už ikonické poetiky a manýrismu. Wes Anderson se evidentně dostal do zajímavé fáze vývoje své tvorby - zjevně si může dovolit obsadit v podstatě jakoukoliv hollywoodskou star té nejvyšší kategorie i do úplného štěku, takže jsou jeho poslední filmy skoro až takovým filmovým orlojem hollywoodským hvězd a hvězdiček, má ovšem také pocit, že do svého filmu musí semlít a dostat co nejvíc, maximum aluzí, odkazů, myšlenek, vtípků i vnitřní interaktivity...a já jako divák začínám mít pocit, že jsem jeho stylem a formou vyprávění zahlcen až přehlcen... PS: Nanejvýš originální je Wesova práce s aluzemi uvnitř filmu - tak třeba hned v povídce první přebírá námět podle skutečné události, kdy za brutální vraždu odsouzený malíř naváže intimní poměr se zaměstnankyní věznice, v níž si odpykává doživotní trest, a ta mu pomůže v útěku - což už brilantně zpracoval Ben Stiller coby režisér ve skvělém seriálu Útěk z vězení v Dannemoře - Wes nejenže cituje tento seriál, ale do role uvězněného malíře obsadil i totožného herce - Benicia Del Tora! ()
Wes Anderson pro mě představuje jedno velké tajemství. Nikdy netuším, jestli se mám na jeho film těšit, nebo mám mít silné obavy. Jednou mě jeho snímky dokážou nadchnout, u jiných se ale zase okázale nudím, takže jsem pochopitelně doufal, že se bude v tomto případě jednat o první možnost. Povídky nakonec zůstaly někde uprostřed; byl jsem spokojen s vydařenou atmosférou, s obsazením i s dějem, zároveň jsem byl s dějem paradoxně nespokojen, protože se některé pasáže neuvěřitelně vlekly a v závěru jsem měl pocit, že jsem u filmu strávil minimálně tři hodiny. Ale nevadí, příštího Andersona zase zkusím, možná mě zase jednou nadchne. ()
Je to krásne pitoreskné, je tu nespočet vtipov a fantastický casting a zo začiatku (najmä fantastická pasáž s Owenom Wilsonom) som si vravel, že asi mi ani nevadí, že to nemá koherentný príbeh. Nasledujúce rozsiahlejšie "poviedky" už ale na mňa tak dobre nefungovali. Problémy sú dva: po prvé chaotické vyrozprávanie, v rámci ktorého sa nielen tratí koncept napísaného článku (najmä v príbehu o väzňovi bolo strašne náročné rozumieť tomu, že ide o napísaný text), ale je ho problém aj sledovať, vnímať a chápať; za druhé nadužívanie čiernobielej kamery, ktorá berie veľa z estetiky Wesa Andersona. A estetiku Japonska či strednej Európy v minulosti Wes Anderson využil lepšie ako tentokrát Francúzsko. ()
Kdo si hraje, nezlobí. Wes si s fikcí hraje moc rád a s ním i celá plejáda vynikajících aktérů, kteří se do jednoho blýskli v Adersonově posledním počinu, jehož název je natolik dlouhý a otravný, že spolehlivě odradí kde jakého joudu. Jednoduché propojení několika rozličných příběhů, přitom promakané, jak to Wes rád, zábavné, groteskní, alegorické, vizuálně absolutní, s parádními animovanými sekvencemi, přesnou atmosférou, nekonečným množstvím slov, s rozvedením čehokoli do krajnosti, často až za kraj, pochopitelně vše v šarmantním módu, kdy třeba při vystoupení Tildy Swinton, velebíš své cimrmanovské génie a řehtáš se, kterak šlechtična projevem střelí do vlastních, u Revoluce, přestože to dávno víš, opět zjistíš, kolik toho brutálně talentovaný Timothée dokáže levou zadní nabídnout, vyprskneš smíchy u štěku s nejznámějším Rakušákem ve světě filmu, už jen proto, že ho vidíš, objevuješ zástupy známých tváří v rolích i mini roličkách, kteří se v této milé, hravé blbince, toho zhostili s velkou chutí, protože střihnout si u Wese úplné cokoli, patří k vrcholu filmové tvorby a vůbec nesejde na faktu, že spoustu lidí jeho filmy nikdy neosloví. Dojemná Frances, perfektní Benicio, klasičtí Adrien, Owen, Willem nebo Edward, potěšil i Rupert Friend. Monolog o chuti jedovaté soli neměl chybu, vše kolem Billa Murryho- příjemnost, kterou chceš, Léa není můj šálek a tuhle bezkrkou, bezpasou cuchtu s koženou fotkou jednoho výrazu místo ksichtu všemi filmy napříč si tedy odpustit mohl, ale nevadí. Nejcennější známky taky mívají drobný kaz. Za mě nejlepší počin prvomájového tvůrce, tak ono se dávno ví, že lidé narození prvního pátý, mívají excelentní filmové kritické oko a k filmu přirozeně inklinují, že ano, zkrátka Francouzská depeše se nesejde s pochopením u znuděného blbce, který neustále čeká, co z toho vyleze. Jde o biják pro chytré děti v dospělých hlavách. ()
Nikdy nepřestanu být fascinován, jakým způsobem Wes Anderson zpracovává silná témata jako láska, vášeň, sex, boj, smrt, rodina, přátelství... Jako by všechny tyto citlivé ingredience nechal naprosto originálně vypěstovat a poté je dokázal kvalitně uvařit. Zdá se, že nejspíš navždycky zůstal dítětem, které si umí brilantně hrát s vizuálem, barvami, hereckými výkony, s gradováním děje a s emocemi hlavních postav. Tady nelze takřka nic vytknout. „Hravosti není nikdy dost” = Tak bych ve stručnosti popsal Francouzskou Depeši. ()
Galerie (36)
Photo © Searchlight Pictures
Zajímavosti (10)
- Snímek sklidil devítiminutový potlesk ve stoje na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
- Snímek byl původně zamýšlen jako muzikál, nakonec se ale režisér Wes Anderson rozhodl od tohoto žánru upustit. (Kuzmik)
- Wes Anderson se velmi inspiruje režisérem Jacquesem Tatim. Ve filmu dokonce i konkrétně odkazuje na jeho film Můj strýček (1958). (Gottynes)
Reklama