Černobyl

Jestli existuje něco jako náročný, ve smyslu namáhavý, vyčerpávající kino, tak pak je to tento případ. Jsem z toho totálně vyšťavenej, všechno mě svrbí, škrábu se, asi jsem zasaženej, nevím, jestli zrovna radioaktivitou, ale jsem zasaženej, jsem zasaženej, jsem zasaženej. Život je loterie. (08.05.2019)

Narozdíl od prvního dílu nás v tom druhém nechali aspoň chvílemi trochu vydechnout. Neberu to jako chybu, ale jako úlitbu sledováním zmoženému divákovi. Skutečná realita ale musela být výrazně děsivější. Třeba jen proto, že nejhorším momentem nařízené evakuace x tisíc lidí jistě nebyl jeden odložený pes. Navzdory nemožnosti zachytit všechnu tu hrůzu jsem rád, že se tohoto tématu někdo zhostil. Velice zajímavé je pro mě například zjištění, že mohl být rozsah katastrofy mnohem ničivější. (15.05.2019)

Rozšafní havíři se opatrnému sovětskému člověku moc nepodobali, tohle byli havíři úplně odjinud, ale jinak tomu nemám co vytknout. Naopak. Je to dechberoucí. (22.05.2019)

Dnes tomu poprvé jednu sundám. A sice za to, jak málo mi to evokuje Sověty a Sovětský svaz. Musel bych se na to znovu podívar, ale v jedničce si s tím podle mě vyhráli podstatně víc. Jinak spousta zajímavostí, zjišťuju, že se z celé naší rodiny stávají odborníci na jadernou energii. (28.05.2019)

Není to bůhvíjak zábavné, protože hodně odborné, nebo minimálně odborně se tvářící. Při troše dobré vůle je to ale srozumitelné a to, že podobnou katastrofu mohl tehdy zavinit jeden jediný, vidinou strmé kariéry zaslepený člověk, pochopí i malé dítě. Bylo to dostatečně opisné a výmluvné, prequel umožnil další akci tam, kde by při chronologickém výkladu událostí žádná nebyla. Lehce mi vadily ty nekonečně dlouhé závěrečné titulky. (04.06.2019)