Mladý úředník realitní kanceláře Hutter (GUSTAV VON WANGENHEIM) je vyslán do karpatských hor k hraběti Orlokovi (MAX SCHRECK), aby s ním uzavřel smlouvu o koupi nemovitosti. Po strastiplné cestě jej uvítá hrabě na svém hradu. S příchodem první noci však Hutter zjišťuje krutou pravdu, hrabě Orlok je totiž upír. FRIEDRICHU WILHELMU MURNAUOVI se nepodařilo získat práva na zfilmování románu BRAMA STOKERA DRACULA a tak pozměnil jména osob a dějiště příběhu zasadil do fiktivního městečka WISMAR. Zajímavostí také je, že Murnau natáčel scény z Orlokova hradu na slovenském Oravském zámku. (oficiální text distributora)
Friedrich Wilhelm Murnau film natočil podle slavného Stokerova románu Dracula, jenže byl nucen kvůli neshodám s autorskými právy změnit název i jména postav. Snímku nechybí žádný z prvků, tvořících dodnes pilíře tohoto žánru. Atmosféra je vytvářena mistrně budovaným napětím, neobvyklými záběry, zejména z žabí perspektivy, hrou světel a stínů a výtečným hereckým výkonem démonického Maxe Schrecka v titulní roli. Upír Nosferatu svým způsobem porušuje některé z pravidel expresionismu, především hojné užívání exteriérů, neboť již od Cabinetu doktora Caligariho byly jedním ze znaků tohoto směru bizarní interiéry.
Od tohohle milníku světové kinematografie jsem čekala asi víc, než je mi němý film schopný nabídnout. Nosferatu (alias Dracula) sice vypadá neuvěřitelně cool (postava a uši jedna báseň) a vyzařuje jakousi tajemnou úctu a hrůzu, ale to je asi to jediné, z čeho ta hrůza jde. Naneštěstí se jeho postava ve filmu nevyskytuje moc často a zbytek záběrů už tak zajimavý není. Na můj vkus trochu moc často zařazené titulky ubírají spádu a prostě od hororu čekám hrůzu a děs, ne zdlouhavou nudu. Za rok vzniku a význam filmu dávám 4*.
Porovnávat filmy současnosti s Upírem Nosferatu je jako stavět vedle sebe klasický eidam a roquefort. Ten druhý možná nebude chutnat tolika lidem, ale pouze v jeho případě můžeme hovořit o skutečné kvalitě. Na Upírovi lze názorně demonstrovat, že některé filmy nestárnou ani po více než osmdesáti letech, ony naopak zrají, stejně jako ten sýr nebo dobré víno. Z příběhu jsem toho moc nepochytil (němčina není mou silnou stránkou a některé klikyháky byly nadto zcela nečitelné), nicméně jeho podstata mi neunikla – Hrabě Orlok vysává z lidí krev. Obrazové ztvárnění není natolik nadčasové jako u Langova Metropolisu, přesto se každý záběr právem zapsal do filmové historie, stejně jako se nejspíš vryje do vaší paměti. Úchvatná kamera, kongeniální nasvícení a hlavně děsivě přesvědčivý výkon Maxe Schrecka dělají z Upíra Nosferatu nesmrtelnou legendu. F. W. Murnau, ač ovlivněný expresionismem, natočil tíživě realistický a nepříjemně depresivní horor. Záleží opravdu pouze na vašem přístupu k tomuto mistrovskému dílu – buď se jim (stejně jako já) necháte naprosto pohltit, nebo jej budete s cynickým odstupem vnímat coby střelenou komedii o ušatém chlápkovi, co si na cestu bere rakev místo kufru. Pokud chcete vědět, co je to film, chcete vidět Upíra Nosferatu. 95%
P.S: doporučuji jako dvojprojekci se skvělou (polo)mystifikaci Ve stínu upíra. Zajímavé komentáře: Melies, Eodeon, Le_Chuck, Teya, MIMIC, Amadeo
I přes osmdesát let od svého vzniku je tohle pro mě stále jeden z nejlepších hororů na čemž má podíl hlavně skvělý střih,kamera, ale hlavně herecký výkon Maxe Schrecka patří do mé top ten výkonů.Tohle se tedy Němcům podařilo na mou duši.Po tomto filmu doporučuji ještě film o filmu Ve stínu upíra.
Jeden z filmů, který jsem chtěl alespoň jednou za život vidět je právě Upír Nosferatu. I když je to neoficiální přepis příběhu hraběte Drákuly, musím uznat, že je neskonale působivý. Na svojí dobu dokáže divákovi vcítit dost stísněnou atmosféru, která se díky hudbě táhne celý film a nedokáže zastavit. Nejsilnější stránka němého filmu je přeci hudba. Kde jinde by si tvůrce také počínali se základy zvukové vložky, která je takovémuto filmu oporou? Jako horor to možná v dnešní době kdekoho dokáže zarazit, ale když si člověk uvědomí, že to je natočené v roce 1922 musí hlubokou poklonou vzdát hold dílu, které nadčasově dokázal stvořit každou svojí scénou působivý příběh bestie, kterou zde ztvárnil Max Schreck tak působivě, že každá scéna s ním mrazí a jen tak nepřestane. Ihned na to jsme měl možnost vidět první oficiální zpracování Drákuly a musím podotknout, že ten na tento nemá ani po kotníky. Nemá a nikdy mít nebude. Němci totiž dokázali natočit film, který tvoří základy dnešního trochu uceleného stylu zvaný horor, zasahujícího v dnešní době, trochu do extrémů. A přitom když se člověk podívá na tento film, uvědomí si, jak to všechno může být hrůzostrašné a přitom tak jednoduché. A to si pište, že na tu dobu to má neskutečný nádech mystičnosti.
Láska k černobílým obrázkům, které šeptají svá bizarní poselství a věštby do ticha. Pokroucený svět maniaka Caligariho a plíživá hrozba vampíra Nosferatu. Bezesporu nejsugestivnější zpracování draculovského mýtu – právě proto, že zlo nemůže mluvit, právě proto, že má jen dvě barvy. Nosferatu alias Orlock alias tajemný Max Schreck není jen filmovou stvůrou, je to dokonalé ztělesnění zla a zmaru, smrti, předtuchou budoucí zhouby německého národa. Tenhle film nemá slabých momentů. Neděsí intenzivně, ale je jedním dlouhým požitkem z filmařiny, která nepotřebuje drahé efekty, aby uchvátila diváka emocionalitou a atmosférou. Tohle je film ve své syrové podobě. Tohle je, dámy a pánové, Film.
Max Shreck je fakt mazák a vždycky, když tam zrovna byl tak mě to megabavilo. Chvílema mě ale film nevtáhnul až tak jak jsem čekal, i když jistou znepokojivou atmosféru má hlavně díky dost nepříjemné hudbě. Geniální jsou ovšem záběry, když se na zdi objevuje upírova silueta. Vizuální stránka je naprosto dokonalá i po letech. Ještě se mi líbil herec co hrál šíleného vězně. Naprosto chápu proč se z toho stal takto nadčasový film.
Jedinečnost slavného trojlístku „Caligari, Nosferatu a Vampyr“ spočívá mimo jiné v tom, jak nápadně se liší – první je expresionistický, druhý mýtotvorný a třetí impresionistický. Kabinet doktora Caligariho klade reálné dějové prvky do rámce pohybů nemocné, blouznivé a démonické duše (expresionistický zevnějšek odpovídá duši), zatímco Upír Nosferatu na to jde obráceně a divné postavy zasazuje do reálných exteriérů měšťanské společnosti. Vampyr od Dreyera stojí někde mezi a snovostí odpovídá francouzskému impresionismu 20. let 20. století. ____ Abych se přiznal, Nosferatu se mi líbil ze všech tří asi nejvíce. Možná za jeho kvalitami nevězí jen zvláštní dvojakost počátků kinematografie, současně tak naivních a podmanivých, jako spíš nepřítomnost postmoderny - příběhy z první poloviny 20. století nerelativizují, nezpochybňují, ani přehnaně nehloubají. Naopak vycházejí z pohádek a z legend a opětovně se k nim v závěru navracejí. A i to je důvodem jejich estetické panenskosti.
6 / 10 Písať komentár k takémuto filmu je ako balansovať na tenkom ľade... ale skutočne nemôžem inak! Na Upíra Nosferatu som sa tešil ako malé decko a stálo ma aj peknú námahu ho zohnať (výlet do Brna, 1000KČ, prepitá pečienka atď.) - o to väčšie bolo to skamenie, alebo skôr rozčarovanie, ktoré som pocítil po predlhých 94 minútach. Nepopieram, s vedomím, že ide o film z roku 1922, sa mi mnohé scény zdali neuveriteľne vynaliezavé, rafinované a hlavne originálne, ale to všetko sme videli už tisíc krát a v oveľa lepšom spracovaní. Moja rada, preto znie: Prestaňme si mazať med okolo huby, vzdajme Murnaovi hold, ktorý si ako Pán režisér určite zaslúži, a vykročme vstriec svetlejším zajtrajškom.
Legendárny Murnauov na Slovensku za právnym oddelením Brama Stokera nakrútený UPÍR NOSFERATU odchodom z nebývalo atmosferického grófovho hradu stráca na atmosfére, ale to bol údel už aj mizernej knižnej predlohy.
Max Schreck (nomen omen) je upír opravdu k sežrání: dlouhý tenký nos, ostré odstávající uši, obří nehty - kam se na něj hrabe třeba Bela Lugosi. Co mi na Nosferatovi ale vadí je, že v první polovině nemá takový tah. Těch titulků tam bylo opravdu víc než dost. Od scény na lodi ale film už jede na plný plyn a děj konečně pořádně graduje. Ty čtyři hvězdičky jsou silné, žádné nadhodnocování z nostalgie.
Upír Nosferatu ve srovnáním se svým konkurentem Kabinetem doktora Caligariho obstojí ve všech ohledech. Je zajímavější, děsivější a celkově lépe zpracovaný. Max Schreck budí neskonalou hrůzu a když si film pustíte o půlnoci, tak na vás zapůsobí stejně jako na lidi v kinoteátrech před 87 lety. Tehdy to musel být naprostý šok. Zajímavosti: Film byl natočen mezi srpnem a říjnem 1921. *** Mnoho scén, ve kterých se objeví hrabě Orlok bylo filmováno během dne, kdy je vidět černé na bílém. To bylo opraveno v oficiální verzi filmu, kde byla noc zabarvena do modra. *** Ruth Landshoff, herečka, která hrála sestru hlavního hrdiny jednou popsala scénu ve které prchala od upíra a běžela přes pláž. Tato scéna není v žádné verzi filmu. *** Postava Nosferatu je ve filmu vidět dohromady 9 minut. *** Původní kopii vlastnil německý sběratel díla Maxe Schrecka Jens Geutebrück. *** Režisér filmu F. W. Murnau shledal, že Max Schreck je v reálném životě překvapivě ošklivý, takže stačí, aby mu přidal větší uši a falešné zuby a víc ho nemusel maskovat. *** Stvoření, o kterém se v hostinci mluví jako o vlkodlakovi je ve skutečnosti hyena. *** Ve Švédsku byl až do roku 1972 film zakázán kvůli nadměrné hrůze. *** Všechny exteriéry můžeme dodnes prakticky stejné spatřit ve městech Wismar a Lubeck.
Jeho jméno zní jako pláč lovné zvěře. Ale nesmí být vysloveno. Patří k nemrtvým, démonickým stvořením noci, pro které jejich lovná zvěř užívá jména vampire. Miluji filmy o upírech a tento byl ten první. Nosferatu je zároveň i prvním zfilmováním Drákuly od Brama Stokera, prvním z mnoha. Mohl bych se dlouze rozepsat o tom, jak na mě tento film zapůsobil, ale asi to nemá smysl. Vzpomenu jen mistrovské herectví, zejména pak nepopsatelný projev Maxe Schrecka, úžasnou kameru a hru se světlem a stínem, jedinečnou atmosféru a samozřejmě progresivní režii F. W. Murnaua. Nosferatu je mistrovské dílo, které o mnoho předběhlo svou dobu. Nebylo vůbec třeba film dlouho analyzovat a interpretovat, abych si to uvědomil. Stačilo ho vidět.
Člověk, který hodnotí Nosferatu, a přitom nevezme v potaz všechny historické a technicko-filmařské souvislosti, asi nepochopí, proč je to taková bomba. Z pohledu roku 1922 to ale musela být přímo atomovka.
A co zůstává atomovkou dodnes, jsou všechny záběry s Maxem Schreckem. Rozhodně je to nejstrašidelnější filmový upír všech dob.
Skutečná lahůdka z dřevních dob žánru. Co více dodat, když vše již bylo řečeno ;-) - - - Jen tak pro zajímavost, tohle dílo dnes existuje v mnoha verzích (jen na IMDb je jich vyčísleno osm) střihu a tím i délky filmu. Já sám jsem tenhle film viděl v průběhu nějakých dvaceti let 4x a mám pocit, že pokaždé jinak. Krom televizního uvedení a projekce v brněnském FK daleko zajímavější byly projekce na 20. LFŠ (1995) s nezapomenutelným klavírním doprovodem >improvizujícího< Filipa Topola a letos pak v brněnské Flédě projekce s hudebním doprovodem DG307 a hostujícím violoncelistou Pepou Klíčem (toto hudební nastudování vyšlo též na cd "NOSFERATU" - viz. diskuze k filmu). Topola už asi v souvislosti s tímto filmem neuvidíme (i když by to bezesporu stálo za to! - pokud by o to stál :-) ale Dégéčka si živě s tímhle filmem - budete-li mít tu možnost - určitě nenechte ujít! Možná by to bylo i téma pro některého z vydavatelů - tenhle počin vydat na dvd!
