Upír Nosferatu

Dnes již rozhodně filmový pravěk nenabízel jen padajícího a všude překážejícího Chaplina, ale naštěstí i výborně a naprosto jedinečným způsobem pojatou děsuplnou legendu o karpatském hraběti, který zde byl jemně přejmenován. Hold copyright fungoval již v těchto "pradávných" dobách filmu. Celkové úsilí i silné herecké výkony je ovšem potřeba náležitě ocenit. I hudební doprovod je velmi zdařilí. Prostě již v těchto dobách bylo jasné, co chtějí lidé na plátnech zobrazovat. Zábavu i strach. (14.01.2013)

Max Schreck (nomen omen) je upír opravdu k sežrání: dlouhý tenký nos, ostré odstávající uši, obří nehty - kam se na něj hrabe třeba Bela Lugosi. Co mi na Nosferatovi ale vadí je, že v první polovině nemá takový tah. Těch titulků tam bylo opravdu víc než dost. Od scény na lodi ale film už jede na plný plyn a děj konečně pořádně graduje. Ty čtyři hvězdičky jsou silné, žádné nadhodnocování z nostalgie. (18.08.2007)

Od tohohle milníku světové kinematografie jsem čekala asi víc, než je mi němý film schopný nabídnout. Nosferatu (alias Dracula) sice vypadá neuvěřitelně cool (postava a uši jedna báseň) a vyzařuje jakousi tajemnou úctu a hrůzu, ale to je asi to jediné, z čeho ta hrůza jde. Naneštěstí se jeho postava ve filmu nevyskytuje moc často a zbytek záběrů už tak zajimavý není. Na můj vkus trochu moc často zařazené titulky ubírají spádu a prostě od hororu čekám hrůzu a děs, ne zdlouhavou nudu. Za rok vzniku a význam filmu dávám 4*. (03.06.2007)

Stručne povedané - super film - na svoju dobu určite a možno aj na dnešnú. Mnohé scény sú fakt desivé a dokážem si živo predstaviť ako sa pri tom museli ľudia báť. Max Schreck je úžasný, tak ako i kamera, prostredie, kulisy a na tú dobu úžasné efekty. Ja som to videl v zvláštnej verzii s prológom Davida Carradina a s otrasnou metal/rock/gothic hudbou. Dosť to pokazilo dojem (Carradine ani nie, hlavne tá hnusná hudba, tam sa proste hodí iba ak tak orchester), ale aj tak odhliadnuc od hudby je to stále 100%. A narodil sa horor ... (09.11.2005)

Jeden z filmů, který jsem chtěl alespoň jednou za život vidět je právě Upír Nosferatu. I když je to neoficiální přepis příběhu hraběte Drákuly, musím uznat, že je neskonale působivý. Na svojí dobu dokáže divákovi vcítit dost stísněnou atmosféru, která se díky hudbě táhne celý film a nedokáže zastavit. Nejsilnější stránka němého filmu je přeci hudba. Kde jinde by si tvůrce také počínali se základy zvukové vložky, která je takovémuto filmu oporou? Jako horor to možná v dnešní době kdekoho dokáže zarazit, ale když si člověk uvědomí, že to je natočené v roce 1922 musí hlubokou poklonou vzdát hold dílu, které nadčasově dokázal stvořit každou svojí scénou působivý příběh bestie, kterou zde ztvárnil Max Schreck tak působivě, že každá scéna s ním mrazí a jen tak nepřestane. Ihned na to jsme měl možnost vidět první oficiální zpracování Drákuly a musím podotknout, že ten na tento nemá ani po kotníky. Nemá a nikdy mít nebude. Němci totiž dokázali natočit film, který tvoří základy dnešního trochu uceleného stylu zvaný horor, zasahujícího v dnešní době, trochu do extrémů. A přitom když se člověk podívá na tento film, uvědomí si, jak to všechno může být hrůzostrašné a přitom tak jednoduché. A to si pište, že na tu dobu to má neskutečný nádech mystičnosti. (10.10.2007)