Upír Nosferatu

I think I was expecting a little bit more of... Nosferatu. Upír Nosferatu bezpochyby patří k výstavním klenotům světové kinematografie a je také jedním ze zakladatelů klasického (upírského) žánru. Atmosféra a především také hudba je luxusní. Králem všeho je samotný hrabě Orlok v podání Maxe Schrecka. S jeho přítomností na plátně snímek stojí i padá. A to je právě trošku problém. Výskyt jeho postavy ve filmu čítá dohromady snad ani ne deset minut. Což je zrovna v případě této legendární postavy nehorázná škoda. Zásluhy Maxe Schrecka na vytvoření hraběte Nosferatu jsou nesporné a už jen za to by si zasloužil, aby jeho postavě byla na plátně věnována většina času. Pokud zrovna není na scéně, měla jsem místy pocit, jako by děj držela jen hudba do doby, než se zase na kratinkou chvíli objeví. Legenda je ale legenda. Myslím, že kdyby hrabě Orlok před sebou viděl všechny ty "moderní" metrosexuální upíry, mezi jejichž hlavní vlastnosti nepatří děsit, ale způsobit, aby davy mladistvých fanynek slintaly nad vyrýsovanými svaly a dokonalým účesem, smíchy by se za svůj černý kabát popadal:) (03.11.2013)

Dnes již rozhodně filmový pravěk nenabízel jen padajícího a všude překážejícího Chaplina, ale naštěstí i výborně a naprosto jedinečným způsobem pojatou děsuplnou legendu o karpatském hraběti, který zde byl jemně přejmenován. Hold copyright fungoval již v těchto "pradávných" dobách filmu. Celkové úsilí i silné herecké výkony je ovšem potřeba náležitě ocenit. I hudební doprovod je velmi zdařilí. Prostě již v těchto dobách bylo jasné, co chtějí lidé na plátnech zobrazovat. Zábavu i strach. (14.01.2013)

Murnau byl blázen. Ve Stínu Upíra to vykresluje dle mého názoru velice trefně. Ale byl také něco víc - byl geniální šílenec, a vizionář, a nadčasový umělec, a tak vůbec. Ve své době určitě museli lidi vytahovat z podlahy štípačkami, protože pokud dnes funguje scéna objevení se Orlokova kočáru tak jak funguje (když vidíte ty pravěké triky a stejně vám jde mráz po zádech z toho nepřirozeného pohybu a dalších věcí), muselo je to zatlouct do podlahy až po hlavy. Řada obrazů z tohoto filmu se stala ikonickými, a Stokerovi pozůstalí si mohou ještě dnes rvát vlasy za svou hloupost, že nevyužili historickou příležitost. Mína a hroby na pláži představují gotický horror "at its finest", a tentokrát je to s obrazem... a se zvukem, který může být dost různý, podle toho, je "vaším" distributorem - já v kině při Projektu 100 slyšel něco, co znělo jako soundtrack k Dead Manovi. Nějak záhadně to většinou ladilo dohromady, ale za živý klavír bych byl asi ochoten nemálo připlatit. Abych nebyl jen za adorátora, musím přiznat, že stylizace nízkých lidských bytostí mě i při vědomí doby vzniku filmu, tehdejšího maskérského stylu, uměleckých vizí atd. atd. ani v nejmenším neděsila, a byla mi už jen a pouze k smíchu. Jen velice obtížně se mi ale představuje, že by to mělo být i tehdy myšleno vážně. To je ale jen drobná vada na kráse v porovnání s tím vším. Zlatý fond kinematografie má Nosferatu jistý - a nejinak tomu bude s mou hlubokou úctou a obdivem. 90%, byť ne po celou dobu stopáže;) (21.07.2011)

„Chce to jen trochu námahy, kapku potu a možná…malinko krve.“ Nikdy jsem nebyl zrovna fanouškem hororů (jako spíš jejich parodií), ale přesto bych od „klasiky“ žánru čekal podstatně víc. Triky a masky byly sice výborné (stejně jako ty stylové odbíjející hodiny s kostrou), ale atmosféra filmu mě nijak zvlášť nestrhla. Nepomohly tomu ani/hlavně postavy (snad s výjimkou záškodníka Knocka); úchylné výrazy hlavního namyšleného hrdiny (a soudě dle „uklidňujícího“ dopisu i řádně dementního), stejně tak ta jeho věčně nervózní nána („Proč jsi zabil ty krásné květiny?“), která bez něho nebyla schopná chvíli vydržet, ani k jednomu jsem necítil sympatie (spíš přesný naopak). Což je potom zvláště směrem k závěru filmu problém, když se o ně ani trochu nebojíte a je vám vlastně tak nějak jedno, jak moc Nosferatu řádí, snad mu i ze stále více převažující apatie k ději a jisté zlomyslné škodolibosti přejete úspěch (samotný konec mě tím pádem nechal ledově chladným). Takže na rozdíl od výborného Východu slunce půjdu u dřívějšího Murnauova díla s hodnocením podstatně níž, a to na až na chabý průměr. (01.06.2015)

ICH LIEBE DICH ! vyšíva zasnívaná Ellen na obrus a ja neviem, či myslela jej poplašeného a hrôznymi udalosťami v Karpatoch dezorientovaného milého Huttera alebo telepaticky napojeného zmyselníka desu z rádu najvyšších - šedého nemŕtveho, pohľadom a celkovým výjavom uhrančivo desivého grófa Orloka. Alebo oboch. Dielo fascinujúce a zároveň zachovávajúce tajomstvo nemŕtvych vyskytujúcich sa v každom z nás. Všeobecne známu predlohu Murnau šťastne upravil a posunul tak zase trochu inam - ale vždy len tam, kde víťazstvo dobra nad zlom neznamená automaticky prevahu jednej strany ale maximálne remízu. Prekvapujúce neobvyklými spôsobmi nasnímania, tieňohrou, skvelými hereckými výkonmi a potešujúce v celkovej kráse jednotlivých scén. Záberov, ktoré ma uchvátili v ranom detstve pri prezeraní slovenského vydania románu Drakula z r. 1968, kde bol text sprevádzaný detailnými zábermi práve tohto filmu. P.S. Skalnatý štít, ktorý sa vo filme v jednom zábere objaví je Ostrý Roháč v Západných Tatrách. (07.10.2005)