Upír Nosferatu

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. (22.01.2010)

Miestami Nosferatu vlastní priam Lovecraftovskú atmosféru, hlavne behom prvej časti, ktorá bola mimochodom o poriadny kus lepšia než záverečná pol hodina. A dôvod? Scén, kde sa objavuje hrabě Orlok ku koncu ubývá. Samotný Orlok je natoľko strašidelný, že bezkonkurenčne válcuje dokonca aj kultové, hororové postavy ako Freddy Krueger alebo Jason Vorhees (i keď pravda, tak odlišných zabiajkov len sťažka zrovnávať s Orlokom). Intenzívne pôsobenie okolitej hrôzy, neprívetivo ľadové tóny neznámeho skladateľa, dokonalo zahraný upírí gróf a krásy (nielen) slovenských lokalít. Vďaka bohu, že niektoré kópie filmu prežili! (05.02.2011)

Niektoré filmy si svoje čaro uchovajú naveky. Na svoju dobu majstrovsky odvedená práca. Z pohľadu dnešného diváka možno trocha naivne zahrané, no stále to strčí do vrecka väčšinu súčasnej žánrovej produkcie. Čo sa týka romantickej linky, to sa už ani nevidí, že by si dvaja takto prejavovali lásku. A tá hudba bola nadpozemská. Síce nie tak dychberúca ako v prípade Panny Orleánskej, no nemalo to k tomu ďaleko. Silný nadpriemer. 85/100 (17.12.2019)

Jedinečnost slavného trojlístku „Caligari, Nosferatu a Vampyr“ spočívá mimo jiné v tom, jak nápadně se liší – první je expresionistický, druhý mýtotvorný a třetí impresionistický. Kabinet doktora Caligariho klade reálné dějové prvky do rámce pohybů nemocné, blouznivé a démonické duše (expresionistický zevnějšek odpovídá duši), zatímco Upír Nosferatu na to jde obráceně a divné postavy zasazuje do reálných exteriérů měšťanské společnosti. Vampyr od Dreyera stojí někde mezi a snovostí odpovídá francouzskému impresionismu 20. let 20. století. ____ Abych se přiznal, Nosferatu se mi líbil ze všech tří asi nejvíce. Možná za jeho kvalitami nevězí jen zvláštní dvojakost počátků kinematografie, současně tak naivních a podmanivých, jako spíš nepřítomnost postmoderny - příběhy z první poloviny 20. století nerelativizují, nezpochybňují, ani přehnaně nehloubají. Naopak vycházejí z pohádek a z legend a opětovně se k nim v závěru navracejí. A i to je důvodem jejich estetické panenskosti. (02.12.2008)

Max Shreck je fakt mazák a vždycky, když tam zrovna byl tak mě to megabavilo. Chvílema mě ale film nevtáhnul až tak jak jsem čekal, i když jistou znepokojivou atmosféru má hlavně díky dost nepříjemné hudbě. Geniální jsou ovšem záběry, když se na zdi objevuje upírova silueta. Vizuální stránka je naprosto dokonalá i po letech. Ještě se mi líbil herec co hrál šíleného vězně. Naprosto chápu proč se z toho stal takto nadčasový film. (13.02.2006)