Tom a Jerry

Už jako malý jsem absolutně nechápal, co všechny na tomhle fascinuje potažmo baví a nebyl mi seriál moc po chuti. To se doteď vůbec nezměnilo, co jsem ho kdysi namátkou zahlídl po několika letech znovu a uvědomil si proč. Mám rád nadsázku a vím, že není třeba všechno brát vážně, ale zde si nemůžu pomoci. O to hůř, že je Tom a Jerry určen pro malé děti, kterým krásně servíruje násilí, vzájemnou rivalitu, šikanu, dělání sviňáren a další věci... Forma je pohádková a přitom ve své podstatě pěkně zvrácená. Svým dětem, bych nerad něco takového chtěl pouštět. Zbytečná samoúčelnost... (07.03.2014)

Pro mě byly americké příběhy o svárech mezi kočkou a myší vždy cosi magického, co na staré Tesle vypadalo zvláštně blyštivě, exoticky a sympaticky. Něco ztřeštěného a drastického, co československá televize nikdy nenabídla ani nabídnout nemohla. Díky nedokonalé rušičce se nám dařilo docela solidně chytat západoněmecké stanice a tak mám u Toma a Jerryho asociaci ne na vlezlou písničku Haničky Zagorové, ale na luxusní schlager Vielen Dank für die Blumen, vielen Dank wie lieb von dir! Ale dost už o té nostalgii. Čím je vlastně tento animovaný seriál tak zajímavý? Ptám se tím spíš, že jsem nedávno viděl nové epizody a ty mi přišly s prominutím idiotské, příšerné. (Vintage styl prvních epizod je prostě nenapodobitelný, ale i příběhy jsou lepší, vtipnější a srdečnější. Nový Tom s Jerrym, jsou hektičtí hyperaktivní kokoti, kteří nemají co nabídnout.) Budu dál říkat jen "staré epizody", abych byl srozumitelnější. Tyto staré epizody nabízely až nekonvenční humor. Dělaly si bžundu z černochů, byly propagátorem komerčního životního stylu, utahovaly si z žebráků. Jako typickému socialistickému pionýrovi mi to přišlo tuze legrační, ale tomu hustému mezi řádky jsem stejně nerozuměl. Žasl jsem pouze nad výtvarným pojetím stavu, kdy kocour doslova vyletěl z kůže, kdy proběhl cihlovou zdí a zanechal po sobě čistý řez své siluety, kdy zbělal leknutím, kdy sebe praštil litinovou pánví a dokonale zdeformoval její dno dle tvaru svého obličeje, kdy sebou nechal procházet elektrický proud, zbytečně poštval na sebe agresivního buldoka apod. To bylo cosi nevídaného, nabízelo to násilí ve své nejčistší formě a hlavně to dětem ukazovalo, že malý nemusí být nikdy slabý. Vyložili vlastně klasický motiv Davida a Goliáše po svém a v podobě legračních postaviček, a za přítomnosti gejzíru nápadů a gagů, dali tak vzniknout moderní pohádkové legendě. Vždycky jsem měl za to, že je autorem paní Hanna Barbera, která později vystřílela formu na Bugs Bunnym a stovkách dalších postaviček včetně té rodiny z pravěku nebo mluvícího medvídka z parku Yellowstone, ale tady vidím, že jsou to dva chlapi, William Hanna a Joseph Barbera, no tak to mi potom dává vše víc smysl. Tom a Jerry se patrně po smrti tvůrců dostali do rukou nějakých bláznů, kteří vzali jenom jejich nevraživost a dovedli příběhy do trapného konce. Vše ostatní, co mezi těma dvěma bylo, je pryč a zbyla jen nostalgie a vzpomínky na nohy tlusté černošky tetelící se nervózně na vratké štokrli. To byl Tom a Jerry, kámoši jak hrom. (15.04.2014)

Tak to je doopravdy gól. Samoúčelné honičky, lsti a násilí, navíc pohádkovou formou, to se děti dívají na pěkné věci. Násilí, i mezi přáteli je zjevně správná věc a protože se ani jednomu z hrdinů nikdy vlastně nic nestane, i malý divák získává pocit, že může být násilné, jak chce. Násilí je zábava, škodit jinému je správné. Navíc je zde postava Jerryho - myši stavěna do role toho správného, čímž dítě získává negativní implikaci toho, že to, co je považováno za domácího škůdce, je roztomilé, zatímco kocour, který nás před škůdci chrání, je jen zlomyslný padouch. Když to srovnám s našimi starými večerníčky, které dětem předaly nějakou hodnotu, tak toto je doopravdy jen americká sračka. (24.08.2011)

Klasický krátkometrážny animovaný seriál, ktorý som priam hltal. Mal som natočených veľmi veľa častí a neskôr som videokazetu s nimi požičal kamarátovi, ktorý ju dosť zodral. Tom & Jerry je klasika veľkého významu, do sveta dostal pre ľudí aj známy znak &. Avšak musím sa priznať, že nie všetky diely som mal rád. (07.09.2012)

Nedílná součást mého dětství na kterou nikdy nezapomenu. Toma a Jerryho jsem měl jako malej na videokazetách nahranýho celkově snad deset hodin. A vždy když jsem byl nemocnej šoupnul jsem do videa kazetu a už to jelo. Takže vždy když vidím tuto kreslenou klasiku, se mi jako první vybaví jak vyháním chřipku z těla ven :-) (18.07.2012)