Hlava-22

Ve své době byl tento film průbojným činem, depatetizací války, zdůrazněním její každodennosti a také těch, kterým se běžně říkalo "týlové krysy". Nedostatková ekonomika, a tou je tak trochu svým způsobem každá válka, vytváří neobvyklou skutečnost, v níž obvyklé věci mravnosti působí poněkud nezvyklým dojmem. Kapitán Yossarian, hlavní postava HLAVY, vstupuje do děje jako člověk, o kterém nevíme, zda umírá nebo se naopak do života vrátí: je totiž bodnut do citlivého místa a není jasné, zda tento pokus o vraždu přežije. Druhá konstitutivní linie díla, umírající kolega z letadla, jehož život se snaží zachránit, se naopak propadá ze života do neodvratné smrti. Yossarian bojující o jeho život a zápasící přitom s vlastní lidskou slabostí, tvoří v díle vyvažující prvek oproti hlavní dějové linii šmeliny a rozkladu, který se koncentruje kolem vyšších důstojníků leteckého útvaru, v němž je nucen sloužit. Realita s přibývajícími metry filmu nabývá na absurdnosti a postupně stupňuje v hlavním hrdinovi pocity bezmoci a rezignace i zoufalství, protože v náznacích silových situací opakovaně zjišťuje, že je bez šance byť na malý úspěch. Unavena je ale i druhá strana: její návrh, aby se po povýšení a udělení válečného vyznamenání vrátil do americké vlasti, to naznačuje s dostatečným důrazem. Konec, umocňující absurditu děje, Yossarianovo zoufalé vyplutí na leteckém záchranném člunu, takřka ztracená pouť za ztraceným lidským obsahem vlastního života, mluví za mnohé. Připomíná v tomto ohledu stejně pudovou reakci vojáka Čonkina v nedoceňovaném Menzelově filmovém zpracování novely Vladimíra Vojnoviče ŽIVOT A NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ VOJÁKA ČONKINA. I dnes zůstává HLAVA, ta podivná právní norma, kolem které se vine děj filmu, dílem zralým a ve své sladkohořkosti a bolestnosti divácky vděčným. (20.05.2015)

Mému hodnocení hodně napovídá fakt, že jsem dosud neměl tu čest, abych si přečetl knižní předlohu. Tudíž z mého pohledu neznalce se jedná o dvouhodinové absurdní tragikomično s nepřeberným zástupem svérázných postav, výborným hereckým obsazením, černočerným humorem a s několika šokujícími scénami, dohnanými do absolutního absurdna (scéna se Snowdenem, bombardování vlastní základny, vražda prostitutky). 85%. (29.11.2008)

Těžký film. Nečekal jsem takovouhle záležitost, i když vzhledem k režisérovi Miku Nicholsovi jsem měl očekávat trochu jiný film než je obvyklé. Jeho praktiky a někdy jeho divadelnost působí ve filmech rušivě a je schopna celý film poslat do kytek. Hlava 22, která vychází ze slavné knihy od Josepha Hellera. Hlavní myšlenka a to jak se v Americké armádě posuzuje bláznovství vám ve filmu je několikrát vysvětleno. Kdo vydrží sledovat celý film bude na konci odměněn opravdu skvostným koncem. Bohužel cesta k němu je plná nástrah v podobě nudy, překombinovanosti a přílišného černého humoru, který na začátku potěší a rozesměje(pád bombardéru), ale ke konci otravuje. (22.11.2006)

O knize jsem vždycky slyšel jenom samou chválu a nedávno mi to zase jeden člověk doporučoval se slovy, že prej to je "něco jako Švejk". Zjistil jsem, že existuje i tenhle film, takže jsem moc dlouho neváhal a s velkym očekávánim jsem se na to podíval. Moje dojmy po skončení filmu jsou dost rozporuplný. Na jednu stranu jsou tady geniální vtipný scénky, na druhou stranu je to od samýho začátku totální zmatek, kdy se přeskakuje z reality do nějakejch snů a halucinací, aniž by mi to dávalo smysl. Navíc ve druhý polovině začne ubejvat humoru a naopak se to začne brát celý dost vážně a to už mě moc nebavilo. Celkově to neni špatný, ale už jsem viděl i lepší filmy na téma absurdnost války. A že bych teď měl chuť začít shánět knihu, tak to už vůbec ne. 55% (14.08.2013)

Kapitán Yossarian má problém. Vláda Spojených států chce vyhrát válku, důstojníci chtějí kariéru a vyznamenání, Yossarian chce v první řadě přežít. To - sami uznáte - nejsou tak úplně shodné cíle, zvlášť když Yossarian s každým dalším zbytečným mrtvým a s každou další ukázkou rozkladu morálních hodnot čím dál víc ztrácí ideály a roste v něm znechucení nad bezohledností a manipulacemi ze strany velících důstojníků. Yossarian je protipólem příkladných, uvědomnělých hrdinů válečných příběhů o odvaze a cti. Je v něm něco z Haškova Švejka a něco z Krylova Neznámého vojína. Yossarian nejdřív šílenství kolem sebe nechápe, ale čím víc ho poznává, tím víc ho touží poslat někam a zařídit se po svém. Při shlédnutí jsem oceňoval ironii, situační komiku a výsměch tradičnímu patetickému pojetí války, ale plně jsem Nicholsův snímek docenil až po seznámení se stejnojmenným seriálem. Snímek se s tím nepáře, je trefnější a cítím v něm větší přítomnost autora předlohy Josepha Hellera. Mimochodem, v době vzniku, který se datuje do doby vietnamské války, měla řada předních filmových amerických publicistů s filmem, respektive s jeho hrdinou, problém. Považovali ho za amorálního zbabělce, který maří protinacistické válečné úsilí. Já ale Yossarianovi a jeho zaječím úmyslům naprosto rozumím. Celkový dojem: 90 %. (04.02.2021)