Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Celý film mi připadá jako děsně uřvaná divadelní fraška. Ježiš, jak tam ti lidi řvou. To snad ani není možný, jak někdo vydrží hodinu v kuse mlít páté přes deváté. Přiznám se, že v této fázi filmu jsem uvažoval i o tom, že to nedokoukám, protože mě fakt rozbolela hlava, nicméně i rozbolavělá hlava byla zvědavá, jestli hlasivky hlavních hrdinů udrží nastolené tempo. Naštěstí je druhá půlka filmu mnohem klidnější. Ústřední a zároveň výstřední manželské dvojici se dostane pochopení a jejich divadlo se stane geniální. Racionalita tohoto filmu se skrývá až na konci, i když je zakopaný pes celkem dlouhou dobu jasný, je to nejsvětlejší milník celého filmu. Pokud tedy pomineme dvouhodinový herecký koncert čtyř protagonistů, kteří na place nechali naprosto všechno a možná i víc. (09.05.2009)

Není pravé lásky bez nenávisti a zármutku. George a Martha. Smutné, smutné, smutné... Ze začátku poutavá, postupem času ale až úmorně zdlouhavá psychologická hříčka o nevyhnutelných úskalích manželství. V hlavě se mi to sice ještě nějakou dobu toulat určitě bude, zároveň bych ale minimálně o půlhodinu krátil... (25.12.2014)

Ani vo sne by mi nenapadlo, ze mi Mike Nichols pripravi takuto psychologicku dramu o manzeloch, ktori su nespokojni so zivotom a tak si zahraju hru, kto dokaze tomu druhemu viac ublizit. To by bolo mozno v poriadku, keby do toho nezatiahli este jeden manzelsky par a pritom su vsetci pod vplyvom alkoholu. Hlavnu ulohu a najväcsie pozitivum filmu maju predovsetkym herecke vykony. Mozno si pomyslite, co je na tom tazke zahrat opitu postavu? Mozno to nie je tazke, ale naucit sa tie dialogy a pritom sa vzit do nestastnych postav za lahke urcite nepovazujem a preto ma ten film velmi bavil aj napriek tomu, ze niektore dialogy boli unavne. Vsetci styria herci boli nominovani na Oscara, ale iba dvom hereckam sa ho podarilo ziskat a su to Elizabeth Taylor a Sandy Dennis. Hercom Richardovi Burtonovi vyfukol sosku Paul Scofield za dramu CLOVEK PRO KAZDE POCASI (1966) a Gerogeovi Segalovi pre zmenu Walter Matthau za romanticku komediu od Billyho Wildera STISTKO (1966). Film Kdo se boji Virginie Woolfove bol este nominovany za najlepsiu reziu a film, avsak favoritom oscaroveho vecera bola zrejme uz spominana drama CLOVEK PRO KAZDE POCASI, ktora v oboch kategoriach Oscara dostala, reziserom bol Fred Zinnemann... 15.10.2010 _______ Elizabeth Taylor - (Martha) +++ Richard Burton - (George) +++ George Segal - (Nick) +++ Sandy Dennis - (Honey) +++ Hudba: Alex North +++ Nemecka Cinema - 100% (15.10.2010)

Jako by Edward Albee psal svou hru pro Elizabeth Taylor a Richarda Burtona. Jako by mu Mike Nichols četl myšlenky, jako by byl divák manipulován zvláštní silou, snad silou vztahu George a Marthy, a fascinovaně sledoval každý pohyb, každé slovo dramatu... Martha s Georgem mají vlastní svět, svět plný lásky i nenávisti, svět obrovských emocí, podivných her, naplněný vlastním způsobem komunikace, svět, který jim vynahrazuje zklamání, neúspěchy a nedostatky reálného života. Zatímco oni se v něm pohybují s naprostou samozřejmostí, pro jejich okolí představuje obrovskou záhadu, kterou se vší silou snaží pochopit, přestože mají minimální šanci. Albee za nimi posílá na návštěvu dvojici na první pohled naprosto odlišnou, ke konci ovšem divák zjišťuje, že i oni si svým způsobem kompenzují problémy života, že sladká Honey není zas až taková naivka a její Nick není neustále tím věrným gentlemanem. Právě on postupně odkrývá celou hru Marthy a George i to, že vztah navenek plný křiku a hádek může patřit k těm nejpevnějším. I přesto, že jednu z jejich her, konkrétně tu 'mateřskou', je nutné ukončit. Kromě už zmiňovaných fascinujících hereckých výkonů, oceňuju Nicholsovo filmové zpracování, ne vždy se divadelní hra dá přenést na plátno bez toho, aby ztratila své podstatné myšlenky, kouzlo postav a situací. Zvlášť v absurdním dramatu plném absurdních frází, absurdních činů, absurdních her.. Těch, které provází každý den našeho života... (06.05.2011)

Kdo se bojí Virginie Woolfové? Když jsem psal u filmu Na dotek, že se jedná o hodinu a půl trvající rozhovor, tak v případě Virginie jde o dvě hodiny trvající hádku. Popravdě jsem ještě nikdy neviděl snímek, ve kterém by se lidé hádali bez přestání celý film. Elizabeth Taylor v roli řvoucí Marty je neskutečně přesvědčivá. Tahle ženská když zařve tak padají omítky ! Na druhou stranu její choť v podání Richarda Burtona mi lezl neskutečně na mozek. Takhle slizkou postavu jsem už dlouho neviděl a nebyla scéna, ve které bych mu nejraději jednu nenatáhnul. Bohužel pro mě až moc dlouhý film....80% (07.02.2008)