Umučení Krista

Umučenie Krista nie je o Kristovi samotnom. To by nesmelo byť zobrazených len posledných 12 hodín jejo života. Umučenie Krista je pocta Mela Gibsona mužovi, ktorý dal základy kresťanstvu a hlavne ktorý trpel za ľudí. A práve veľkosť toho utrpenia tu bola zobrazená ..... Pretože veľkosť Krista nebola v tom, že sa narodil a žil. Jeho veľkosť bola práve v obetovaní sa . Z filmárskej stránky Gibson vsádzal na koláž spomaľovačiek, veľkých detailov a kratučkých flashbackov. Všetky vypovedali o všeobecne známych reáliách avšak nie som si istý, že ateisti pochopili ten flashback s hriešnicou Máriou Magdalénou . Inak bol celý film pochopiteľný pre každého .... Nie je dôležité , kto bol Ježiš, nebolo ani dôležité čo vykonal a aké myšlienky hlásal, dôležité pre Gibsona bolo ukázať mieru utrpenia a to, ako sa s tým Ježiš zmieril a prijal svoj údel, aby vykúpil hriechy ľudstva .... Zaujímavé je, že tábory odporcov hlásajú prílišnú brutalitu s hektolitrami krvi .... Nemám ten názor .... Mnoho ľudí asi videlo obrázky ukrižovaného Ježiša s malými kvapkami krvi na rukách a nohách po klincoch, ako aj ranu v hrudníku. Inak nič..... Čistota a pokora ..... Ale to asi tak nebolo. Ježiša predsa týrali a mučili vo väzení a po celej ceste na Golgotu bol takisto týraný . Ako mal asi vyzerať ? Dôstojný v bielom rúchu ? Asi ťažko .... To ste naozaj ešte nevideli nástroj zvaný flagellum ? Po pár zásahoch by ste vyzerali obdobne ..... Ďalej sa filmu vytýka (hlavne zo strany židovskej obce) , že ukazuje Židov, ako národ , ktorý dal Ježiša na smrť ... A čo teraz ? Nebolo to tak ? A nebol náhodou Ježiš sám Žid ? Bol ...... A kto boli väčšie zvery , Židia , ktorí sa zbavili kokurencie v ich moci, alebo perverzní, zhýraní a sadistickí Rimania, ktorí sa ukájali vo fyzickej bolesti svojho väzňa ? Takto predsa otázka nestojí .... Gibson nám dáva ústami Ježiša nádherné posolstvo : " ..... nie je ťažké milovať svojich blížnych, ale milujme aj svojho nepriateľa... " a ukážme veľkosť svojho ducha .... (15.04.2006)

,,OTČE, ODPUSŤ JIM. NEVĚDÍ CO ČINÍ...“ /// Vo tom, že tenkrát při večeři Ježíš Kristus nekecal… Dočkáte se Petrova zapření, Jidášova zrazení… co víc vod příběhu týkajícího se Syna člověka čekat? Mučení a utrpení! Působivý divadlo podpořený latinštinou, hebrejštinou a aramejštinou. Ježíš masochisticky vstává (ne zmrtvejch – na to má ještě chvilku čas…), Máří roní slzy, páč to je fakt drsňárna. Gibson si libuje nejen v násilí, ale až pateticky vyobrazuje biblický obrazy. A asi vo tom to je. Nebo není? Záleží na vás. Do kostela mám stejně daleko, jako do S/M salonu. (vobrazně vole… nevím kde je salón – poznámka pro ty, kteří by mě chtěli ukřižovat…) Film ze sadistický učebnice, kterej měl mít v názvu místo umučení – utrpení. Dám 4*. Asi takhle nějak by mně to stačilo. Netřeba mi biblický ódy. Nebo vy si film vo sobě představujete jinak? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nikdy jsem nepochopil, co lidem připadá směšný na životě Briana. 2.) Chcu dětem ukázat Ježíška. (a hned pak je beru do salónu…) 3.) Zjistím, že Honza Hus byl vlastně klikař. 4.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (09.06.2014)

.......a zradil jeho dobrotu, jeho sílu a duši. Vydal proroka do rukou bolesti a utrpení skrze níž k vykoupení došel. A v krvi, v prachu bolesti, zadupal člověk věčné dobro. Natočil Mel Gibson, hollywoodská ikona a muž jehož tvář dnes pozná každý druhý filmový fanda standardní film? Ne! Natočil naturalistické podobenství obrovského a po věky trvajícího příběhu o muži, který pro mnohé znamená víc než všechno světské bohatství. Sestavil dlouho řadu obrazů tak pečlivě, že celek jenž z nich vzešel převyšuje spoustu dosud vytvořených podob tohoto příběhu. Cílem nebylo ukázat brutalitu, nadutost a bezcitnost jedinců, ale poukázat na chyby společnosti, která leckdy své přečiny a chyby omlouvá vírou. Ona bolest, kterou letmo pociťuje citově založený divák není dílem obrazů, ani efektů, ale je bolestí doby. James Caviezel se s postavou Ježíše ztotožnil natolik, že bych mu při pohledu do jeho očí snad i uvěřil v jeho nadlidský původ. Míra sugesce je naprosto dokonalá, využití aramejštiny velmi věrohodné. Dabing tomuhle filmu může ublížit víc, než je zdrávo. Sledování stop Ježíšových po Křížové cestě, kdy kolona oněch páprdů s plnovousem chladně přihlíží tyranii jeho těla, do které jej sami uvrhli může připomínat pouhou snahu odbýt si všechna památná zastavení, ale podle mě tu nejde o fakta, ale o prožitek. Ten umocňuje naprosto dech beroucí hudba skladatele Johna Debneye. Dunící v rytmu srdce diváka, stejně jako v rytmu srdce legendárního syna Božího. Kamera Caleba Deschanela je pak okem doby, které spolu s výpravnou, možná až poeticky epochální vizuální stránkou, povyšuje film ještě o stupínek výše. Proto chci na závěr říct: Vykašlete se na všechny zažitá fakta, na všechny zažité filmové postupy a nebo knižní vypodobnění. Pakliže se jich budete držet, váš prožitek tím značně utrpí. Pro jednou není od věci nechat hovořit pocity přes zažitý a notoricky známý příběh. A proč nemohu jinak než za 5? Já v očích a pohledech uzřel jsem poselství, poselství moderní doby oděné do historického hávu. Po zádech mi běhal mráz z citů, jenž míjely mou duši. Jako pohled do studánky osudu, kde odráží se naše minulost, kde naše myšlenky kráčí po cestě na věky lemované nejen štěstím, ale i smutkem a bolestí. A tato filmová cesta protnula mé srdce od západu na východ, z jihu na sever. Více jíž slov netřeba... (28.11.2004)

|| Scenár: Benedict Fitzgerald, Mel Gibson, William Fulco / Passion | Hudba: John Debney | Produkcia: Bruce Davey, Mel Gibson, Stephen McEveety, Enzo Sisti | Distribúcia: Newmarket Films | Štúdio: Icon Productions | Rozpočet: 30 miliónov $ | Tržby: 611,899,420 $ || Film, ktorý je nekompromisným zrkadlom bolesti. Bolesti človeka, ktorý bol takým dobrým človekom, že ho ostatný ľudia ukrižovali... (29.05.2011)

UMUČENÍ KRISTA je bohužel další povrchní ilustrací (konce) života J.K. Ovšem s tím rozdílem, že to Mel Gibson hodně přehnal s červenou a z jinak inspirativní figury udělal rudého bubáka (který oproti očekáváním na kříži ani nezazpívá!). Zatímco televizně pietní adaptace látky si vystačily s doslovným přepisem textu, Gibson „vynalezl“ druhou vrstvu doslovnosti, doslovný popis umučení. Tím Gibson předvádí, že je konzistentní tvůrce, protože celý film působí jako natažený závěr STATEČNÉHO SRDCE. Uplatňuje akční, obrazově-zkratkovitou estetiku hollywoodských vyprávěnek na něco, co mělo být – ne doslova chápaným – podobenstvím, mýtem, a co především vůbec není vyprávěním. Gibsona totiž nezajímá příběh jako takový, ale jeho konec, katarze (a kratičkými flashbacky toho moc nedožene). Proto většina postav působí buď ploše (padouši) a nebo nijace (dobráci, vč. J.K.); fungují jenom postavy kompletní v rámci Gibsonova výseku (Pilát, plus ten chlápek, co pomohl s křížem). Zároveň nechápu, proč Gibson příběh, který má končit nadějí a smírem, na konci zatemňuje a naznačuje vendetu hříšníkům (havran, zemětřesení, rázné vykročení zmrtvýchvstalého J.K.). Čili jak by řekl Bůh, moje oblíbená fiktivní postava: Vůbec nic jsi, Mele, nepochopil, ale dívalo se na to pěkně. (24.01.2005)