Antonyho šance

Tohle bylo docela zajímavé sociální drama točené v nezaměnitelných socialistických kulisách. Ono v tu dobu bylo vše takové polorozpadlé, leta neudržované, ale to prostředí kolem ajznboňáků a ČSD, tam to bylo snad nejmarkantnější. A jako tečka na závěr, krcálek u trati pod Nuselákem, kde každý vlak rozvibroval nejen kredenc se skleničkami, ale celý barák... Veselý za mlada na mne působil velice sympaticky a mám ho rád i jako současného herce. Bohužel ta jeho postava mi přišla opravdu naivní a některá jeho řešení jsem úplně nechápal. Ale snad za to mohla ta mladost, nezkušenost a i traumatický zážitek. Je zajímavé, že ač v obsahu uveden, nikde jsem si nevšiml Jiřího Bartošky. Kdo chce vidět pořádné socialistické drama zkrátka a dobře ať sáhne po tomhle filmu. Jak retro to působí až neskutečně. Dávám za 4 ukradené bedny s elektronikou SHARP. * * * * (11.02.2020)

"A proč by sis mě bral?" ... "Líbíš se mi." ... Příběh ze života a o životě - o tom, jestli má smysl budovat vztah, který začne docela zásadním podrazem ... Jenže Antony je v úzkých, prožil si své, jeho situace je dost komplikovaná a Marta by mohla být jeho druhá šance. Film jsem hodnotila den předtím, než ho uvedla TV Barrandov, a jsem ráda, že jsem se nespletla. Potvrdila jsem si, že nesestárnul, právě naopak - po letech ve mně vyvolal stejně silné emoce, jako když jsem ho viděla poprvé. Do poměrně krátké stopáže se podařilo vtěsnat příběh, který působí hodně realisticky, herecky je na vysoké úrovni a jednotlivé scény podtrhuje velmi dobrá kamera i odpovídající hudba. Víc už nemám co dodat. (12.03.2009)

Velmi příjemné překvapení. Nevšední příběh podpořený nadmíru zdařilými výkony méně známých herců, i když Veronika Jeníková tu působí trochu jako stará mladá. Zbytečné a laciné pak bylo angažování Jiřího Bartošky v roli Jiřího Bartošky v době jeho kulminující popularity. K tomuhle filmu se asi nikdo nebude vracet víckrát, už jenom proto, že z něj příliš vyčuhuje zoufalá šeď osmdesátých let, která tady nicméně velmi příhodně dotváří rámec celého příběhu. A Vítu Olmerovi tleskám za překvapivě otevřené komentování hned několika v té době tabuizovaných témat (například lesbická role Jany Švandové). A ať mi nikdo neříká, že se u Olmera neučil Jan Svěrák metaforicky ztvárnit soulož (zde s pohledem na lustr osvětlený projíždějícím vlakem). (14.03.2009)

Zajímavý film o obyčejném životě. :) Líbilo se mi použité prostředí Folimanky i další exteriéry. Luboše Veselého znám spíše z jeho pozdějších rolí, tak byla pro mě jeho mladistvá herecká doba nová. Film je vlastně syntéza snů a dosažených cílů, které se snům ani nepřiblíží. Tragická událost i prostředí výrobních závodů a skladiště dotváří příjemně ponurou a utopickou náladu. (24.04.2021)

Olmer v nejlepší formě - zajímavá výchozí situace je ozvláštněna dynamickým vizuálním stylem i obrazovým vyprávěním s několika zajímavými nápady. Zajmavá je například vertikální symbolika prostředí, v níž se děj odehrává - nuzný byt a bezperspektivní existence ve stínu Nuselského mostu a cesta Marty po nočním mostě ozářeném pouličními lampami do velkého, avšak zkaženého světa, proti němuž jsou Antonyho lži jen malým selháním. Tam nahoře Olmer vytváří s notnou dávkou efektnosti odcizený svět vtěsnaný do trochu obskurního hotelového domu (kde je překvapivě příležitost i k jemné lesbické scéně), baru pro movité zahraničný sexuální turisty, či do Kongresového paláce zejícího opět na samé hraně propasti s pověstným mostem, v němž probíhá konkurs na manekýny, z něhož už je jen krůček do temných hlubin, kam těžko dopadne sluneční paprsek (proto následovný vertikální posun dolů po stěně textilní továrny). Olmerův počin hlavně zpočátku vytváří autentickou atmosféru životního marasmu a marného hledání nějakých východisek či alespoň změny, lze odpustit i konstruovanou, trochu melodramatickou zápletku a plochost hlavní postavy, která je však skvěle ztvárněna neznámým Lubošem Veselým. Tomu zdatně sekunduje podvedená a na scestí svedená, neotesaná Veronika Jeníková i Milada Ježková v roli sousedky, jejíž herecká svébytnost nikdy nezklame. Hlavně v druhé polovině snímek bohužel hodně sází na efektnost (krvavé retrospektivní scény z autonehody), již poněkud konvenční kritiku normalizační konzumní smetánky a rozkrádání socialistického majetku, přesto však ani tyto scény nepůsobí nijak násilně a snímek s kratší stopáží plyne bez zádrhelu. Oproti Bony a Klid zde ještě vládne uměřenost, i když se tento progresivní počin ocitá na hraně komerční kinematografie, jež již brzy Olmera nenávratně pohltí. (06.12.2010)