1917

Zážitek to je, ale byl by „podstatně“ intenzivnější, kdyby Sam Mendes víc myslel na diváka a méně na poklepání po ramenou. Ano, předlouhé scény bez střihu jsou moc fajn, ale silný dojem navodí v nekonečných zákopech, jakmile ovšem hoši vylezou ven, trochu to ztrácí smysl a hlavně osobitost. Symbolem první světové války jsou právě zákopy plné bláta a hnijících mrtvol i zátarasy z ostnatých drátů. Přes ně se musejí dostat dva mladí britští vojáci, kteří právě zahájili závod s časem, který rozhodne o životě nespočtu jiných mužů. Mendes poctivě střídá žánry a už nejednou dokázal, jak dokonale umí pracovat s příběhem a herci (Americká krása, Nouzový východ) i se samotnou formou (Mariňák). Jím tentokrát zvolený postup ovšem snímku krapet bere tempo a rytmus. A někde v polovině stopáže ztrácí (což mrzí nejvíc) emocionální kontakt s divákem. 75% (25.01.2020)

„KDYŽ NEUSPĚJETE, BUDE TO MASAKR. PŘIJDEME O DVĚ JEDNOTKY. 1600 MUŽŮ VČETNĚ VAŠEHO BRATRA…“ /// Tak trochu jinak udělanej válečnej film. Nejde v něm o krev ani tuny vystřílených nábojů. Má na nás přenýst atmosféru z fronty a strach z věcí, který mohou během války nastat. Máme se stát součástí děje, vojáků a jakoby na vlastní kůži pocítit obtížnost jejich cesty a emoce si nechat až na závěr, když je hotovo. Díky kameře, kulisám, hudbě, zvuku… se to daří. Je to komorní válečný drama, které se bude líbit, protože je perfektně provedený, ale je v něm málo akce (většinou jde o souboj muž proti muži), málo emocí. Ne že by mi to bylo úplně jedno, ale třeba dramatickej a pocitově parádní závěr ukazuje, že Mendez měl v příběhu i hře na city přitvrdit. Nebo aspoň nechat finále vygradovat nějakou větší válečnou scénou. Víc jsem se rozepsal TADY! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Bojoval jsem v 1. světový... 2.) Válka, to pro mě není masová vřava, ale „lidský“ intimčo. 3.) Chcu něco natočit na jeden záběr (jasně, klidně i péčlo…). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (18.02.2020)

Film, který uchvacuje do té míry, do jaké divák rozumí jeho pojetí a co vše je s tím spojené. Dějově ničím nevybočující klasika, herecky v rámci hlavních rolí ne přímo špatné, ale zaměnitelné. Protože v rámci válečných filmů nic výjimečného 1917 nenabízí, je to vlastně jen o tom, že divák "hlídá" scénu a baví se tím, jak musí herec v určitou chvíli být na určitém místě a nepodělat to. A přirozeně nejvíce ocení výstupy známějších jmen, z nichž mě osobně přišel nejpamátnější Andrew Scott. Současně jde o dost významný příspěvek do diskuze, jak lze akci a napětí ne/tvořit střihem (a že ten film rozhodně, navzdory jeho absenci, napínavý je). Olivier Megaton by si měl 1917 pouštět každý večer před spaním. Já se na něj určitě rád znovu podívám, ale mám pocit, že hlavně pro kontrolu záběrů, než kvůli filmařskému zážitku jako takovému. (29.01.2020)

Progresivnější divák, kterého otravuje průměrnost a nezanícenost pro věc, by za normálních okolností jistě ocenil režisérovu snahu o ohýbání žánrových konvencí, avšak v případě Mendesova 1917 rozhodně nemůžeme hovořit o promyšlené inovaci. Jakožto zdejší hororový expert si netroufám fušovat do řemesla odborníkům na válečný film, ale přesto si dovolím tvrdit, že 1917 jako válečný film jednoduše neobstojí. Úkolem režiséra bylo, aby se pokusil o evokaci válečného traumatu a přenesl na nás náladu panující na frontě a vojenského života vůbec. Když však sleduji Deakinsovu poetickou kameru založenou na širokoúhlém záběrování a ladném proplouvání bitevním prostorem, tak si říkám, co vlastně bylo Mendesovým skutečným cílem? Proč se snaží navodit dojem, že se celý snímek odvíjí v jediném nepřetržitém záběru kamery, když tuto iluzi každý zkušenější divák nepochybně prohlédne během několika minut? Mám pocit, že Mendesovi nezáleželo na objektivní kvalitě snímku, ale především na tom, aby zapůsobil na akademiky, kteří budou rozhodovat o přiklepnutí Oscara, a vzhledem k tomu nemám jinou možnost, než této vykalkulované exhibici udělit odpad. (04.01.2020)

O 1917 se bude mluvit jako o tom válečném filmu, který byl natočený na jeden záběr. Což reálně není, ale všichni to víme a nemám pocit, že by to někomu mělo vadit. Byla by ovšem velká chyba na něj koukat jen jako na technicky dokonalý snímek, v němž se Mendes a Deakins vyblbli s kamerou. Ta je samozřejmě úžasná, 1917 vypadá jako počítačová hra, při níž kamera zvládá hrdiny během dialogů objíždět, plazí se spolu s nimi bojištěm a kameraman hledá ty nejšílenější, ale stále funkční úhly, z nichž by mohl všechno snímat. Jenže hlavní hvězdou tu pořád zůstává Mendes jako vyprávěč, jenž se v tom „jednom jediném záběru“ zvládá dostat pod kůži jak hrdinům, tak i divákům. Zatímco zpočátku je chladný a odtažitý a podobně jako jeden z vojáků bere celou misi jen jako rozkaz, který se musí splnit. A doufá, že to přežije. Postupně si však začíná připouštět důležitost celého úkolu a na povrch se nenápadně, ale nakonec i velmi intenzivně derou hodně silné a emocionální scény. A třeba celá pasáž v hořící vesnici nebo samotný závěr jsou neskutečně silné momenty. 1917 je audiovizuálně (práce s hudbou je naprosto výtečná) dech beroucí podívaná, v níž se skrývá velmi silný, krutý, dojemný a působivý příběh. Ten film nejen že skvěle vypadá. Je skvělý celý. (18.02.2020)