Reklama

Reklama

Držitel Oscara® Sam Mendes, režisér bondovek Skyfall, Spectre a filmu Americká krása, natočil jedinečný epický příběh z první světové války. Na sklonku jednoho z největších válečných konfliktů všech dob dostali dva mladí britští vojáci Schofield (George MacKay) a Blake (Dean-Charles Chapman) zdánlivě nesplnitelný úkol. V nervy drásajícím závodě s časem musí zdolat nepřátelské území a doručit zprávu, která má zabránit smrtícímu útoku na stovky vojáků - mezi ohroženými je i Blakeův bratr. (Vertical Entertainment)

(více)

Videa (14)

Trailer 10

Recenze (1 025)

Slasher 

všechny recenze uživatele

Luxusní pozdní dáreček ke staletému výročí od konce první světové vítězí po “kontinuální” formální stránce. Ano je to zážitek a jeden z vůbec nejlepších WW1 filmů, ale ani sada velmi silných obrazů (procházka tlející zemí nikoho, třešňový sad, ohnivá noční scenerie v Écoust, běh o život v závěru) plně nepřebije několik slabších chvil a ne příliš tvrdý dopad emocí. Nesnaží se o klasické repeté událostí, ani nepřináší žádný velký dějinný kontext (lekci v dějepisu), je to ale umělecky působivá prohlídka po bojišti s demonstrací nesmyslnosti války na osudu řadových smrtelníků. Vtipný pocit, sedět si hezky v teple s popcornem, když jen o pár generací zpět nás mohlo klidně čekat peklo jako Verdun, Passchendale a nebo na Sommě... ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Dva vojáci se proplétají zmateným labyrintem zákopů, vystrkují hlavu a vydávají se mrtvou krajinou kamsi... A já je jenom nesleduji, kdepak, já jdu s nimi, přesně takový mám pocit, když se přistihnu, jak se v sedadle instinktivně krčím a jak se snažím vidět víc než kolik mi film právě ukazuje. Protože jsem si takřka jistý, že tam za tím horizontem něco nebo někdo číhá, a mám strach. Takže i když bych na 1917 mohl najít nějakou mušku, ten zážitek, který mi pánové Mendes, Deakins a Newman zprostředkovali, ten zážitek je nade vše. Zpracování filmu bere dech (spíše než Zachraňte vojína Ryana se mi vybavovalo Gallipoli) a velký podíl na tom mají i herci a jejich nesmírně autentické emoce a vyděšené tváře. Po Dunkerku další válečný snímek s klasicky pojatou zápletkou a originálním zpracováním, ze kterého se podle mě rychle stane klasika. ()

Reklama

lamps 

všechny recenze uživatele

Okázalé oblbování diváka, kterému to vůbec nežeru. Celková výprava a náročná práce, která je vidět na autenticitě jednotlivých kulis a stovkách komparzistů, jejichž pohyb musel Mendes detailně promýšlet, si bezpochyby zaslouží poplácání po rameni. Zároveň by ale mělo následovat výchovné pokárání, neboť s odhlédnutím od vizuální podoby filmu zůstává při sledování nekonečných kamerových jízd dojem, že režisér opravdu jen postával za kamerou a plácal se po ramenou za vlastní vizionářství, přičemž zapomněl, jestli celá ta exhibice vlastně dává smysl a má své neotřesitelné opodstatnění. Onen dlouhý záběr má čistě sledující charakter. To znamená, že pohyb kamery je aktivizován a řízen pohybem postav, od nichž se celou dobu neodchyluje a dýchá jim na záda, popřípadě je párkrát obkrouží a nechá je obejít některou překážku z druhé strany, aby mohl proběhnout neviditelný střih a skrytá návaznost. Taková inscenace dá samozřejmě mnoho práce a podporuje subjektivní prožívání válečných hrůz, ale už po pár minutách jsem si začal říkat 'A to je všechno?'. Deakins během celé své tvorby uchvacoval okázalými úhly a pozicemi kamery v perfektní souhře se sytým nasvícením a vždy dokázal vzbudit dojem, že právě kamera film řídí, v tomto případě ho ovšem s velkou pravděpodobností po většinu času zastupoval mladší asistent, který utíkal před nebo za postavami, a celkový pohyb před kamerou vyznívá po chvíli únavně a nevynalézavě. Často až do takové míry, že zábavnější než sledovat poslušně sledující záběr je dávat pozor na to, kdy se asi střihlo - a byť se tenhle proces relativně daří zakrývat na úrovni vnímání samotného střihu, nešťastně se to podepisuje opět na pohybu postav a kamery, když se nové překážky a lidští protagonisté zjevují s povinnou vypočítavostí, která často nepodporuje vývoj syžetu. A právě logické odvíjení syžetu a jeho časoprostorových vztahů je dalším pochybně vyřešeným prvkem. Kontinuální záběr a ryze subjektivní charakter výpravy znemožňují odsun některých nepodstatných úseků do fabule, což je jistě účel, neboť poslové jsou v časovém presu a každá vteřina má být důležitá, ale rozvrací se tím vnitřní uspořádání světa a jeho logika. Když například dostanou hlavní hrdinové své důležité poslání, při jejich následném rozhovoru je zmíněno, že k místu doručení to pěšky trvá minimálně šest hodin - jak je tedy možné, že se tam nakonec stihne doplazit, doklopýtat a doběhnout v času projekce (plus jediný viditelný střih, kdy hrdina omdlí a vzbudí se po jisté prodlevě)? A osobně jsem nechápal, proč se vyprávění ve druhé polovině místy zbytečně zastavuje (vážně musí být v každém válečném filmu scéna s nevinnou vystrašenou civilistkou a malým děťátkem?) a proč činí hrdina některá hloupá rozhodnutí, jimiž úplně zbytečně riskuje (scéna s opilým Němcem). Abych celému konceptu jen nekřivdil, jisté dramatické momenty fungují velmi dobře a diváka vyloženě praští do hlavy a sekvence v hořícím městě je audiovizuálně dokonalá, přesně ve stylu zlatého Deakinsova a Mendesova rukopisu ze závěru Skyfall. Je však opět nasnadě namítnout, že prolínání záměrně naturalistických scén ve znamení minimalistického vedení pozornosti s epickými a baladickými výjevy jako od Tarkovskyho se poněkud vylučuje - když už se rozhodlo pro absenci střihu za účelem větší autenticity, proč se rovnou nejelo i bez hudby, která je sice krásná, ale diváka z kýženého transu spíše vytrhává? ___ Ten film je navzdory své mediální bublině a šílené touze být přelomový pouze rádoby efektním a zdlouhavým kroužením v prostoru, nežli efektivně vystavěným dramatem, jehož koncept by dokázal obhájit a vyplnit existenci slabého příběhu s očekávaným završením. Na jednu stranu jsem se ujistil, že i bez střihu lze šponovat napětí, ale dominující zjištění je určitě to, že vedení pozornosti nekonečným sledováním dvou postav i v sebelepších produkčních a technických podmínkách po čase selhává a že střih je k udržení soudržného fikčního světa a logiky vyprávění zkrátka potřeba, pokud filmař nemá ohromně vizionářskou působnost - a tu 1917 zkrátka nemá, ačkoli ji mnoho lidí slepě vyzdvihuje. 55% () (méně) (více)

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Na počátku byla výzva, po ní přišlo čarování.. Počin dvojice Mendes, Deakins, čerpající z Weirova Gallipoli a držící se technikou natáčení Hitchcockova Provazu, brilantně zrcadlí skutečnost, že v každé válce vládne forma nad obsahem. Od stromu po strom skrz peklo nikoho, kolem sinalých tváří, z nichž odchází život a přes těla, z kterých už dávno vyprchal. Absence bitevní vřavy dodává na působivosti, protože strach je vždycky živen budoucností, nikoliv okamžikem přítomnosti.. Jedna věc mně ale neštymuje. Proč rozkaz k zastavení útoku neshodili nad svým postavením z letadla, což mimochodem bylo během 1. světové války běžnou praxí? Nebo to alespoň mohli zkusit s Kropenatým Jimem.. ()

Wacoslav1 

všechny recenze uživatele

Stalo se v roce 1917, aneb dva vocasové první polovinu filmu putují z bodu A do bodu B a při tom pronášejí rádoby hlubokomyslné dialogy. Problémem je, že pokud to máte jako já, kdy vám je jeden z hrdinů absolutně ukradený a druhý, který naštěstí včas zařve vás vyloženě irituje, tak to tomu filmu postaveném hlavně na té dvojici opravdu nepomůže. Jeden se pak musí přímo smát při té scéně s pádem letadla. Jako pomoci nepříteli a pak se divit, že vás sejme... To jako vážně?! No aspoň se jeden tou bezbřehou stupiditou pobaví. Z žumpy tohle veledílo tahá jenom precizní kamera a vcelku padnoucí hudba které však tak nějak zapadnou v tom konceptu artové onanie, která však nezakryje, že ten film jako celek stojí za howno. Sorry tady si na válku někdo jenom hrál a já neměl pocit, že jsem v ní ani na minutu.25% ()

Galerie (68)

Zajímavosti (36)

  • Odhadované náklady na vznik filmu jsou cca 100 milionů amerických dolarů. (NIRO)
  • Před zákopy i za nimi často vidíme rozlehlé plochy neporušených luk a lesů. Nic takového nebylo možné: v oblasti se tou dobou už skoro tři roky bojovalo, krajina byla rozrytá dělostřelbou a prostor za zákopy zabíraly nejen polní nemocnice (ty ve filmu vidíme), ale také různé sklady, kuchyně, pozice artilerie, ubikace, úzkorozchodné transportní koleje a další infrastruktura. (Trym)
  • Natáčení probíhalo od dubna do června 2019 mj. v britském hrabství Wiltshire a v chráněné oblasti Hankley Common, kde dodnes stojí zbytky maket Atlantického valu. Ten skutečný vybudovali Němci na pobřeží Evropy. Makety jsou pak dílem kanadských jednotek, které je postavily za jediným účelem – nacvičit útok a dobytí skutečného Atlantického valu. (Duoscop)

Související novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů

02.01.2021

Nejoblíbenější uživatelé ČSFD se tradičně svěřují s osobními topkami 3 filmů (a seriálů), uvedenými v našich končinách (nebo kdekoliv jinde) v uplynulém roce, a od letoška jejich řady rozšiřují taky… (více)

Taika Waititi natočí Star Wars

Taika Waititi natočí Star Wars

04.05.2020

…a scénář mu napíše Krysty Wilson-Cairns, jež získala nominaci za 1917 a naposled pro Edgara Wrighta napsala thriller Last Night in Soho. Zprávu potvrdil samotný Lucasfilm v Den Star Wars. Informace… (více)

Na západní frontě klid v nové adaptaci

Na západní frontě klid v nové adaptaci

15.02.2020

Přestože pacifistické literární dílo Na západní frontě klid pochází od německého spisovatele E. M. Remarquea, kniha se dodnes nedočkala adaptace v domácí němčině. To se ale brzy změní. Režisér Edward… (více)

Vyhlášení výsledků 92. Oscarů

Vyhlášení výsledků 92. Oscarů

10.02.2020

Před pár desítkami minut skončilo vyhlašování výsledků 92. ročníku Oscarů a letos se zase jednou psala historie. Cenu pro nejlepší film si totiž odneslo vůbec poprvé v historii cizojazyčné drama… (více)

Reklama

Reklama