Begotten
Obsahy(1)
Begotten jako lyrická báseň a zároveň brutální obraz zavede diváka daleko za hranice vkusu. Perverznost a brutalita filmu si steží hledá sobě rovného. Jaký osud potká Matku přírodu a jejího syna v této černobílé ďábelké hře? Záběry z filmu byly použity i v písni "Cryptorchid" od Marilyna Mansona. (raffspIn)
Recenze (163)
Ak radi objavujete filmové extrémy, presahujúce hranice doposiaľ videného, nevadia vám nemé filmy a dejová prázdnota s šokujúco-fascinujúcimi obrazmi, tak je BEGOTTEN pre vás tou správnou voľbou. ()
Podivnost, vedle které i Mazací hlava vypadá jako milý rodinný snímek. Černobílý poškozený obraz, rušivé zvuky, nejasný pocit nebezpečí, podivné scény plné nevýslovné brutality. Srovnání s Lynchovým skvostem se Begotten nevyhne, ale je tak trochu mimo. Rád bych napsal, že jsem nahlédl do podstaty člověka a viděl tam temnotu. Nenahlédl a neviděl. Eraserhead je skvěle natočená psychárna, která vám řekne víc o vás osobně než o režisérově vizi. Celý film je koncipován jako cesta do hloubky divákovy duše, k démonům které tají i sám před sebou. Naproti tomu Begotten sám sebe vysvětluje a zobrazovaný hnus se tak stává samoúčelným. K pochopení jeho myšlenky by totiž stačil konvenčněji natočený snímek, který by byl mnohem srozumitelnější a stravitelnější. Tam kde Lynchem zobrazovaná deprese slouží jako nezbytný předstupeň k poznání, tam Begotten otupuje a nedovolí aby se na něj divák plně soustředil. Citelně by mu prospěla kratší stopáž. Ideálně tak dvacet minut, možná ještě méně. V představované délce je dílo prakticky nesledovatelné. Ve výsledku se místo přemítání o lidském zlu dostaví zklamání. Pokud se budete chtít dotknout temnoty člověka, pusťte si radši písničku od Burzum. Tenhle film je ztráta času. ()
Jsem nadšenec do divných filmů, ale tohle už je trochu moc. Samozřejmě, něco alespoň zdánlivě podobného budete asi hledat těžko, ale to z něj automaticky nedělá dobrý film - jestli se to tak dá vůbec nazvat. Ačkoliv jsem čekal opak, vůbec mě to nevtáhlo a v žádném případě to nemá na starosti odpuzující obsah, nýbrž forma. ()
Upřímně nevím co to je za slátaninu, ale je to nevkusně úchylné a brutální. Teda co jsem mohl v té černobílé patlanině stěží rozpoznat. Opravdu něco pro úchyláky a narušené. Není v tomto případě co hodnotit. Někdo by se měl nad sebou zamyslet! Sám režisér vypadá jako... Souhlasím s uživatelem ''gumolit''. ()
Tak tohle je opravdu jen pro některé diváky. Begotten je brutální psycho němá pecka, která přesahuje všechny hranice vnímání. Excelentní, brutální a bizardní dílo to je Begotten. ()
Ono vám taky červeňounké jablíčko visící na stromě života v zahradě rajské přijde zajimavější než zbylé. Krása a art může mít spoustu podob a je to věc velmi subjektivní - jsou totiž jedinci jenž ono jablíčko uvidí mnohem raději v plísni a hnilobě na kompostu, kde nad ním hodují všelijací tvorečkové, a kde na to vše samozřejmě dopadá moč zvrácené úchyláka. Kdo chce hledat v tomto filmě něco to nalezne vždycky, otázka ale je, je to tam? ... já vám nevím ()
Je to něco jako dát si na snídani olivy s jogurtem, přikusovat k tomu sladký rohlík namazaný paříšským sálátem a zapíjet to slivovicí. Výrazná a originální snídaně na kterou sice jen tak nezapomenete, to bezpochyby, ale že se z toho poseru není důvod proč bych měl hodnotit nadprůměrně. Nechutnalo a hotovo! ()
Fraška, v níž se bohové chovají jako dementi; případně jsou jinak postiženi. Krev a semeno. Agónie. Osiris (nebo někdo jiný) zbavený moci a veškerého důstojenství. Země znásilněná (ne jenom) radlicí. Země slizká a oplzlá. Dějiny v kruhu (nikoliv útěšném). Lidstvo jako banda svatokrádežných nenažranců... která toliko plní svou roli... Hranice mezi smysluplným podobenstvím a bezbřehou provokací je tenká a křehká jako obsidiánový motýl [což mne na celém dílku interesuje nejvíce (btw: historka ohledně prvotního popudu ke vzniku tohoto spektáklu je zajímavá a vzhledem k charakteru zvukového doprovodu snad i pravdivá)]. Čili chápu, ale v žádném případě nesdílím. ()
Pokud existují nějaké žebříčky nejpodivnějších filmů všech dob, jsem si celkem jist, že surrealistická vichřice Begotten (1990) se s přehledem vždy vydrápe minimálně do prvních tří čelných pozic. Nezpochybnitelná vnitřní síla tohoto díla zůstala i více než třicet let od své premiéry neměnná. Stále jde o směsici znepokojivých černobílých obrazů, které drásají mysl nebohých pozorovatelů svou syrovostí a vizuální respektive významovou nejednoznačností. Jakoby stál Begotten uvnitř uzamčené časové kapsle, na kterou okolní události, společenské proměny ani vývoj kinematografie nemají absolutně žádný vliv. Film je to dokonce natolik osobitý, že povýšeně odmítá jakékoliv žánrové zařazení, byť se jej někteří nepoddajní horlivci umíněně snaží uvěznit do hororové škatulky. Já osobně dokážu žít s tím, že jde zkrátka o jedinečný audiovizuální experiment s myšlenkovým přesahem, který však od sebe svým odpudivým šarmem odhání téměř všechny zvědavce. Pokud dokážete proniknout skrze nános slizu, proplést se změtí zatuchlých podzemních kobek a zapálenou loučí porazíte okolní temnotu, tak vám možná tahle zhmotněná noční můra poodhalí kousek ze svého tajemství. Více. ()
Proboha! ()
Experimentálny počin s absenciou akýchkoľvek dialógov, deja či nejakej zápletky nám predkladá bizarné obrazy, ktoré som mal veľký problém pochopiť a dovysvetlili mi ich snaď len titulky kde je ukázané aká postava mala koho symbolizovať. Za zmienku stojí jednoznačne brutálny a mrazivý úvod kde sa akási čudná postava (podľa titulkov symbolizuje Boha) začne rezať britvou. Aj napriek značnej originalite však film dopláca na svoju štylizáciu: obraz je často nečiteľný a často ani neviete čo sa na plátne deje. A u obrazov, kde sa to dá rozpoznať zasa len vidíte čudné postavy v plášťoch s kapucami ako niekoho mrzačia či znásilňujú. Ale hlavne je celý film strašne nudný a jeho posolstvo mi stále uniká. Možno chcel režisér len za každú cenu šokovať, možno sa film spája s otázkami viery. Neviem. Ale ja som si tento film neužil. ()
Jednu hvězdičku za to rozmazané. Ne teď vážně. Ve své podstatě geniální, strašidelné. Nejhorší byly obrazy, které si tvořila vaše vlastní fantazie. Bál jsem se každé další scény. Co přijde teď? A ta zvuková stopa...šílené. Jako experiment super. Jako film? Podívejte se sami...( na youtube je celá verze ke shlédnutí ;-) ()
Neprilis zajimavy alternativni pocin. Ma to zvlastni vizualni atmosferu, ale je to vlastne o nicem. ()
"Language bearers, photographers, diary makers. You with your memory are dead, frozen. Lost in a present that never stops passing. Here lives the incantation of matter. A language forever. Like a flame burning away the darkness, life is flesh on bone convulsing above the ground." David Lynch approves. Ako William Blake a Werner Herzog dokážu ovplyvniť iných. Návod na to, ako sa už svojou prvotinou zapísať do povedomia divákov. Zaujímavé, surrealistické poňatie o stvorení sveta s bizarnými nechutnými výjavmi brutality. Vizuál ako z 19. storočia pripomínajúci aj animácie, doplnený zvukmi cikád a pazvukov či absencia dialógov pochopenie filmu neuľahčuje, ale našťastie sa dá zistiť odlišnosť medzi divákovým poňatím a autorovým vyjadrením. Forma opäť predčila obsah, ktorý nemá komplexné postavy. Dej síce strhne (vďaka forme), ale dal by sa skrátiť a pri zdôrazňovaní zdá sa opakovaných scén začne aj nudiť. ()
Takýto film sa dá hodnotiť troma spôsobmi - ako netradičný experiment, ktorý sa snaží divákovi niečo povedať dosť odvážnou cestou (*****), ako nezáživné psycho plné brutálnych scén (***) alebo ako kravina obludných rozmerov, ktorá sa na seba snaží upozorniť bezuzdnou mierou explicitného násilia (odpad!). Každé z týchto hodnotení beriem a akceptujem, ja však hodnotím **** a to z dvoch dôvodov. Prikláňam sa k prvému hodnoteniu, pretože Begotten mi vyrazilo dych, preliezlo mozog ako červ a nakoniec ma nechalo v lese znásilneného, priviazaného o strom a neschopného pár minút zo seba vydať nejaký zmysluplný komentár. Avšak! Kým na úvod filmu, kde statická kamera sleduje muža (?) páchajúceho zvlášť ohavnú samovraždu, by som sa vydržal pozerať celé hodiny a neuhnúť pohľadom (áno, som tak trošku magor), zvyšok filmu (?) už tak skvelý nebol, pár scén sa našlo, šlo však už len o slabý odvar, preto to nie celkom do mojich mier zapadajúce hodnotenie. Merhige je určite zručný režisér, koniec-koncov mi to ukázal v plnej nádhere vo V tieni upíra, takéto psycho však už nie je druhého zhliadnutia hodné. A fakt obdivujem každého, kto to vydržal pozerať až do samého konca. A tí, čo údajne pochopili rejžovo podobenstvo - dajte sa vypchať, to môžte hovoriť viete komu, tomu čo má štyri kopytá a chvost. Nezabudnuteľné, neprekonateľné vo svojej kategórii a hlavne dokonale nepozerateľné. Amen. ()
Extrémní filmový zážitek. To je jasné. Za mně to však ale spíš působí jako torture-porn, které se jen tváří jako ART díky nekvalitní 8mm kameře a tím, že je to němé. Nic proti lidem, kterým si to užili, ale fakt to asi nebylo pro mě. ()
Zfilmovaná noční můra vycházející z nejtemnějších koutů lidské mysli? Podobenství geniálního umělce? Brutální úchylárna? Zřejmě od každého něco... Zvláštní je, že jsem sice po celých 70 minut neměl tušení o čem to je, ale zároveň mě pořád cosi nutilo se na to dívat dál. Podobný pocit jsem měl naposledy u Lynchova Inland Empiru, ale tam aspoň člověk věděl na co se dívá. Begotten bylo často složité luštit nejen významově, ale i obrazově. Velmi nedoporučuji epileptikům. ()
Bezpochyby dílo zfetovaného pacienta, prosím neunavujte mě řečičkami o umění. Nezachrání to ani vysvětlení pointy v titulcích. Jednoznačně to nejnechutnější a nejbizarnější co jsem kdy viděl, a to jsem si myslel, že jsem viděl kdeco. Zbytečnost.. ()
Stylizace filmu je naprosto fantasticka. Kdybych byl reziser hororu urcite bych se alespon trochu inspiroval u tohodle snimku protoze to vypada opravdu depresivne a spinave. Hodilo by se nejaky surrealisticky zrychlovani ale to uz bych asi chtel moc. Lehce sem nepobiral pribeh i kdyz uz sem dopredu vedel o cem to je ale mozna to bylo tim ze nektery zabery byly az neskutecne natahovany a chvilema sem myslel ze budu pretacet. Proto nedam plnej pocet. Kazdopadne kdo ma chut se podivat na kvalitne vypadajici horurek kterej mozna nepochopi,begotten je jasna volba ()
Pojďte a poslyšte básně vraždících zrůd putujících světem. Begotten. Zplozenci. Co všechno ten název obsahuje... Temná, hnusná, nechutná, krvavá a morbidní filmová báseň. To označení filmová báseň berte s reservou. Poesie, kterou v tomhle filmu najdete, je trochu jiná. Je to poesie sebepoškozování, poesie krve. Kastrace. Hnití. Poesie rozbodaného těla a krvavých skvrn na stěnách ve fascinující rozmazané černobílé, doprovázené cikádami a kapáním vody. Poesie stínů. Poesie žízně, uhašené vlastní krví. Poesie bezvýchodnosti. Poesie utopení. Poesie odrazů ve vodě. Poesie skrvn, rozpitých skvrn, pohozených těl ve křoví, odlesků v oblacích. Poesie okusování tlejících těl. Poesie posledního, lačného nádechu před smrtí. Poesie kouře, poesie nahrbených, kulhavých malomocných, putujících se zvonci a v hadrech pochmurnou, skalnatou krajinou, poesie spálená sluncem. Poesie nahého, hnijícího těla v křeči. Poesie těl přivázaných ke skále. Poesie tváří bez kůže, tříštěných postavami v kápích. Poesie hodování na hnijícím těle. Poesie spoutaných - ne těch, kteří jsou spoutáni pouty, ale těch, kteří jsou spoutáni světem. Poesie ohně z lidských kostí, poesie kalné vody, která se stává hrobem i popravištěm, poesie temných bytostí, vynořujících se na obzoru. Poesie rukou, které se mění v pavouky. Poesie utopených v plamenech, v kouři z lidských těl, z mraků nad sluncem. Poesie upálených ve vodě. Poesie vychrtlých a zubožených těl, jež v křeči čekají na slunce. Poesie rdoušených zrůd vlečených na své oprátce jako pes na vodítku. Poesie lesa holých kmenů stromů, bez listí, bez větví, bez minulosti i budoucnosti. Poesie krvavé oběti kamenům. Poesie ženského těla, rozřezávaného na hromadě větví. Poesie, nad kterou samo nebe zavírá oči. Poesie obrovského pavouka, který pohlcuje svět. Poesie znásilnění. Poesie bezmoci. Poesie bradavek žraných hmyzem. Poesie lebek zašlapaných v bažině. Poesie ubohých, plazících se bytostí, které se domnívají, že jsou člověkem. Poezie tváří pod kápí, které nikdo nechce odklopit. Poesie těl utloukaných Thorovým kladivem. Poesie pohřbívaných krys. Poesie, která přes takzvaně béčková témata ani na tisícinu vteřiny nepřestává být poesií. Poesie těch nejtemnějších a nejdepresivnějších archetypů, jaké skrývá ono obrovské a nebezpečné moře lidského podvědomí, které z něj občas jako hydry vyplují útočit na naše sny, dělajíce z nich ty nejhorší noční můry. O některých obrazech jsem raději ani já nechtěl uvažovat, co vlastně znamenají. Každý obraz, každý detail je mnohotvárný a může být interpretován tisíci způsoby. Ale já jej nechci interpretovat. Tenhle film chci rozhodně vidět ještě několikrát, abych ho mohl do posledního detailu pochopit a přemýšlet o něm. Vlastně ne abych ho MOHL pochopit, ale abych se ho ODVÁŽIL pochopit. Ale opravdu bych v něm nechtěl žít. Tohle je jeden z těch filmů, které jsem hledal, a kdybych je nenašel, tak bych je asi chtěl natočit. Jeden z těch jedinečných filmů. Vzdáleně podobný je snad jen Tsukamotův Tetsuo (a podobně si většina lidí před shlédnutím představuje Mazací hlavu, která zdaleka tak ujetá není), ale Begotten je mnohem krutější. Jeden z těch filmů, které nemají daleko k dokonalosti. Mýtus krutosti. Všimněte si titulků a jmen postav. Bůh zabíjející sám sebe. Matka země. Syn země jako maso na kostech. Ostatní bytosti. Hudba není hudba, jsou to zvuky. Mezi těmito tvory se odehrávají krutosti, poetické krutosti, které zobrazuje film. Filmová báseň v nejvyšším slova smyslu. Slova nemůžete otevřít a ukázat nejtemnější hlubiny rubu lidské duše. Film ano. Film může, musí být a je explicitnější. Krutější. Každá slova by v případě tohoto filmu byla zjemňováním. A všechno do sebe zapadá. Všichni jsme zplozenci. Všichni jsme zrůdy. Díky, pane Merhige. Díky, Zplozenci. () (méně) (více)