Rogopag

Rossellini: Sympatický ženský charakter. Príbeh, aj ostatné postavy stojace na ňom. Koniec trochu vyšumený. 3*; Godard: Bezobsažný pozérsky bullshit. 2*; Pasolini: Od tohto som čakal viac. Welles je dobrý Pasolini, inak ale klasický ppp; progresívne natočená, bolševická propaganda. Niečo jak mix Teorémy a Vrabcov. 3*; Gregoretti: Inteligentné, moderné, dobre zahrané. Kazí to len tá doprovodná časť z konferencie (či ako to nazvať). A opäť nesúhlasím. 3* (19.10.2020)

Rosellinni, Godard, Pasolini a Gregoretti = RoGoPaG, vskutku z môjho pohľadu dosť rozporuplný, ďalej v danej veci nadviažem; poviedkový titul, ktorého zvláštny názov mimochodom pochádza z práve prvých dvoch písmen priezvisk režisérov, resp. na konci už teda iba konkrétne z prvého písmena, ktorá bola nakoniec úplne tou najlepšou, v opačnom prípade by bolo konečné [z]hodnotenie zrejme aspoň i o stupeň nižším, a veď predsa napokon posúďte sami: 1). Il libatezza ["Sloboda"] je pomenovanie prvej poviedky, ktorá pojednávala o zväčša sexy čiernovlasej letuške AnneMárii, do ktorej sa extrémne, a k tomu snáď i chorobne, počas daného letu, zamiloval istý, americký pasažier Joe, čo bolo v podstate úvodným spúšťačom nasledujúcich udalostí... HODNOTENIE: *** • 2). Il nuovo mondo ["Nový svet"], sa zase pre zmenu venoval iným postavám v zložení: Muža & Alessandry, akomsi páru na konci so vzťahom [narážka na autora!], pričom zároveň taktiež zrovna prebieha[la] i akási, apokalyptická konštelácia hviezd v podaní neďaleko explodovanej, atómovej bomby...! HODNOTENIE: ** • 3). La ricotta ["Tvaroh"]  Film vo filme; akosi tak trochu obrátenom naruby, ktorý povedzme nakrúcal »biblický epos« tak, ako sme ho vari ešte nikdy predtým, ba asi ani potom, nevideli, kedy trebárs medzitým taký naozajstný: Orson Welles, stelesnil nikoho iného, než ústredného Režiséra tohto filmu...? HODNOTENIE: ** • 4). Il pollo ruspante ["Kura z voľného chovu"], ma oslovilo plne najviac, pretože MIMORIADNE konzumná spoločnosť v druhej polovici 60. rokov minulého storočia, rozhodne neprebiehala iba v týchto pohnutých časoch v Taliansku, ale súčasne sa tiež preniesla, a to ani nehovoriac o celkovej ROZŠÍRENOSTI zo svojej strany, aj do aktuálneho 21. storočia, vrátane i Slovenskej republiky, kde sa môžeme kľudne považovať za akýchsi maximálnych konzumentov, konečných spotrebiteľov so spotrebiteľskými trikmi zo strán predávajúcich: par excellence! Účasť oboch Ugov, na jednej strane za kamerou [U. Gregoretti], a pred kamerou v podaní Ugoa Tognazziho, bola naprosto najideálnejšou, keď by som na záver len podotkol, že malého syna tejto postavy si zahral skutočný Ricky Tognazzi, čím sa dosiahol i neuveriteľný punc autenticity; skrátka: to najlepšie prišlo [AŽ] na koniec. HODNOTENIE: **** • VÝSLEDOK? Nebyť priaznivého záveru, tak by to skončilo zle-nedobre! (18.12.2023)

Budu hodnotit postupně a celkové si nechám až nakonec, čili: CUDNOST - ** (Rosselliniho přístup je bohužel v konkurenci nezajímavý a i celý příběh by bez zneklidňujícího podtónu v podobě snoubence nebyl o nic lepší, než slušná bakalářská povídka) NOVÝ SVĚT - **** (Godard nezklamal) TVAROH - *** (Pasoliny překvapil, snad jediný jeho film, který mě nějakým způsobem zaujal - Především Welles je kouzelný) KUŘE DOMÁCÍ - *** (poměrně vtipná, trochu průhledná, ale pořád fungující satirická hříčka, méně však již nosný příběh...rozhodně ale nejvtipnější ze všech povídek) Celkový dojem neprovázanosti, nevyrovnanosti a (alespoň pro mě) nepříjemná hudba mě nutí dát za tři... Ale i tak se budu vždy koukat jen na dílčí části, než na celý film... (21.09.2006)

Taká zábavka pre slávnych režisérov ako krátenie si času medzi celovečerákmi. Okrem Godarda to všetci zobrali s humorom a preto tu tá jeho poviedka zapadá asi najmenej. Občas film prekvapí bonmotmi typu Taliani sú analfabeti a najväčší malomeštiaci v Európe, ale inak je to príliš ukotvené vo svojej dobe a kritická satira vtedajšieho konzumu už nemôže zaujať tak, ako keď dnes sme posunutí omnoho ďalej a 60. roky nám pripadajú ako raj, kedy každý s každým komunikoval osobne a neskrýval sa za sociálnymi sieťami. Preto ma vlastne napadá otázka, že prečo dnes nemajú Taliani režisérov ako Pasolini, Rosselini, Godard a Gregoretti, ktorí by našu dobu a všetko okolo postihli rovnako presne a poznali by sme ich tak aj na Slovensku a v Čechách. (30.04.2016)

Rosselliniho CUDNOST je úsměvný až komický příběh o jisté posedlosti s hezkou hlavní hrdinkou ***. U Godardova NOVÉHO SVĚTA chápu záměr, chápu obsah i co chtěl „básník“ říci, jen ta forma mi přišla jaksi nepovedená a ne zcela něco podstatného říkající. Ta herečka je však již od pohledu velmi zajímavá žena**. Pasoliniho TVAROH patří k tomu nejlepšímu v tvorby PPP. Vybavuji si, že poprvé mě to vůbec nebavilo, teď podruhé mi to přišlo jak velmi zábavné, tak velmi výstižné a hodně dobře natočené. Ten rozpor mezi prvním a druhým shlédnutím trochu nechápu, ale je to tak. Výborná práce. ***** Gregorettiho DOMÁCÍ KUŘE je naprostý náklep. Asi nejvýstižnější vyjádření toho, co se nazývá konzumerismus a co ničí lidského ducha a nakonec zahubí celou civilizaci (už aby to bylo!!!). Dokonalé v tom, že tak činí vlastně dvěma stejně povedenými způsoby, jednak samotným příběhem, ale hlavně zcela kulervoucí a bezchybnou přednáškou jistého vědce. Když mu v závěru pak začnou představovat posluchače jeho přednášky, vždy padám do kolen. Trefné, opravdu velmi trefné. Jen škoda, že první dvě povídky (první trochu, druhá mnohem více) sráží jinak velmi uspokojivý a dobrý dojem z celého díla. (17.05.2012)