Mimikry (S03E09)

Kult drogového případu majora Zemana, plného psychedelických výjevů podpořených Liškovou netypicky progresivní hudbou, mne míjel už v době dospívání, kdy jsem Sequensův legendární seriál sjížděl poměrně často. S odstupem se k tomu přidávají i rozporuplné pocity z absurdního ideového skloubení prvního únosu letadla v ČSSR s drogovými aférami + tématem undergroundových kapel. V konkurenci ...a bude hůř zbyl z Mimiker spíše jenom trpký úsměv a kult legendárního "protest"-songu s textem samotného Sequense(!) Bič boží, zamýšleného jako podtržení něčeho, co mělo odrazovat, nicméně přesto v hudbě daleko víc inspirovalo a přitahovalo. Kriminalistická linka jako ve většině dílů záživná, ano, i ta rodinná má zde svou hloubku, ale u zbytku trpím rozpaky, narozdíl od Štvanice i jistou nechutí z propagandy a svět zfetovaných chudáků mi zůstává na hony vzdálený. Mým favoritem z fenoménu 30PMZ jsou Tatranské pastorále. Tady bohužel jen 60% (09.01.2020)

Ze začátku tohoto dílu těžká nuda, okořeněná snad jen tou mrtvou holkou. Když potom vyslovili Lábusovu přezdívku, ihned jsem si vzpomněl na onu legendární Náhlovského hlášku „Chozé nepřijel…“. Mimikry a ta jejich píseň – no to bylo něco (není to absolutně můj styl) a samotný text Bič boží stál leda tak za vyliž prdel. Únos letadla alespoň částečně vylepšil renomé této jinak hodně ale hodně průměrné podívané. Skutečný únosce a vrah Adamíra byl pěkný magor, ale Vlach si taky nevedl vůbec špatně…To Plastic People asi zaplakali… (18.07.2019)

Debata o ideologických aspektech "30 případů majora Zemana" je sice důležitá a vždy na místě, ale při tom tento politický televizní projekt, respektive jisté jeho díly můžou odhalovat netušené roviny při zohlednění jejich žánrových a stylových ekvivalentů v produkci na západ od želené opony. Brakové podhoubí seriálu vychází markantně najevo v dílech "Studna" s jeho hororovými elementy a "Vyznavači ohně" evokujícími dobové válečné dobrodružky. "Mimikry" zase vykazují všechny znaky exploatační kinematografie - počínaje bulvárně hysterickým zpracováním medializované události a předsudečným vykreslením hudebního undergroundu, přes šokantní motiv užívání drog, až po schéma apelativních otevřených konců. Ale zatímco ostatní dva zmíněné díly v rámci svých žánrů fungují relativně solidně, "Mimikry" už ani nelze vymanit ze zábavných tenat campového pohledu. Vedle hysterického obrazu mániček a undergroundu, zmatečného vyprávění, směšného obsazení, křečovité melodramaticko-detektivní linie se Zemanovou dcerou a jejím kofrem či bizarního úvodu jak vystřiženého z montypythonovské parodie na evropské artové snobárny vyvolává výbuchy smíchu také vedení herců. Ačkoli na sebe strhává pozornost hlavně Lábusova feťácká kreace, vrcholem dílu jsou absurdně natahované momenty, kdy se major Zeman se skelným pohledem chystá pronést něco dramatického, ale které spíš působí, že Brabec zapomněl text. [Brakfest warm-up 2021] (12.09.2021)

"Kdy vyzkoušíme včeličky?" Nahrávky skupiny Plastic People of the Universe jsem za totáče na nepříliš povolených akcích poslouchal poměrně pravidelně, ale musím se přiznat, že kromě té aury zakázanosti jsem se v jejich hudbě moc nenašel. Když se však objevily Mimikry, tak jsem byl nadšený, protože jsem na obrazovce slyšel hudbu a viděl interprety, kteří do estrád tak nějak nezapadali. Čas ve mě to původní nadšení poněkud uhasil, ale přesto se na Mimikry kdykoli znovu rád podívám a ani si neberu osobně, že zobrazuje máničky jako feťáky, únosce a vrahy. To je problém propagandy, mě zaujal Bič boží. (30.11.2016)

Jediný díl majora Zemana co jsem kdy viděl. A teda slušně odporná propaganda :( Spojení undergroundu (Plastici-Mimikry) s drogovou scénou a únosem letadla, při němž je cíleně pro výstrahu zastřelen pilot (v případě skutečného únosu byl pilot zastřelen nechtěně a únosci neměli nic společného ani s undergroundem ani s drogami). BLÉ (26.07.2019)